Sobota, 28. května, 2022

Vyhodili mě na dlažbu a poškodili mi pověst, stěžuje si bývalý soudce. Talár chce zpět

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Odebrání taláru z důvodu psychických obtíží soudce je trestem, nikoliv „ochranným opatřením“, jak uvedl kárný senát pod vedením Karla Šimky v lednu 2019. Ten shledal nezpůsobilým pro výkon funkce soudce Jana Tichého z Okresního soudu v Jindřichově Hradci (OS). Tichý to uvádí ve své žádosti o obnovu řízení, kterou kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) projedná ve čtvrtek. Bývalému soudci vadí, že byl rozhodnutím kárného senátu „vyhozen na dlažbu“ bez prostředků a byla mu zničena pověst.

Věc projedná kárný senát NSS v čele s Miluší Doškovou. Kárný senát dospěl před třemi lety k závěru, že Tichý trpí psychickým problémem, který má negativní dopad na výkon funkce soudce a není zároveň přesvědčivá vyhlídka na zlepšení. Bývalý soudce požádal o obnovu řízení začátkem ledna. Kárný senát již měl jeho žádost jednou na programu, jednání bylo ovšem zrušeno.

Tichý byl funkce soudce zbaven v lednu 2019, a to na základě kárného návrhu tehdejšího předsedy OS v Jindřichově Hradci Lubomíra Michálka.

Ten v kárné žalobě popsal, že Tichý má trpět specifickým zdravotním problémem, který jej na několik týdnů v roce činí v podstatě neschopným výkonu funkce soudce. Projevovalo se to konkrétně tím, že Tichý byl několik týdnů v roce na nemocenské a dovolenou si vybíral po půldnech, což mělo vliv na chod soudu a plynulost projednávaných věcí. Tichý jako soudce měl rušit již nařízená jednání a v případech činit pouze nejnutnější opatření, což mělo způsobovat průtahy. „Za rok 2018 byl třikrát v pracovní neschopnosti, vybíral si to po půldnech, údajně celou noc nespal a dnů, kdy celý den trávil v práci, tak moc nebylo. Dali jsme mu asistenta, který z velké části jeho práci suploval, měl jednací síň kdykoliv k dispozici, mohl kdykoliv o cokoliv požádat. Za jeden den v měsíci byl pak ovšem schopen vyřídit až 14 věcí, kdy bylo doručováno na fikci, účastníci se nedostavovali, bylo rozhodováno v jejich nepřítomnosti“, uvedl před kárným senátem předseda Michálek.

Kárný senát přizval pro zhodnocení zdravotního stavu Tichého znalce z oboru psychiatrie. Těm položil několik otázek, které směřovaly ke zjištění, zda je Tichý schopen jako soudce vůbec fungovat a jaká je predikce zlepšení v případě, pokud dojdou k negativnímu závěru. Znalci popsali jeho stav jako specifickou schizoidní poruchu, s níž se Tichý měl léčit již od svých 12 let. Nemoc se u něj projevuje tím, že upadá do stavu podobného rauši, kdy řeší otázky alternativní historie. „Má stavy, kdy je schopen a kdy není schopen pracovat. On nemá pod kontrolou, kdy to nastoupí, není tam záruka racionální kontroly, proto pro funkci není vhodný“, konstatoval před kárným senátem vedoucí týmu, Ilja Žukov.

Nemoc nemůže mít vliv na chod justice

Kárný senát shledal Tichého nezpůsobilým výkonu funkce soudce. Podle kárného senátu bylo prokázáno, že Tichý trpí dlouhodobě problémy, které mají vliv na jeho výkon coby soudce. Soudce má velkou odpovědnost a požívá také vysokou míru ochrany, avšak i proto jsou na něj kladeny vysoké nároky a nemůže tak být chráněn stejně, jako obvyklý zaměstnanec, vysvětlil senát v odůvodnění rozhodnutí. „Ústavní systém, který jej do této funkce vyslal, si nemůže dovolit, aby byl soudcem dlouhodobě někdo, kdo není schopen tu funkci dlouhodobě vykonávat“, konstatoval předseda senátu Šimka. Jak dále vysvětlil, soudce může být nemocný, avšak tato nemoc musí být charakteru přechodného, popřípadě i dlouhodobého, ale pak musí být „marginální“, bez zásadního vlivu na chod justice.

Tichý v žádosti o obnovu řízení napadá mj. právě zmíněný znalecký posudek, údajně nezákonný postup při získání jeho zdravotní dokumentace i zadání, které kárný senát znalcům uložil. Jeho žádost o obnovu řízení je koncipována tak, že obsahuje jak klasické důvody pro obnovu řízení, tak – vzhledem ke specifičnosti jednoinstančního kárného řízení – i důvody, které jsou spíše charakteru argumentů pro odvolání.

Primárně napadá Tichý to, že zánik funkce soudce v souvislosti s vyslovenou nezpůsobilostí je v extrémním rozporu s předchozí i následující praxí kárných senátů. Zánik funkce soudce vyslovený v řízení o nezpůsobilosti je totiž podle Tichého svým charakterem trest. Uvádí tedy konkrétní kárné případy, v nichž byly soudcům za obdobná, či dokonce mnohem závažnější pochybení v podobě průtahů uloženy toliko finanční postihy.

Soudce vyhozený na dlažbu

„V případě, že by někdo argumentoval tím, že mé odvolání z funkce soudce není trestem, nýbrž jakýmsi „ochranným opatřením“, uvádím, že o trest se nepochybně jedná. Sankce má jako trest i jako ochranné či jiné opatření (na rozdíl od ochranných opatření v trestním řízení) naprosto stejné praktické důsledky, t. j. vyhození soudce z justice na dlažbu, bez jakéhokoli hmotného či jiného zabezpečení pro další život, fatální poškození jeho pověsti a z toho plynoucí zničení jeho další profesní kariéry. V ústním (nikoli už písemném) odůvodnění mého kárného odsouzení uvádí předseda kárného senátu, že výkon funkce soudce je „výsada“, a tedy implicite sděluje, že tímto rozhodnutím mi onu výsadu odnímá. Z toho plyne, že i sám kárný senát zacházel s mým odvoláním z funkce soudce jako s trestem, nikoli jako s ochranným opatřením. Říci soudci, že odvolání z funkce soudce je ochranným opatřením, je stejně cynické, jako říci člověku, který sedí ve věznici se zvýšenou ostrahou na doživotí, že jeho odnětí svobody na doživotí není trestem, ale ochranným opatřením,“ uvádí k tomu Tichý v žádosti.

Pokud kárné senáty dospěly k rozhodnutí o zániku funkce soudce, pak se tak dělo podle Tichého v případě opakovaných a mnohem závažnějších pochybení, než tomu bylo v jeho případě. „K tomu upozorňuji na to, že rozhodovací praxe kárných senátů stabilně zachází s pracovními neschopnostmi obviněných soudců jako s polehčujícími okolnostmi (! – já za ně byl vyhozen z justice!). Dále k tomu podotýkám, že mým potrestáním bylo manifestováno, že soudce i s jeho ústavně zaručenou nezávislostí je ve své funkci chráněn výrazně méně než řadový zaměstnanec, neboť u řadového zaměstnance takové pracovní neschopnosti důvodem k výpovědi z pracovního poměru podle platného práva (zákoník práce) nejsou,“ argumentuje v žádosti Tichý.

Tichý také tvrdí, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, když se kárný senát údajně neměl vypořádat s jeho námitkami v písemných podáních. „Stejně přínosné by bylo, kdybych se doma hájil do zdi. Kárný senát mi svým postupem implicite sděluje: ‚Kecej si, co chceš, my na to kašleme a naložíme s tebou, jak se nám zachce‘. Spíše než spravedlivý proces to silně připomíná justiční zvůli,“ uvádí Tichý.

Dále namítl, že kárný senát vůbec neprováděl důkazy ohledně vlivu jeho nemoci na výkon funkce soudce. Přitom pokud žádné problémy nejsou, jak tvrdí on ve své obhajobě, nelze přikročit k rozhodnutí o zániku funkce soudce, neboť žádné jiné negativní dopady na výkon soudcovské funkce s jeho nemocí spojeny nejsou. „Pokud se týče účelu trestu či ochranného opatření: v rozporu se zcela obecnými a neurčitými tvrzeními (či spíše tezemi) z odůvodnění rozsudku se v řízení neprokázala (ani neprojednávala) jakákoli mnou způsobená závada v chodu české justice nebo Okresního soudu v Jindřichově Hradci nebo jakéhokoli jiného soudu. Takové závady byly v řízení přítomny pouze v rovině mnohdy zcela vylhaných tvrzení kárného žalobce, proti nimž jsem argumentoval a navrhoval provedení důkazů; soud však mou argumentaci zcela ignoroval a důkazy neprovedl, aniž by sdělil, proč je nehodlá provést,“ popisuje v žádosti o obnovu řízení Tichý.

Petr Dimun

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY