Sobota, 28. května, 2022

Dohodu o vině a trestu sepsali soudci až u kárného senátu, za průtah padla důtka

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Kvůli jednomu průtahu při vyhotovení rozsudku přišel o dosud čistý štít jedenačtyřicetiletý soudce Okresního soudu Ústí nad Labem Jan David. Kárnou žalobu na něj předseda soudu podal proto, že dlouho nebylo možné se se soudcem ani dohodnout, v jakém termínu celý případ uzavře. David byl ochoten nést za prodlení odpovědnost – s nadřízeným uzavřel dohodu o vině a kárném opatření, kterou však účastníci museli přímo při projednávání před Nejvyšším správním soudem změnit, byť pouze z formálních důvodů. Za více než půlroční nečinnost v samém závěru citlivého pracovněprávního případu si liknavý soudce vysloužil důtku.

Jan David působí na Okresním soudu v Ústí nad Labem přes pět let a až donedávna nebyly k jeho práci žádné výraznější výhrady. Po svém předchůdci v čele civilního senátu převzal celou řadu nedodělků a komplikovaných případů a jejich počet postupně snižoval, byť jich měl v průměru stále o něco více než kolegové.
Podle hodnocení nadřízených vykonává svoji práci kvalitně, jednotlivým případům věnuje značnou pozornost a agendu zpracovává velmi detailně, což právě může mít vliv na prodlevy u některých řízení. Ty byly registrovány i při dohledové činnosti nadřízeného krajského soudu, nikdy však nedosáhly takové úrovně, aby bylo nutné vyvodit nějaké sankce.

To vše změnil jediný případ, respektive samotné finále případu, který ležel na ústeckém okresním soudu rovných deset let, tedy dávno předtím, než jej dostal na stůl soudce David. Během kárného jednání bylo pouze konstatováno, že se jednalo o spor pro účastníky právně velmi důležitý. České justici se podařilo zjistit, že se konkrétně jednalo o odškodné za fatální pracovní úraz. Na elektrikáře při práci spadla zeď a dotyčný je od té doby odkázán na péči rodičů. K úrazu došlo už v roce 2008. Ani fakt, že sám soudce David měl případ na stole pět let, nebyl s ohledem na její složitost důvodem k výhradám. Ty se týkaly až neúměrně dlouhé doby mezi vyhlášením rozsudku a jeho písemným vyhotovením – verdikt padl 29.6.2021 a napsán nebyl ani po půl roce.

Předseda neměl jinou možnost

Kárný navrhovatel, předseda OS Ústí nad Labem Miroslav Kureš při jednání zdůraznil, že
v podstatě neměl jinou možnost, než se obrátit na Nejvyšší správní soud – přestože o celé věci se svým podřízeným hovořil a nakonec mu za jeho liknavost vyslovil výtku, stále chyběl nejen rozsudek, ale i jakákoliv informace o časovém horizontu: „Nevěděl jsem, zda potřebuje ještě týden, nebo měsíc. Všechny lhůty uplynuly, ani po výtce nedošlo k nápravě, nemohl jsem dále čekat.“

V podstatě vzápětí po podání kárného návrhu se Kureš dozvěděl, že soudce konečně rozsudek vyhotovil – ovšem opět ne přímo od něj, ale z ISASu. „Dosáhl jsem tedy maximum toho, čeho jsem chtěl dosáhnout, tzn. průtahový stav skončil, byl jsem tedy ochoten přistoupit k dohodě o vině a kárném opatření. V ní došlo i k výraznému snížení sankce, ta původní byla poměrně razantní, protože bylo motivační, potřeboval jsem soudce donutit, aby ten rozsudek vyhotovil. Měl štěstí v tom, že na průtahy nepřišly žádné stížnosti od účastníků, zjistili jsme je sami interním šetřením. Věc už je u odvolacího soudu a zřejmě má skončit nějakým smírem, měly by tedy být spokojeny obě strany, průtahový stav tedy dopadne neočekávaně dobře. Samozřejmě, ještě mohou přijít požadavky na odškodnění za průtahy, proto jsem taky postupoval tímto způsobem.“

Sám soudce se divil

Kárně obviněný soudce nehledal při svém vyjádření žádné polehčující okolnosti, naopak konstatoval, že skutkové okolnosti jsou zcela jasné. Dokonce přiznal, že při zpětném pohledu mu rovněž připadá neuvěřitelné, že to trvalo tak dlouho: „Zřejmě jsem podcenil atypický předmět řízení a jeho agendu, rozsah spisu, množství podání jednotlivých účastníku a množství důkazů, který obsahoval spis už předtím, než jsem je dostal. Nešlo o běžný spis, který lze zpracovávat ‚na pokračování‘, při běžném každodenním procesu se mi ta okénka hledala velmi těžko, ale mělo to mít ještě větší prioritu. Mrzí mě to především s ohledem na ty žalobce, kteří dlouho čekali na rozhodnutí. Jsem tedy ochoten přijmout jakoukoliv dohodu.“

Znění dohody, které obě strany uzavřely ještě před projednáváním u NSS, ale muselo být přímo během jednání (resp. při přerušení) změněno. V původní podobě byl totiž návrh podle předsedkyně kárného senátu Miluše Doškové neschválitelný kvůli nesprávnému vymezení doby, po kterou mělo kárné provinění trvat. Za pomoci asistenta soudu tedy účastníci uzavřeli přímo v jednací síni dohodu novou, podle níž kárný delikt trval od 1.1.2022 do 28.02.2022 (nezahrnoval tedy předchozí dobu, která už byla „ohodnocena“ výtkou předsedy OS) a tu už senát bez problémů schválil.

Ve stručném odůvodnění zaznělo, že povinnost soudce rozhodovat v přiměřených lhůtách se pochopitelně vztahuje i na písemné vyhotovení vyneseného rozsudku. Porušení této povinnosti bylo v konkrétním případě sice závažné, na druhou stranu se jej ale dopustil soudce, který je hodnocen velmi pozitivně a v minulosti nebyl nijak kárně postižen. Navíc svoje pochybení plně přiznal a byl ochoten uzavřít dohodu. Udělená důtka by tedy měla být přiměřeným a dostatečné výchovným trestem.

Ivan Holas

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY