Prezident Petr Pavel s předsedou nejvyššího soudu Petrem Angyalossym Foto: Ivan Holas

Pavel se chce zabývat problémy justice. Jak probíhalo jednání s „motorkářem“ Angyalossym?

Během své existence hostil Nejvyšší soud ČR řadu významných osobnosti z celého světa, a to nejen vrcholné představitele justice, ale rovněž významné politické osobnosti. Až do včerejška byli ovšem v tomto čestném seznamu zastoupeni pouze tři čeští prezidenti. Aktuálně úřadující Petr Pavel sice do Brna zavítal především kvůli střídání předsedů Ústavního soudu, během „soudného dne“ – jak svoji návštěvu v Brně sám s nadsázkou nazval, si ale udělal čas i na zbývající dva vrcholné soudy působící v moravské metropoli. A právě na Nejvyšším soudu celý brněnský program zakončil.

Nutno přiznat, že pro novináře byla tato část programu hodně konvenční – kameramani a fotografové sotva stačili pořídit pár záběrů při bleskurychlém příchodu a uvítání prezidenta a jeho doprovodu ve foyeru a vše další se pak až do závěrečného briefingu odehrávalo mimo dosah objektivů a mikrofonů. Jen málokdo z přítomných si přitom mohl vybavit zcela odlišnou atmosféru, která se na stejném místě odehrála o necelé tři desítky let dříve, kdy nově zřízený Nejvyšší soud České republiky navštívil v rámci „justičního kolečka“ Václav Havel. Média mohla z bezprostřední blízkosti sledovat prakticky celou jeho návštěvu, a když s trochou nostalgie na chvíli vstoupil v přízemí budovy do zamřížovaných prostor určených pro souzené delikventy, musel se tam vzápětí vrátit, aby si jej mohli natočit i ti, kteří napoprvé nebyli dost pohotoví. 

Koníčkem Angyalossyho je stejně jako u prezidenta Pavla jízda na motorce Foto: Nejvyšší soud

Samozřejmě, tehdy byla „jiná doba“ – jiná atmosféra ve společnosti, jiná bezpečnostní rizika i jiné oficiální PR. A přesto se zdá, že Petr Pavel ve svém vztahu k justici navazuje spíše právě na prvního českého prezidenta než na jeho další dva následovníky. Přinejmenším v tom, že justici nevnímá jako soupeře (vzpomeňme na opakované výroky o „soudcokracii“, některé personální střety či dokonce případy, kdy prezident jednal v rozporu se soudním verdiktem), ale naopak o ní hovoří jako o důležitém spojenci a rádci. To ostatně potvrdil právě na konci své návštěvy, kdy shrnul obsah jednání s předsedou Nejvyššího soudu ČR Petrem Angyalossym: „Z toho dnešního jednání si odvážím celou řadu podnětů, kterými se budu dále zabývat. Myslím, že není teď ani prostor, abychom se bavili o konkrétních věcech, ale až si to zanalyzujeme po návratu, tak to bude i předmětem mého jednání s ministrem spravedlnosti, předsedou vlády a dalšími ministry, kterých se příslušná legislativa týká.“

Dva motorkáři

Témat bylo tolik, že ke společnému koníčku – motorkám – se ani při jednání mezi čtyřma očima patrně vůbec nedostali: fungování justice v době covidové pandemie a její odraz v legislativě, postavení české justice v evropském měřítku, co trápí jednotlivé soudy z hlediska kompetencí a působnosti, rodinné právo zejména ve vztahu k dětem atd. Podle Angyalossyho je to právě Nejvyšší soud, kdo může prezidentovi poskytnout komplexní a fundovaný přehled. V řadě otázek týkajících se justice se hned při prvním pracovním setkání shodli: „Byla to pouze informativní schůzka. Na žádných konkrétních věcech jsme se nedomlouvali, pouze na tom, že pochopitelně budeme spolu kooperovat. Ale nabídl jsem panu prezidentovi, že kdykoliv bude potřebovat zodpovědět jakoukoliv otázku z oblasti justice, jsem připraven na ni odpovědět v co nejkratší době.“

Místopředseda NS Petr Šuk, prezident Petr Pavel a předseda NS Petr Angyalossy Foto: Ivan Holas

Po odjezdu prezidenta republiky Petr Angyalossy ještě přidal pár informací ohledně chodu instituce, v jejímž čele stojí už přes tři roky. Za velký úspěch nikoliv svůj, ale všech soudců považuje fakt, že se daří snižovat počet neskončených věcí. Ve srovnání s dřívějškem, kdy v civilních řízeních bylo 100-150 věcí ležících na NS déle než dva roky, je jich aktuálně kolem deseti a většina z nich je přerušena kvůli předběžné otázce adresované Evropskému soudnímu dvoru či postoupení Ústavnímu soudu.

Na tomto příznivém stavu se přitom podepisuje nejen zvýšené úsilí a lepší organizace práce jednotlivých soudců, asistentů i administrativy, ale rovněž mírně snížený nápad nových případů. I tak ovšem stále připadá na každého z 72 soudců ročně v průměru stovka věcí, především civilních a trestních dovolání. A právě zjevně neopodstatněná dovolání jsou podle předsedy Angyalossyho pro soudce zbytečně velkým břemenem, byť v civilních řízeních se alespoň částečně projevilo několik let staré zpřísnění tohoto institutu: „Uvítali bychom – a to jsem taky dnes zmínil při rozhovoru s panem prezidentem – pokud bychom se bagatelními nebo zbytečnými dovoláními nemuseli sáhodlouze zabývat a nemuseli podrobně odůvodňovat, proč. Že bychom je prostě jednoduchým způsobem odmítali bez nějakého obsáhlého odůvodňování věci a mohli se tak zaměřit na reálné, skutečné právní problémy, které v rámci dovolacího řízení musíme řešit.“

Ivan Holas