Odvolací soudy musí samy provést důkazy, pokud trvají na odsouzení osoby, kterou nalézací soud původně zprostil viny. V takovém případě mohou nově nařídit, aby věc v prvním stupni projednal jiný senát. Odvolací soud už také nebude moci rušit rozsudek se závazným pokynem adresovaným první instanci, jaká má učinit skutková zjištění a jakým způsobem má hodnotit důkazy. Dosavadní praxe je totiž v rozporu s Ústavou.
Vyplývá to z návrhu novely trestního řádu, jak ho ministerstvo spravedlnosti předkládá do připomínkového řízení. Podle důvodové zprávy vychází změna z „podnětu zástupců advokacie“.
Odvolací soud nesmí odsoudit zproštěnou osobu
Opakované vracení případů s pokyny nadřízeného soudu, kdy přesto prvoinstanční soud trvá na svém hodnocení skutku, protahuje trestní řízení na desetiletí. Jde o střet různých principů a o vážnou situaci, jak rovněž vyplývá z aktuální konference o mezích apelačního principu na Právnické fakultě.
Problémem je trestní řád. „Podle stávající právní úpravy odvolací soud v současné době nemůže odsoudit obviněného, kterého soud prvního stupně zprostil obžaloby,“ upozorňuje ministerstvo spravedlnosti v důvodové zprávě. Rozsudek může pouze zrušit a věc vrátit k novému rozhodnutí prvoinstančnímu soudu.
Co smí a co nesmí odvolací soud?
Kvůli neustálému vracení případů, různým právním názorům a odlišnému hodnocení či rozsahu pokynů se takové případy často dostávají až k Ústavnímu soudu. Ten v roce 2022 usnesením I. ÚS 1365/21 rozhodl, které pokyny smí a které naopak nesmí odvolací soud vůči první instanci vydávat.
Odvolací soud nesmí nižší instanci diktovat, jak má chápat celou situaci nebo jakou váhu má přikládat jednotlivým důkazům. Stejně tak mu nemůže nařizovat nezákonné postupy při dokazování ani ho nutit, aby v případu dospěl k předem určenému závěru.
Kdy je jednání odvolacího soudu proti Ústavě?
„Je tedy považováno za protiústavní, pokud odvolací soud ruší opakovaně rozsudky prvoinstančního soudu proto, aby přiměl soud prvního stupně k převzetí svých skutkových závěrů či hodnocení důkazů,“ upozorňuje v důvodové zprávě ministerstvo.
Jako nepřímý tlak označil Ústavní soud případy, kdy odvolací soud ukládá nekonzistentní pokyny. Opakovaně vyžaduje hodnocení důkazů z různých úhlů, i když to napoprvé neuložil. Nebo ukládá příliš obecné pokyny či naopak vyjadřuje svůj názor na spolehlivost důkazu, svědka či znalce.
Od této ustálené judikatury se ovšem odchýlil nález Ústavního soudu IV. ÚS 2980/22. Ten připustil, že odvolací soud může zavázat prvoinstanční soud k tomu, aby obžalovaného uznal vinným v případě, že odvolací soud ve veřejném zasedání zopakuje důkaz či důkazy.
Mohlo by vás zajímat
Při pochybnostech provede důkazy odvolací soud
Ministerstvo spravedlnosti proto nyní navrhuje zakotvit tento princip do trestního řádu. Navrhuje, že odvolací soud nesmí dávat přímé pokyny ve vztahu k hodnocení důkazů. Při „pochybnostech“ odvolacího soudu o správnosti rozhodnutí se musí s těmito pochybnostmi prvoinstanční soud vypořádat.
„Předpokladem uplatnění takových výhrad ze strany odvolacího soudu směrem k soudu nalézacímu však je, že odvolací soud sám provede potřebné důkazy, o nichž má pochybnosti, jinak je vázán hodnocením důkazů provedeným prvoinstančním soudem,“ popisuje novou úpravu ministerstvo spravedlnosti.
Pokud se prvoinstanční soud se vznesenými výhradami opakovaně nevypořádá, pak to může vést k odebrání případu a jeho přidělení jinému senátu.
Soudkyně trvající na nevině Nečase je ohrožením
Typickým případem bylo opakované vracení případů bývalého premiéra Petra Nečase (ODS) a jeho nyní už bývalé partnerky Jany Nagyové soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 1 Heleně Králové. Soudkyně Helena Králová soustavně odmítala Nečase a Nagyovou odsoudit v rozporu se stanoviskem odvolacího soudu. Za to jí byl v kárném řízení snížený plat o 15 %.
V kárném řízení psal tehdejší ministr spravedlnosti za ANO Robert Pelikán, že meze soudcovské nezávislosti nejsou bezbřehé a despekt k nadřízeném soudu ohrožuje justici.
Presumpce neviny nebo justiční omyl
Aktuálně čelí totožnému problému soudce Městského soudu v Praze Jan Šott v kauze Čapí hnízdo současného premiéra Andreje Babiše a europoslankyně Jany Nagyové (oba ANO). Také soudce Šott byl v roce 2024 přesvědčený, že v kauze „nebylo mimo důvodnou pochybnost prokázáno, že by obžalovaní spáchali trestný čin“.
Své přesvědčení nezměnil ani po zásahu odvolacího Vrchního soudu v Praze, který mu případ vracel celkem třikrát. Napotřetí dle pokynu Vrchního soudu v Praze Janu Nagyovou odsoudil. Doprovodil to však nesouhlasným komentářem v odůvodnění.
Náměstek ministra spravedlnosti Zdeněk Koudelka v této souvislosti varoval před justičním omylem, který může vynuceným rozsudkem odvolacího soudu vzniknout.
Roberta Tempela poslal na doživotí odvolací soud
Ministerstvo spravedlnosti v důvodové zprávě naopak odkazuje k případu stížnosti Tempel v. ČR. V tomto případě vrchní soud hodnotil důkazy, aniž by je sám provedl. Roberta Tempela odsoudil na jejich základě na doživotní vězení za dvojnásobnou vraždu.
Za významné selhání české justice to označil Evropský soud pro lidská práva (ESLP), kde Robert Tempel uspěl se stížností. Na základě rozhodnutí Štrasburku byl Tempel propuštěný z vězení v roce 2021. České soudy mu už přiznaly devět milionů jako náhradu. Jeho právní zástupce ale považuje částku za nedostačující a případ bude řešit Nejvyšší soud.
