Ministerstvu práce a sociálních věcí znovu reálně hrozí, že bude muset do rozpočtu vrátit 125 milionů korun kvůli svému postupu v IT zakázkách. Resort se u správy klíčových systémů na výplatu sociálních dávek vlastní vinou ocitl v pasti technologického lock-inu, kdy byl závislý na jediném dodavateli. Zpětně se pak snažil tuto závislost legalizovat.

V roce 2016, v době, kdy v čele MPSV stála Michaela Marksová (SOCDEM), ministerstvo zadalo zakázku Zajištění migračních a přechodových služeb OKaplikací bez soutěže, tedy prostřednictvím jednacího řízení bez uveřejnění. Jako důvod v zadávací dokumentaci uvedlo technické důvody výlučnosti dodavatele. Jinými slovy, že stávající dodavatel je jediný, kdo je technicky schopný zakázku splnit.

Odvolali jste se? Zaplatíte pětkrát tolik

Finanční úřad to však při daňové kontrole viděl jinak. Dospěl k závěru, že MPSV vytvořilo stav exkluzivity pro jediného dodavatele. A za porušení rozpočtové kázně doměřil odvod ve výši zhruba 25 milionů korun. Odvolací finanční úřad ho následně zvedl na 125 milionů. Ministerstvo se bránilo správní žalobou. Napřed s ní uspělo, když pražský městský soud verdikt berních úředníků zrušil pro nepřezkoumatelnost.

Nejvyšší správní soud však v rozsudku sp. zn. 7 As 188/2025 určil, že přezkoumatelné bylo. Zdůraznil princip, podle kterého správní řízení tvoří jeden funkční celek. „Otázku přezkoumatelnosti je třeba vždy hodnotit v závislosti na vzájemné provázanosti prvostupňového a napadeného rozhodnutí,“ vypořádal se soud s námitkou, že z rozhodnutí odvolací instance není jasné, jestli daňové orgány dospěly k závěru o porušení rozpočtové kázně z jednoho nebo ze dvou důvodů.

Kolik zákonů porušili?

Vláda totiž třemi svými usneseními z roku 2013 ministerstvům uložila povinnost zadávat IT zakázky v otevřeném zadávacím řízení. Jednalo se o součást tehdejší vládní snahy zlomit závislost státu na konkrétních dodavatelích IT řešení. Finanční úřad pak odvod zdůvodnil jak porušením zákona o veřejných zakázkách, tak kompetenčního zákona, když ministerstvo nerespektovalo usnesení vlády.

Odvolací finanční ředitelství jako důvod vratky vymezilo jen porušením pravidel veřejných zakázek. A kompetenční zákon výslovně nezmínilo. Podle Nejvyššího správního soudu to však nebyla chyba. Odvolací orgán nemusí výslovně deklarovat každou korekci závěrů správce daně. Postačí, pokud z obsahu rozhodnutí tato korekce implicitně vyplývá.

Pozdější změny nehrají roli

A soud reagoval i na snahu ministerstva svůj postup dodatečně legalizovat. Odůvodnění, proč sáhlo k zakázce bez soutěže, totiž resort později doplnil o existenci krajní nouze. „Byť nic nebrání zadavateli změnit právní kvalifikaci skutkových důvodů JŘBU, které uvedl v zadávací dokumentaci, rozhodné pro posouzení věci je skutkové vymezení konání v JŘBU uvedené v zadávací dokumentaci,“ napsal sedmý senát do odůvodnění. Znamená to, že jednou zveřejněné důvody jsou pro finanční úřad rozhodující a jejich pozdější změna nehraje roli.

Případ se tak vrací zpátky k pražskému městskému soudu, který o žalobě znovu rozhodne.