Žižkovské divadlo Járy Cimrmana nemohlo jen „půjčovat sál“ a hrát cimrmanovské hry bez licence. Nejvyšší soud nyní jasně vyložil, kdo nese odpovědnost za živou kulturní produkci a kdo musí mít souhlas autorů či jejich dědiců. Ve sporu Filipa Smoljaka s příspěvkovou organizací Prahy 3 soud potvrdil, že kdo představení fakticky organizuje, prodává vstupenky a nese ekonomické riziko, je provozovatelem podle autorského zákona.
Nejvyšší soud zamítl dovolání Žižkovského divadla Járy Cimrmana a potvrdil předchozí rozhodnutí soudů nižších stupňů. Filipu Smoljakovi, dědici autorských práv po Ladislavu Smoljakovi, přiznaly soudy zhruba 130 tisíc korun plus úroky za neoprávněné užívání her v letech 2019 a 2020.
Filip Smoljak tvrdil, že divadlo hrálo hry jeho otce a Zdeňka Svěráka bez uzavřené licenční smlouvy. Žižkovské divadlo se bránilo tím, že jde pouze o takzvanou stagionu, tedy subjekt, který jen poskytuje prostory jiným souborům a produkci zajišťuje agentura Echo.
Nestačí tvrdit, že divadlo jen pronajímá prostory
Nejvyšší soud ale tuto argumentaci odmítl. Zdůraznil, že rozhodující není formální označení subjektu, ale to, kdo představení fakticky organizuje. „Uživatelem díla jeho živým provozováním ve smyslu § 19 odst. 1 autorského zákona je osoba, která vlastním jménem a na vlastní odpovědnost organizačně zajistí veřejné zpřístupnění živého provedení díla,“ uvedl Nejvyšší soud.
Soud zároveň podrobně popsal, co takové organizační zajištění znamená. Typicky jde o sjednávání umělců, zajištění prostoru, propagaci a distribuci vstupenek. Právě tyto činnosti podle soudů Žižkovské divadlo vykonávalo. Podle smlouvy s agenturou Echo objednávalo vystoupení Divadla Járy Cimrmana, prodávalo vstupenky a představení propagovalo. „Žalovaná nebyla pouze pasivní osobou, která toliko poskytla své prostory k veřejnému užití předmětných děl, nýbrž byla osobou aktivně se podílející, tj. provozovatelem ve smyslu § 19 odst. 1 autorského zákona,“ stojí v rozsudku.
Kdo organizuje představení, musí mít licenci
Nejvyšší soud zároveň zdůraznil, že povinnost zajistit si licenci dopadá právě na subjekt, který představení organizačně zabezpečuje a ekonomicky z něj těží. „Provozovatelem je ten, kdo vlastním jménem a na vlastní odpovědnost organizačně zajišťuje představení – zejména sjednává výkonné umělce, prodává vstupenky, zajišťuje propagaci a nese hospodářské riziko,“ uvedla mluvčí Nejvyššího soudu Gabriela Tomíčková.
Pokud si takový subjekt souhlas autora nebo dědiců nezajistí, jde podle soudu o neoprávněný zásah do autorských práv. Soud zároveň upozornil, že samotný pronajímatel prostor provozovatelem není. „Provozovatelem díla není ten, kdo ve smyslu § 18 odst. 3 autorského zákona pouze pronajal místnosti k veřejnému provozování díla,“ uvedl Nejvyšší soud.
Festivaly nebo kulturní domy
Rozhodnutí podle Nejvyššího soudu přesahuje samotný spor o cimrmanovské hry. Týká se obecně pořadatelů živých kulturních akcí. „Rozhodnutí má širší význam pro kulturní provoz. Týká se obecně subjektů, které pořádají živá představení, tedy nejen kamenných divadel, ale také případně kulturních domů či festivalů,“ uvedla Tomíčková.
Nejvyšší soud v rozsudku připomněl i prvorepublikovou judikaturu. Už tehdy soudy za pořadatele považovaly toho, kdo „nese režii podniku“, tedy organizuje produkci a má z ní hospodářský prospěch.
Mohlo by vás zajímat
Filip Smoljak vedl kvůli odkazu svého otce v minulosti více sporů. Se Žižkovským divadlem Járy Cimrmana nakonec v roce 2021 uzavřel smír. Tento spor ale pokračoval kvůli nárokům za předchozí období.
