Závěry zprávy Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), které se týkají takzvané kauzy Olšanské hřbitovy, považuje soudce a někdejší kandidát na ústavního soudce Robert Fremr za tendenční. Nepopírá, že věděl, že kauzu, ve které v roce 1988 odsoudil tři mladíky kvůli vandalismu a dalším trestným činům, vyšetřovala Státní bezpečnost (StB). Trvá ale na tom, že on a celý soudní senát rozhodoval podle důkazů, které známky nezákonnosti nenesly. Fremr ve vyjádření naopak uvítal závěry zprávy, podle kterých u něj nelze konstatovat v souvislosti s rozsudky za komunistického režimu „excesivní aktivismus“. ÚSTR zprávu zveřejnil ve čtvrtek.

Fremra, místopředsedu Vrchního soudu v Praze a trestního soudce s mezinárodním renomé, nominoval na Ústavní soud prezident Petr Pavel. Fremr sice získal těsný souhlas Senátu, pak se ale objevily nové informace o jeho působení v 80. letech. Fremr poté oznámil, že se nominace vzdává.

Vyšetřování tzv. případu Olšanských hřbitovů, ve kterém Fremr odsoudil tři mladíky kvůli vandalismu a dalším trestným činům, manipulovala podle archivních dokumentů StB. Fremr při projednání své kandidatury v Senátu odmítl, že by o tom tehdy věděl a že by rozhodoval vědomě a účelově na pokyn StB. Podle zprávy ÚSTR Fremr „musel s naprostou jistotou vědět, že celý případ vyšetřovala Státní bezpečnost“.

Fremr dnes uvedl, že on i celý soudní senát od počátku věděli, že případ StB z větší části vyšetřovala. Opakovaně ale zdůrazňoval, že jeho trestní senát rozhodoval podle důkazů předložených v hlavním líčení, které nenesly známky nezákonnosti. „Stejně tak setrvávám na tom, že mě StB v průběhu celého případu nekontaktovala, aby mé rozhodování ve věci nějak ovlivnila. To také badateli z ÚSTR zjištěno nebylo,“ uvedl Fremr.

Nesouhlasí ani s částí zprávy, kde se badatelé vyjadřují k tomu, jak měl soudní senát hodnotit některé důkazy. Upozornil také, že ve vztahu k jednomu z obžalovaných, Alexandru Eretovi, nevyšel soud vstříc obžalobě, v rozsudku například vypustil dva skutky týkající se snahy o vykolejení vlaku.

Tým zkoumal i Fremrovy rozsudky za komunistického režimu nad emigranty. Porovnával, zda byl ve srovnání s dalšími trestními soudci a senáty v Praze aktivistický. Fremrův senát na Obvodním soudu pro Prahu 4 se na souzení tehdy trestného nezákonného opuštění republiky podílel podle zprávy nadprůměrně, ve srovnání s ostatními soudy však u něj nelze „konstatovat excesivní aktivismus, jaký projevovali někteří jiní soudci“.

Mohlo by vás zajímat

Tento závěr Fremr považuje za objektivní. Vysoký počet rozsudků se podle něj odvíjel od skutečnosti, že obvod Prahy 4 byl v té době nejlidnatějším v Praze a vysoký počet podávaných obžalob odpovídal vysokému počtu lidí z Prahy 4, kteří emigrovali bez povolení. Počet rozsudků vynesených za stejné období dalšími dvěma soudci obvodního soudu byl podle něj zcela srovnatelný, často i vyšší. Přidělování spisů se řídilo prvním písmenem příjmení obžalovaného, počet případů tak podle svých slov nemohl nijak ovlivnit.

Zpráva ÚSTR v závěru také uvádí, že Fremrova obhajoba vycházející z toho, že jednal v rámci tehdy platných zákonů a nemohl jinak, fakticky vydává mezinárodní pakty o lidských právech za pouhou deklaraci. Fremr k tomu uvedl, že jde o složitou právní otázku a názory na ní se dodnes liší, není ani možné ignorovat dobový kontext. „Sám k tomu dodávám, že jsem se v době rozhodování této agendy nikdy nesetkal ze strany obhájců s námitkou odkazující na naše mezinárodně právní závazky, pokud ano, určité bych k ní mohl zaujmout stanovisko,“ vysvětlil Fremr Dodal, že neví o jediném případu, kdy by byl člověk obžalovaný z opuštění republiky pro podobné argumenty osvobozen.

„Nic to ale nemění na mém sebekritickém postoji k mému působení v justici před rokem 1989, byť mám za to, že svým rozhodováním na všech stupních naší soudní soustavy v dalších 34 letech a reprezentací naší země v mezinárodních tribunálech jsem misku vah nejen při hodnocení své odbornosti, ale i mé morální integrity, převážil jednoznačně na svou stranu,“ uvedl Fremr.