Korupční kauza. Tak byl od počátku nazývaný případ s krycím názvem Vidkun, který před lety zasáhl krajskou policii v Olomouci. Detektivové bývalého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Róberta Šlachty se v rámci této kauzy zajímali o někdejšího ministra vnitra za ODS, Ivana Langera a přišli si pro náměstka krajské policejní správy Karla Kadlece, jeho podřízeného Radka Petrůje, podnikatele Ivana Kyselého a hejtmana za ČSSD Jiřího Rozbořila. Krajský soud v Olomouci na podzim ve věci znovu rozhodl a přitvrdil a obžalovaným zvýšil podmínky i peněžité tresty. Z rozhodnutí soudu je dnes ale jednoznačně jasné, že o žádnou korupční kauzu nejde. Původní konstrukce vyšetřování byla postavena na ohýbání trestního řízení, posléze se rozvolnila do poskytování informací z trestního řízení a možnou korupci. Ta však v klasické podobě – předání peněz či jiných benefitů prokázána nebyla, což dokazuje soudní rozhodnutí. Ekonomický deník verdikt podrobně prozkoumal.
Žalobce v olomoucké kauze Vidkun nyní žádá přísnější tresty u obžalovaného bývalého krajského policejního náměstka Karla Kadlece a podnikatele Ivana Kyselého. Odvolání proti rozsudku, který krajský soud vynesl loni v říjnu, podali i Kadlec s Kyselým, oba žádají zproštění obžaloby. Obě strany si původně ponechaly lhůtu pro případné odvolání. Vrchní soud se bude zabývat také jednáním bývalého olomouckého hejtmana Jiřího Rozbořila, který se odvolal na místě při vynesení rozsudku.
Bývalého olomouckého policejního náměstka Karla Kadlece soud odsoudil za vynášení informací z trestních spisů a za pokus o zneužití pravomoci úřední osoby.
Podnikatele Ivana Kyselého odsoudil za pokus účastenství ve formě organizátorství zneužití pravomoci úřední osoby a bývalého hejtmana Jiřího Rozbořila za podplácení a za účastenství ve formě pomoci zločinu zneužití pravomoci.
Ivan Kyselý nakonec dostal od soudu tříletou podmínku a pokutu 346 tisíc korun, Karel Kadlec taktéž tříletou podmínku a peněžitý trest ve výši 438 tisíc korun a pět let navíc nesmí působit u bezpečnostních sborů. Jiří Rozbořil dostal dvouletou podmínku a pokutu 182 tisíc.
Vinu u obžalovaných vyslovil soud poprvé v červenci 2021. Případ mu ale vrátil vrchní soud s tím, že rozhodnutí bylo předčasné.
„Státní zástupce podal odvolání do výroku o trestu v neprospěch obžalovaných Ivana Kyselého a Karla Kadlece. Odvolání bylo podáno jako takzvaně blanketní s tím, že bude dodatečně odůvodněno. Toto odůvodnění je aktuálně zpracováváno, a proto není možné veřejnost prozatím informovat o bližším zaměření odvolání, například proti jakému trestu se konkrétně brojí, ani o jeho důvodech, kterými je argumentováno,“ řekl k tomu agentuře ČTK náměstek olomouckého vrchního státního zástupce Radek Bartoš.
Podnikateli Ivanu Kyselému soud uložil trest tři roky s podmíněným odkladem na čtyři roky a peněžitý trest 346 000 korun. Karla Kadlece soud odsoudil na tři roky s podmíněným odkladem na pět let a dal mu peněžitý trest 438 000 a také mu zakázal činnost na pět let. Jiřího Rozbořila soud odsoudil ke dvěma letům s podmíněným odkladem na 3,5 roku a uložil mu peněžitý trest 182 tisíc korun.
Ivana Kyselého a Karla Kadlece ale soud překvapivě odsoudil ve všech devíti trestních kauzách, jak navrhovala obžaloba. Při prvním rozsudku je odsoudil pouze za čtyři kauzy s tím, že u zbývajících pěti není dostatek důkazů.
Podle dikce rozsudku měl bývalý policejní náměstek Kadlec nejméně od února do srpna 2015 poskytovat informace podnikateli Kyselému a v jednom případě i tehdejšímu hejtmanovi Rozbořilovi.
Sdělovat měl nejen informace z trestních řízeních, ale i o důkazní situaci a plánovaných rozhodnutích ve věci, uvedl soudce Martin Lýsek. Chtěl se tím podle soudu vlivnému podnikateli odvděčit za své setrvání ve funkci a posílit tak svůj vliv u policie.
„Věděl přitom, že obžalovaný Kyselý může tyto informace sdělit jiným osobám a zmařit tak trestní řízení,“ řekl dnes soudce Lýsek.
Žádná korupce!
Co z posledního rozhodnutí olomouckého krajského soudu vyplývá? Z rozsudku je patrné, že zcela nepodlehl tlaku odvolacího Vrchního soudu v Olomouci. Soud sice uznal naprosto všechny skutky obsažené v obžalobě, ale ani tak například hlavního podezřelého – policistu Karla Kadlece – neodsoudil pro trestnou činnost spojenou s úplatkářstvím.
Karel Kadlec se tak dostal z trestní sazby 5 až 12 let na sazbu 3 až 10 let. Krajský soud tento posun jasně odůvodnil a stěží je možné si představit, že by teď měl jeho rozsudek být zrušen jen proto, aby jeho schůzky s hejtmanem Jiřím Rozbořilem byly posouzeny také podle paragrafu 331/4b, tedy v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu, nebo v poloze, kdy jako měl úřední osoba v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch.
Krajský soud se totiž podle pokynu Vrchního soudu zabýval celou záležitostí a dospěl k závěru, který vychází z důsledné aplikace zásady in dubio pro reo.
Navíc odkazoval na zvukový záznam pořízených odposlechů, nikoli na jeho přepis. Vrchní soud by musel doplnit dokazování, to už ale není čím), anebo zopakovat důkazy již provedené. To znamená, že by si ve veřejném zasedání třeba znovu pustil záznam odposlechů a pak by ho hodnotil odlišně od nalézacího soudu.
Krajský soud ale k pokynu vrchního soudu žalované jednání posoudil jako pokus § 329/2c – že měla být takovým činem způsobena vážná porucha v činnosti orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci.
S tím je ale problém. V celém rozsudku, včetně výrokové části, není ani jednou číselné vyjádření pokusu – podle paragrafu 21 odstavce 1 trestního zákoníku. Přitom § 120/1c trestního řádu vyžaduje, aby rozsudek obsahoval také zákonná ustanovení, jichž bylo užito. A právní věta musí plně odpovídat číselnému označení ustanovení trestního zákoníku.
Vrchní soud v Olomouci by tak měl podle všeho zrušit výrok o vině a vyslovit ho nově včetně uvedení § 21/1. Ani v odůvodnění totiž toto označení není, aby mohl vrchní soud zkonstatovat, že jde jen o písařskou chybu v rozsudku. Není navíc vyloučeno, že tato argumentace bude nakonec rozebírána v případném dovolání k Nejvyššímu soudu.
Na vratkých nohou stojí i konstrukce nepřímého úmyslu, že byl Karel Kadlec přinejmenším srozuměn s nějakou možnou poruchou v činnosti jím řízeného policejního útvaru atd.
Kadlec si sice o některých kauzách povídal s podnikatelem Ivanem Kyselým a hejtmanem Jiřím Rozbořilem), ale nikdy do žádného z rozpracovávaných případů fakticky nezasáhl přímým či zprostředkovaným pokynem.
Karel Kadlec měl navíc na informace o konkrétních věcech právo, a je už jedno zda by se k nim dostal prostřednictvím elektronické Evidence trestního řízení nebo podřízených. Kadlec také nemohl mít vliv na to, komu mohou být probírané informace předány dál poté, co se je dozvěděl podnikatel Kyselý nebo hejtman Rozbořil, ale také nebylo být v Kadlecově zájmu, aby byl z nějakých důvodů z funkce odvolán.
Celá obžaloba i rozsudek jsou navíc založeny na tom, že Karel Kadlec uplatňoval nějaký vliv v neformálních strukturách a posiloval v nich své postavení. Kadlec chtěl zjevně fungovat jako náměstek policie, s tím se přece neslučuje jakákoli problém, protože ten by vedl k personálnímu opatření a zbavení této funkce.
Rozsudek navíc hovoří o předávání informací o devíti kauzách, nicméně v kritické době jich kriminální policie Olomouckého kraje řešila několik desítek, takže by problém musel znamenat něco jako paralýzu fungování celé krajské kriminálky. Nic takového ale zjevně nehrozilo.
Výhrady k důkazům
Výhrady lze mít k některým důkazům v rozsudku. Zejména k čištění zvukových záznamů odposlechů, které bylo provedeno v České televizi v Ostravě. Krajský soud zaujal stanovisko, že takový postup je legální, a že je možné vycházet z těch vyčištěných záznamů a tento postup vysvětluje. Jde o dvě entity – originální zvukový záznam včetně šumů a vyčištěný záznam – obě tyto entity nutně překrývají a tudíž nemůže vzniknout individuálně určený profil osoby, ale jen směsný profil, který neslouží k individuální identifikaci.
Podobně jsou na to i trasologické stopy. Jde o dvě překrývající se stopy, a je-li jedna odstraněna, aby se vyšetřovatel dostal ke druhé, jeden důkaz zničil. Je tedy nutné říci, že v kritické době nezaznívaly vyčištěné zvuky, ale zvuky kontaminované okolním šumem. A je třeba se nutně ptát, co kdo mohl na záznamech za daných podmínek slyšet a z toho teprve odvíjet důkazně podložené úvahy.
Další výhrada směřuje k tvrzení krajského soudu, že nebude zkoumat podklady pro sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, protože na něj navazující povolení či příkazy k odposlechu nebo sledování byly zákonné. Takový postup je zcela nesprávný a v zásadě by mohl legalizovat libovůli policejního orgánu, který by si mohl ty podkladové informace k sepsání zahájení úkonů v trestním řízení vymyslet, či popřípadě si vymyslet celý tento záznam, na což někteří obžalovaní ve své obhajobě poukazovali. Soud musí v rámci hlavního líčení zkoumat celé přípravné řízení i z pohledu zákonnosti. Na to je celá řada judikátů zejména Ústavního soudu.
O mimořádném snížení trestů soud neuvažoval
Pokud jde vyřčené tresty: Krajský soud vůbec, ani při použití pokusu, neuvažoval o postupu podle § 58/6 trestního zákoníku, mimořádného snížení trestu odnětí svobody, třebaže by se nabízel.
U pokusu je možné jít pod sazbou, krajský soud také vůbec nehodnotil délku řízení, protože žalované skutky se odehrály před osmi lety a po tuto dobu, zůstali všichni obžalovaní občansky zachovalí a na délce trestního řízení se nijak negativně nepodíleli.
Navíc krajský soud nevzal v potaz ani povinnost popsanou v paragrafu 39/1 věty poslední trestního zákoníku, a to, že soud přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele. Soud sice zmínil, že byl například Karel Kadlec propuštěn z policie, ale toto hodnotil pouze z pohledu subsidiarity trestní represe (§ 12/2 trestního zákoníku) a nikoli z pohledu trestu. Soud se tedy například vůbec se nezabýval účinky a důsledky trestu pro život expolicisty Kadlece.
Na snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby sice není právní nárok, ale už byly jinými soudy vydány rozhodnutí, která neuložení trestu podle tohoto paragrafu trestního zákoníku hodnotí dokonce jako dovolací důvod. Krajský soud v Olomouci přitom ve svých úvahách o trestu počítá i s případným neuhrazením peněžitého trestu, takže možný trest je pro expolicistu velmi citelný.
S ohledem na nedávnou dikci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, byť konkrétní argumentace zatím není známa, není vyloučeno, že žalobce navrhne i nepodmíněné tresty, které byly dosud navrhovány v podmíněných verzích.
Zatím proto nelze predikovat, jak se bude stavět Vrchní soud v Olomouci v odvolacím řízení k odvolacím námitkám.
Není proto vyloučeno, že po pravomocném rozhodnutí padnou ze strany souzených dovolání k Nejvyššímu soudu, přestože jde o mimořádný opravný prostředek, který nemá vliv na právní moc.
Vadně zvolená právní kvalifikace, možná i vyčištěné zvukové záznamy, a i výše trestů, by totiž mohly v dovolacím řízení uspět.
Další podrobnosti ke kauze Vidkun si můžete přečíst ZDE.
Jan Hrbáček, Ekonomický deník
