Peněžitou pomoc jako oběť trestného činu požadoval muž odsouzený za znásilnění. Tvrdil, že utrpěl těžkou újmu na zdraví, když ho v amoku napadl syn znásilněné ženy. Podle zákona o obětech však může být pomoc snížena či odepřena. Závisí to na míře zavinění. Ministerstvo spravedlnosti žádost zamítlo. Nejvyšší správní soud (NSS) rozhodnutí potvrdil.
Oba muži byli za své jednání odsouzeni. Pachatel znásilnění na šest let vězení. Syn znásilněné ženy byl potrestán tříletou podmínkou jako pachatel trestného činu zabití ve stádiu pokusu.
Rozhodnutí ministerstva nepřiznat pachateli znásilnění peněžitou pomoc za těžkou újmu na zdraví potvrdil Městský soud v Praze. Pachatel a žalobce v jedné osobě proti tomu podal kasační stížnost. Tu 13. května 2025 zamítl Nejvyšší správní soud.
Pobodaný nasedl do náhodného vozu a odjel do nemocnice
Trojice sdílela společné obydlí. Muž ženu znásilnil ve tři hodiny ráno. Když se to syn dozvěděl, počkal, až matka odejde nakoupit a muž usne. Po sedmé hodině ranní násilníka bodl nožem do břicha a do pravé části hrudníku. Způsobil mu vážná vnitřní zranění.
Pachatel znásilnění poté dokázal vyběhnout z domu na ulici. „Nasedl do náhodného venku stojícího auta a požádal řidiče o odvoz do nemocnice,“ popisuje události rozsudek.
Mohlo by vás zajímat
Těžká újma muže je následkem jeho znásilnění ženy
Podle Ministerstva spravedlnosti byla sice muži trestným činem způsobena těžká újma na zdraví, avšak „nelze odhlížet od okolností, za kterých se tento trestný čin stal“. V tomto případě byl trestný čin přímým důsledkem jeho vlastní trestné činnosti vůči matce útočníka (syna), uvedlo ministerstvo.
Podstatnou měrou se tak zasloužil o to, aby na něm byl trestný čin spáchán, a je tak na místě mu peněžitou pomoc určenou obětem trestných činů zcela odepřít, rozhodlo Ministerstvo spravedlnosti.
Lehké facky, mytí nohou, nesouvislé kázání o Bohu
Rozhodnutí v trestní věci dále rozvedly městský a krajský soud v Brně. Podle nichž žalobce, stěžovatel a pachatel v jedné osobě zcela pominul své vlastní jednání. Jak vyplývá z rozsudku, soužití předmětných osob bylo značně problematické. Mimo zmíněného znásilnění se v něm vyskytly i výhružky matce a synovi spojené s jejich zadržováním v bytě, „lehké facky“, požadavky na mytí nohou či například nesouvislé kázání o Bohu.
Stejně tak oba soudy konstatovaly, že k útoku na stěžovatele došlo ve stavu silného psychického rozrušení syna, jeho strachu o sebe i rodinu a jako důsledek předchozího zavrženíhodného jednání stěžovatele, stojí v rozsudku.
Úlohou soudu není nahradit kompetenci ministerstva
Podle zákona o peněžité pomoci obětem trestné činnosti je účelem pomoci „jednorázové poskytnutí peněžní částky“. Slouží „k překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem“. Jenže tentýž zákon říká, že pomoc může být snížena nebo se nepřizná. A to s přihlédnutím k sociální situaci oběti a k tomu, do jaké míry oběť spoluzavinila vznik škody nebo nemajetkové újmy.
Otázka podílu na trestném činu a s tím spojených důsledků je pak otázkou správního uvážení žalovaného, upozornil Nejvyšší správní soud v rozhodnutí o kasační stížnosti pachatele.
Soud má jen ověřit fakta a užití diskreční pravomoci
„Úlohou správních soudů přitom není nahradit žalovaného v této kompetenci, ani nahradit jeho uvážení úvahou vlastní, ale pouze posoudit, zda nedošlo k překročení mezí tohoto uvážení,“ uvedl NSS.
Městský soud v Praze proto neměl za úkol posoudit míru zavinění, které se dopustil pachatel znásilnění jako následná oběť pokusu o zabití. Měl pouze ověřit, zda ministerstvo řádně zjistilo skutkový stav a „vypořádalo se s ním, aniž by zneužilo své diskreční pravomoci“.
„Tak městský soud učinil a Nejvyšší správní soud proti tomuto postupu nemá námitek,“ uvedl Nejvyšší správní soud.
Pachatel: Syn měl i jiné možnosti než pokus o zabití
Předchozí závažné a zavrženíhodné jednání stěžovatele mělo jasnou souvislost s trestným činem, jehož se sám stěžovatel stal obětí, zopakoval Nejvyšší správní soud. S pachatelem–stěžovatelem se tak neztotožnilo.
Totéž podle NSS platí i o námitkách stěžovatele, že syn měl jiné možnosti řešení než „spáchat trestný čin zabití ve stádiu pokusu“.
„Aniž by chtěl Nejvyšší správní soud zlehčovat trestnou činnost syna znásilněné matky, z trestních rozsudků jednoznačně vyplývá, že jednal ve stavu silného psychického rozrušení a obav o zdraví i život svůj i své matky,“ uvedl soud.
Soud: Jednání syna bylo mimo zákon, ale lidsky pochopitelné
Řešení, k němuž syn přistoupil, podle Nejvyššího správního soudu „dozajista nebylo správné a v mezích zákona (byť s ohledem na popsané okolnosti alespoň zčásti lidsky pochopitelné)“. Ostatně za své jednání byl syn také Krajským soudem v Brně potrestán, dodal v závěru rozhodnutí Nejvyšší správní soud.
„Žalovaný ani Městský soud nezpochybnili, že stěžovatel je obětí trestného činu, která utrpěla vážnou újmu. Nicméně k této újmě došlo evidentně v přímém důsledku stěžovatelova vlastního mimořádně zavrženíhodného jednání, což právě hodnotil žalovaný, když stěžovateli peněžitou pomoc vůbec nepřiznal, s čímž Nejvyšší správní soud souhlasí,“ uzavřel rozhodnutí o kasační stížnosti NSS.
