Nepovolený archeologický výzkum měl provádět hledač s detektorem kovů. Pátral totiž na území archeologické památky keltského sídliště Kratiny. Údajně to nevěděl, nebyl totiž místní. Správní orgán uložený trest nezdůvodnil a věc řádně nevyšetřil.
Stát místo neoznačil zákazem. Ministerstvo kultury však tvrdí, že hledač měl vědět, kde se nachází. Podle verdiktu Nejvyššího správního soudu pokuta platí, zabavený detektor ale dostane zpět.
Proti rozhodnutí krajského soudu, že závěry krajského odboru kultury o motivech muže jsou nepřezkoumatelné a trest je nepřiměřený, podalo ministerstvo kultury kasační stížnost. Tvrdí, že soud popřel zásadu, že neznalost zákona neomlouvá.
Nejvyšší správní soud ale kasační stížnost aktuálně zamítl. U přestupku musí být otázka zavinění jasná.
Mohlo by vás zajímat
Nic nevěděl, značku neviděl
Podle zákona o státní památkové péči potrestal hledače nejdřív odbor kultury Olomouckého kraje pokutou 2000 korun a propadnutím detektoru kovu se sluchátky. Důvodem byl údajný nelegální archeologický výzkum. Muž v polovině ledna 2022 hledal s detektorem na území archeologické kulturní památky Kratiny, když tam přijela policejní hlídka. Zavolali ji přítomní archeologové.
„Nikde jsem neviděl žádnou zákazovou značku, proto jsem nevěděl o tom, že na místě je zakázáno se pohybovat s detektorem. To, že tato lokalita je archeologické naleziště, jsem nevěděl, protože nejsem místní,“ uvedl muž na policii.
Místa vznikají prohlášením ministerstva
Hledač nemá archeologické vzdělání, ani není historik. Má za to, že nemohl vědět, že ohrožuje zákonem chráněný zájem.
„Určení dané lokality jako území s archeologickými nálezy vzniká teprve na základě prohlášení Ministerstva kultury, tedy nikoli právním předpisem,“ uvedl na svoji obhajobu.
Když ho policie vyzvala, aby jednání zanechal, výzvu uposlechl. Dále s hlídkou policie spolupracoval. Dobrovolně vydal hledačku kovu, vyplývá z rozhodnutí NSS.
Kratiny u Němčic nad Hanou jsou původní keltské sídliště ze 3. století př. n.l. Celá lokalita se rozléhá na 35 hektarech.
Nedbalost nevědomá? To nerozhoduje
Kulturní odbor Olomouckého kraje vyhodnotil jednání muže jako „nedbalost nevědomou“. Podle kulturního odboru „vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl“, čeho se dopouští.
Podle ministerstva kultury však nejsou jeho pohnutky důležité. Nerozhoduje, zda „měl v úmyslu hledat výlučně archeologické nálezy, zda něco nalezl a zda nález měl v úmyslu vykopat nebo ponechat na místě“. Dokonce je podle ministerstva jedno, zda měl u sebe nástroje a zda věděl, že je na území kulturní památky.
To opravdu není vypořádání s námitkami
Nejvyšší správní soud ale tyto výroky ministerstva kultury nepovažuje za vypořádání se s námitkami muže. Tím méně jde o odstranění chybějícího odůvodnění pokuty a zabrání věci.
Krajský soud proto podle NSS zcela správně rozhodnutí odboru kultury zrušil jako nepřezkoumatelné. Porušení zásady, že neznalost zákona neomlouvá, se soud nedopustil. Jen dospěl k závěru, že předešlé rozhodnutí nebylo dostatečně odůvodněno, uvedl NSS.
Správní orgány jsou povinny se otázkou zavinění důkladně zabývat a svůj závěr řádně a přezkoumatelně odůvodnit, upozornil NSS.
Zda to byl výzkum z nedbalosti, správní orgán nevyšetřil
Že se muž pohyboval s detektorem kovu na území s archeologickými nálezy, jistě nasvědčuje tomu, že mohl v dané lokalitě provádět nepovolený archeologický výzkum, uvedl dále NSS.
Bez dalších skutkových zjištění však nelze takový závěr postavit najisto, dodal k tomu. Jenže o další zjištění se nikdo nepokusil, vyplývá z rozsudku.
Odbor kultury Olomouckého kraje nařídil v květnu 2022 ústní jednání. Na něm položil muži obviněnému z výzkumu z nedbalosti „několik málo doplňujících dotazů“. „Z protokolu o tomto jednání však není zřejmé, že by šlo o řádný výslech obviněného ve smyslu zákona o odpovědnosti za přestupky,“ stojí v rozhodnutí NSS.
Ani k výslechu svědků, archeologických pracovníků I. Č. a M. P., kteří podle záznamu policie muže s detektorem kovu viděli a oznámili ho policii, správní orgán I. stupně nepřistoupil.
Nepřiměřený trest za výzkum z nedbalosti
Podle Nejvyššího správního soudu se příslušné orgány vůbec nezabývaly otázkou přiměřenosti konfiskace detektoru v hodnotě desetitisíců. Tedy otázkou „nápadného nepoměru k povaze přestupku“ podle přestupkového zákona.
Tento deficit může podle NSS jen stěží nahradit konstatování správních orgánů obou stupňů, že je uložení trestu propadnutí detektoru kovu u tohoto typu přestupku obvyklé.
Ani odkaz ministerstva kultury na jiný případ, kdy k uložení správního trestu propadnutí věci také došlo, na tom nic nemění.
Ani v otázce trestu propadnutí věci nejsou rozhodnutí správních orgánů dostatečně odůvodněna, uzavřel Nejvyšší správní soud. Potvrdil závěr krajského soudu, že uložená pokuta 2000 korun na samé dolní hranici je přiměřená. To ale nelze říci o trestu propadnutí věci.
