Ústavní soud odmítl stížnost někdejší družky bývalého předsedy Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou a nynějšího soudce Romana Švaňhala. Žena namítala, že Nejvyšší soud bagatelizoval domácí násilí a nesprávně vyloučil jeho trestní povahu. Ústavní soud však dospěl k závěru, že Nejvyšší soud postupoval v mezích své pravomoci a jeho zásah nebyl svévolný.
Česká justice má rozhodnutí z 13. srpna tohoto roku k dispozici. Bývalá Švaňhalova družka ve své ústavní stížnosti uvedla, že byla vystavena fyzickému, psychickému, ekonomickému i sociálnímu násilí, které trvalo více než dva roky. Tvrdila, že Nejvyšší soud bagatelizoval podstatu domácího násilí, když jednotlivé projevy posuzoval izolovaně a označil je pouze za „nevhodné či necitlivé chování“. Rozhodování Nejvyššího soudu považuje za svévoli. Švaňhal vinu od začátku odmítá.
Poškozená v ústavní stížnosti namítala, že soud takto „vyňal pachatele z trestní jurisdikce“ a že stát nesplnil svou povinnost chránit oběti. Upozornila, že vyhrožování odebráním dítěte nebo vyhazovem na ulici jsou typickými projevy psychického nátlaku, který má být trestně postižitelný.
Ústavní soud: ultima ratio platí i u domácího násilí
Ústavní soud argumenty oběti nepřijal. Připustil sice, že stát má pozitivní závazek chránit oběti domácího násilí. Ale připomněl, že trestní právo představuje prostředek ultima ratio. „Trestní právo jako nejrobustnější prostředek ingerence státu není určeno k postihu domácího násilí ve všech jeho formách a projevech, ale má poskytovat nezbytnou ochranu tam, kde jsou intenzivním a velmi citelným způsobem dotčeny zájmy chráněné trestními zákony,“ citoval Ústavní soud z rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Podle předsedy senátu Zdeňka Kühna „procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a použití podústavních právních předpisů, jsou svěřeny primárně (obecným) soudům“. Nejvyšší soud se podle ÚS při svém rozhodování držel těchto mezí a jeho zásah nebyl svévolný.
Mohlo by vás zajímat
Intenzita domácího násilí u ESLP
Ústavní soud v rozhodnutí také naznačuje, že rozhodnutí českých soudů by obstálo i u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Zabýval se totiž i otázkou, kdy má oběť domácího násilí právo na účinné vyšetřování podle Úmluvy o ochraně lidských práv. Připomněl, že tento požadavek se vztahuje jen na nejzávažnější činy – například na dlouhodobé a intenzivní domácí násilí. „Není pochyb, že sem spadá též déletrvající a intenzivní domácí násilí (např. rozsudek ESLP ze dne 14. 10. 2010 A proti Chorvatsku, stížnost č. 55164/08),“ uvedl Ústavní soud.
Podle něj je nutné vždy posoudit délku zásahu, jeho fyzické a psychické následky i celkový kontext. „Aby právo na účinné vyšetřování podle čl. 2 a 3 nebo 8 Úmluvy v souvislosti se zásahem do nedotknutelnosti osoby vzniklo, vyžaduje se určitá minimální intenzita,“ stojí v rozhodnutí.
In dubio pro reo
Ústavní soud připomněl, že Evropský soud pro lidská práva ve věcech Valiulienė v. Litva (2013) nebo A. E. v. Bulharsko (2023) dovodil, že špatné zacházení v rodině může být natolik ponižující, aby spadalo do zákazu nelidského či ponižujícího zacházení podle čl. 3 Úmluvy. Zároveň ale upozornil, že skutky, které byly kladeny za vinu Švaňhalovi, této intenzity nedosahovaly.
Rozhodnutí zdůrazňuje i zásadu in dubio pro reo, tedy povinnost soudů rozhodnout ve prospěch obviněného, pokud i po provedeném dokazování přetrvávají důvodné pochybnosti o skutkových okolnostech, vině či zavinění. Ústavní soud připomněl, že ani vysoký stupeň podezření není dostatečným podkladem pro odsuzující výrok. Proto je v trestním řízení vyžadováno dosažení co nejvyšší možné míry jistoty, že se skutek skutečně stal tak, jak jej obžaloba tvrdí.
Výhrůžky a spory kvůli synovi
Bývalý předseda okresního soudu podle obžaloby v letech 2015 až 2017 hrozil své tehdejší partnerce tím, že ji vyhodí na ulici nebo že z ní udělá blázna. Vyhrožoval jí svým vlivem a tím, že ji připraví o možnost stýkat se se synem. Ponižoval ji, vulgárně urážel a posmíval se jí, uváděla obžaloba. Obhájkyně Švaňhala Lucie Hrdá opakovaně poukazovala na to, že partnerka je nedůvěryhodná a že trestní řízení zneužila k tomu, aby získala do péče společného syna.
Obvodní soud pro Prahu 4 a Městský soud v Praze se případem zabývaly opakovaně. Nejprve byl Švaňhal odsouzen za týrání osoby žijící ve společném obydlí. Rozhodnutí však tehdy NS zrušil kvůli nesprávné právní kvalifikaci. Muž se prý choval bezohledně a celkově morálně nepřijatelně, nešlo však o týrání. Poté si Švaňhal vyslechl dvacetiměsíční trest vězení s podmínečným odkladem na 30 měsíců za vydírání a nebezpečné vyhrožování. I ten byl ale zrušen a věc skončila pouze přestupkem. Švaňhal se tak vrátil do taláru a dále působí jako soudce žďárského okresního soudu. Státní zástupce v minulosti rozhodování soudů ostře kritizoval s tím, že vysílají špatný signál obětem domácího násilí.
