Soudní ping pong pokračuje. Nejvyšší soud (NS) zrušil rozsudek nad Romanem Švaňhalem, bývalým předsedou Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Původně dostal podmínku za to, že vydíral svou někdejší partnerku a vyhrožoval jí. Podle NS však šlo spíše o přestupek proti občanskému soužití. Případ proto postoupil Městskému úřadu ve Žďáru nad Sázavou. Kvůli trestnímu stíhání musel Švaňhal odejít z justice.
V rozhodnutí NS zdůraznil, že trestní represe je krajní prostředek, který se má uplatňovat zdrženlivě a pouze v nejzávažnějších případech. „Trestní právo jako nejrobustnější prostředek ingerence státu není určeno k postihu domácího násilí ve všech jeho formách a projevech, ale má poskytovat nezbytnou ochranu tam, kde jsou intenzivním a velmi citelným způsobem dotčeny zájmy chráněné trestními zákony,“ stojí v rozsudku.
Podle státního zástupce prokázané jednání obviněného spočívalo v celé škále nevhodného, hrubého a ponižujícího zacházení s poškozenou, v jehož rámci pouze některá z pohrůžek byla prostředkem vynucení
si určitého chování a jiná již byla pronášena bez souvislosti s tím, jen v rámci jakési normy jeho vystupování vůči poškozené. Žalobce Václav Mastný už v rámci rozhodování u obecných soudů hovořil o „falešné soudcovské solidaritě“, která podle něj případ provází. Podle něj Nejvyšší soud vysílá špatný signál obětem domácího násilí, ale i veřejnosti.
K dovolání Švaňhala se vyjádřila také poškozená. Setrvala na svém stanovisku k věci, připomněla traumatizující vliv trestního řízení a ztotožnila se s vyjádřením státního zástupce k dovolání. Uvedla, že předcházející rozhodnutí dovolacího soudu v této věci vnímá jako bagatelizaci násilného jednání obviněného vůči její osobě.
NS připustil, že Švaňhalovo počínání – tak, jak bylo popsáno v soudních rozhodnutích – působí poměrně dramaticky. Souviselo však s vyhrocenými partnerskými spory. „Slovní výroky, které obžaloba a soudy nižších stupňů kladly obviněnému za vinu, mohly být proneseny v afektu, zesíleném frustrací z nadcházejícího rozchodu obou partnerů a opatrovnického sporu,“ pokračuje odůvodnění.
Švaňhalovo počínání podle NS vykazuje znaky autoritativního, dominantního a necitlivého jednání, svévole a sebeprosazování. „Na druhé straně nelze přehlédnout, že k vulgaritám a výhrůžkám mezi obviněným a poškozenou docházelo oboustranně,“ uvedl NS, podle kterého se Švaňhal mohl dopustit přestupku. „Nesprávné právní posouzení jednání obviněného v daném případě spočívá především v tom, že soudy považovaly oba posledně uvedené trestné činy za spáchané v tzv. jednočinném souběhu. Ten je logicky vyloučen, jestliže pohrůžka usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou je prostředkem vynucení určitého chování,“ dodává NS.
Bývalý předseda okresního soudu podle obžaloby v letech 2015 až 2017 hrozil své tehdejší partnerce tím, že ji vyhodí na ulici nebo že z ní udělá blázna. Vyhrožoval jí svým vlivem a tím, že ji připraví o možnost stýkat se se synem. Ponižoval ji, vulgárně urážel a posmíval se jí, uváděla obžaloba. Obhajoba opakovaně poukazovala na to, že partnerka je nedůvěryhodná a že trestní řízení zneužila k tomu, aby získala do péče společného syna.
Obvodní soud pro Prahu 4 a Městský soud v Praze se případem zabývaly opakovaně. Nejprve byl Švaňhal odsouzen za týrání osoby žijící ve společném obydlí. Rozhodnutí však tehdy NS zrušil kvůli nesprávné právní kvalifikaci. Muž se prý choval bezohledně a celkově morálně nepřijatelně, nešlo však o týrání. Poté si Švaňhal vyslechl dvacetiměsíční trest vězení s podmínečným odkladem na 30 měsíců za vydírání a nebezpečné vyhrožování, i ten je nyní zrušený.
Švaňhal pravomocným rozhodnutím soudu opakovaně přišel o talár. Ten mu byl po prvním zásahu Nejvyššího soudu vrácen. Po pravomocném rozhodnutí o něj přišel podruhé, nyní je opět soudcem. Nejvyšší soud už dříve v kauze zesnulého soudce Vlastimila Matuly rozhodl, že po zrušení pravomocného rozhodnutí v trestní věci se soudce vrací do funkce. „Je-li trestní bezúhonnost předpokladem pro výkon funkce soudce, pak zrušením odsuzujícího rozsudku se musí na tohoto soudce v důsledku zásady presumpce neviny hledět, že se trestného činu nedopustil a nebyl za něj odsouzen, a že tento předpoklad pro výkon své funkce neztratil. Jinak by stále (i do budoucna po zrušení odsuzujícího rozsudku) byl tím, komu zanikla funkce soudce pro spáchání trestného činu. Nejde proto o otázku nového vzniku funkce tohoto soudce, ale o to, že byl (zákonnou cestou) odstraněn důvod, pro který měla funkce soudce zaniknout,“ uvádí se ve zmíněném rozhodnutí NS.
(čtk, epa)
