Soudce Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou Roman Švaňhal se domáhá od státu finančního odškodnění ve výši 1 810 821 korun za nezákonné trestní stíhání. Jak zjistila Česká justice, ministerstvo spravedlnosti již uznalo pochybení za nezákonné stíhání. A omluvilo se soudci za škodu a nemajetkovou újmu, kterou mu stíhání způsobilo.
Bývalý předseda okresního soudu Roman Švaňhal podle obžaloby v letech 2015 až 2017 hrozil své tehdejší partnerce tím, že ji vyhodí na ulici nebo že z ní udělá blázna. Měl jí vyhrožovat jí svým vlivem a tím, že ji připraví o možnost stýkat se se synem. „Ponižoval ji, vulgárně urážel a posmíval se jí,“ uváděla obžaloba.
Spor o údajné týrání
Obhájkyně Švaňhala Lucie Hrdá ale poukazovala na to, že partnerka je nedůvěryhodná. Trestní řízení prý zneužila k tomu, aby získala do péče společného syna.
Soudy se případem zabývaly opakovaně. Nejprve byl Švaňhal odsouzen za týrání osoby žijící ve společném obydlí. Rozhodnutí však tehdy Nejvyšší soud zrušil kvůli nesprávné právní kvalifikaci. Muž se prý choval bezohledně a celkově morálně nepřijatelně, nešlo však o týrání.
Poté si Švaňhal vyslechl dvacetiměsíční trest vězení s podmínečným odkladem na 30 měsíců za vydírání a nebezpečné vyhrožování. I ten byl ale zrušen a věc skončila pouze přestupkem. Švaňhal se tak vrátil do taláru a dále působí jako soudce žďárského okresního soudu.
Mohlo by vás zajímat
Družka u Ústavního soudu neuspěla
Ústavní soud v létě odmítl stížnost někdejší Švaňhalovy družky. Žena namítala, že Nejvyšší soud bagatelizoval domácí násilí a nesprávně vyloučil jeho trestní povahu. Ústavní soud však dospěl k závěru, že Nejvyšší soud postupoval v mezích své pravomoci a jeho zásah nebyl svévolný.
Česká justice má rozhodnutí z 13. srpna tohoto roku k dispozici. Bývalá Švaňhalova družka ve své ústavní stížnosti uvedla, že byla vystavena fyzickému, psychickému, ekonomickému i sociálnímu násilí, které trvalo více než dva roky. Tvrdila, že Nejvyšší soud bagatelizoval podstatu domácího násilí, když jednotlivé projevy posuzoval izolovaně a označil je pouze za „nevhodné či necitlivé chování“. Rozhodování Nejvyššího soudu považuje za svévoli. Švaňhal vinu od začátku odmítal.
Poškozená v ústavní stížnosti namítala, že soud takto „vyňal pachatele z trestní jurisdikce“ a že stát nesplnil svou povinnost chránit oběti. Upozornila, že vyhrožování odebráním dítěte nebo vyhazovem na ulici jsou typickými projevy psychického nátlaku, který má být trestně postižitelný.
Ústavní soud: ultima ratio platí i u domácího násilí
Ústavní soud argumenty oběti nepřijal. Připustil sice, že stát má pozitivní závazek chránit oběti domácího násilí. Ale připomněl, že trestní právo představuje prostředek ultima ratio. „Trestní právo jako nejrobustnější prostředek ingerence státu není určeno k postihu domácího násilí ve všech jeho formách a projevech, ale má poskytovat nezbytnou ochranu tam, kde jsou intenzivním a velmi citelným způsobem dotčeny zájmy chráněné trestními zákony,“ citoval Ústavní soud z rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Podle předsedy senátu Zdeňka Kühna „procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a použití podústavních právních předpisů, jsou svěřeny primárně (obecným) soudům“. Nejvyšší soud se podle ÚS při svém rozhodování držel těchto mezí a jeho zásah nebyl svévolný.
Roman Švaňhal po skončení kauzy požádal o odškodnění, které začalo posuzovat Ministerstvo spravedlnosti. „Pan soudce požádal o odškodnění ve výši 1 810 821 korun,“ potvrdila Marcela Nevšímalová z ministerstva.
