Další občanka Ruska uspěla v boji s diskriminací. Česko loni v únoru plošně zmrazilo na neurčito žádosti Rusů o české občanství, protože je stát vnímá jako hrozbu. Proč se to ale netýká například Bělorusů nebo Číňanů, ptala se žena. Městský soud oprávněnost diskriminace Rusů, ani protiústavnost Lex Ukrajina nevyvrátil. Znovu tak rezignoval na posouzení úpravy, kritizoval Nejvyšší správní soud.
Ruska před soudem netvrdila, že má na české občanství nárok. Její námitky mířily k nerovnému přístupu k ruským žadatelům o občanství, jak ho zakládá tzv. Lex Ukrajina. Od městského soudu se jí ale dostalo jen obecných frází, plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu.
Protiústavnost? Tak myslí jen Ústavní soud
„Městský soud i zde rezignoval na posouzení ústavnosti úpravy a jen lakonicky konstatoval, že o souladu právní úpravy s Ústavou může rozhodnout jen Ústavní soud,“ uvedl doslova Nejvyšší správní soud v rozhodnutí o kasační stížnosti. Případ vrátil zpátky Městskému soudu v Praze.
Je to v krátké době podruhé u podobné žaloby, kdy městský soud námitky nevypořádal ani nevysvětlil, proč jsou liché. Také odkázal ke svému předchozímu rozhodnutí. O něm Česká justice rovněž informovala. NSS proto v rozhodnutí o kasační stížnost prohlásil další rozsudek za nepřezkoumatelný.
Vyloučená z politiky, vzdělání i z banky
Poslanci loni v únoru odhlasovali přílepek teď už bývalého poslance Martina Exnera (STAN) k Lex Ukrajina. Tím ihned došlo na ministerstvu vnitra ke zmrazení všech žádostí Rusů o české občanství na neurčito. Bez jistoty, že vůbec někdy dojde jejich rozhodnutí. V dubnu 2025 podala skupina senátorů návrh na zrušení této části zákona.
Ruska nyní v žalobě namítá, že přílepek k Lex Ukrajina je diskriminační a porušuje ústavní pořádek. Neomezená doba přerušení bez termínu obnovení vytváří prostor pro libovůli.
Mohlo by vás zajímat
Pro ženu jde reálně o „omezení politických práv, zákaz práce ve státní správě a ozbrojených složkách.“ Nemá přístup ke vzdělání v technických oborech kvůli sankcím EU. V bankovních službách je označená jako „rizikový klient“. K tomu má omezené konzulární služby a komplikace při cestě s rodinou do zahraničí.
Proč se jiné hrozby přehlíží?
Žena také argumentuje, že zákon byl přijatý jako „přílepek“. Neexistuje k němu důvodová zpráva, jen mediální výroky politiků. Výlučně na občany Ruska je uvalená povinnost vzdát se původního občanství. Ruský federální zákon ale stanovuje překážky, které to znemožňují.
Pokud by občané Ruska byli jedinou bezpečnostní hrozbou, omezení by podle ní bylo pochopitelné. Tak to ale není. Hrozbu mohou představovat i občané jiných států: Sýrie, Íránu, Číny, Běloruska. Pro ně ale žádný podobný zákon neplatí a míří výlučně na Rusko.
Přitom ale neřeší sympatizanty Putinova režimu z postsovětských států nebo dokonce z EU.
Není cesta k prokázání neviny
Lex Ukrajina má všechny občany Ruské federace za potenciální agenty Putina. Bez ohledu na jejich osobní postoje. Není cesta, jak by mohl jednotlivec prokázat, že není bezpečnostní hrozbou nebo že nesouhlasí s politikou současného Ruska, upozorňuje žena v žalobě.
Pokud by existovalo tolik nebezpečných žadatelů z Ruska bez možnosti jejich prověření, omezení by mohlo být opodstatněné. Ale taková situace nenastala. V roce 2023 udělil český stát 1176 občanství občanům Ruské federace. Všechny žadatele prověřují tajné služby. Zamítnutých bylo jen 29 žádostí. Úspěšnost ruských žadatelů byla podle ženy nadprůměrná.
Soud: Je to reakce na jednání vašeho státu
Městský soud žalobu zamítl. Poukázal na to, že rozhodnutím poslanců došlo k přerušení všech řízení s občany Ruska na neurčito automaticky. „Je to reakce na jednání Ruské federace, jíž je stěžovatelka stále státní občankou,“ vzkázal ženě.
„Agrese vůči Ukrajině představuje překročení mezí vztahů mezi státy, a Česká republika v zájmu své bezpečnosti a ochrany svých občanů musela na tuto situaci reagovat,“ uvedl soud. Doba přerušení řízení je závislá na délce konfliktu.
Námitka diskriminace občanů Ruské federace má podle soudu spíše charakter ústavní stížnosti. „Soulad právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky přísluší pouze Ústavnímu soudu,“ uvedl Městský soud v Praze.
Proces je mylný, zarážející, bezvýsledný
Také způsob přijetí zákona by podle městského soudu musel za protiústavní označit jen Ústavní soud. „Skutečnost, že žalobkyně určitou právní úpravu považuje na přílepek, rozhodně neznamená, že se skutečně o takový případ jedná. To nezávisí na názoru žalobkyně, ovšem ani soud rozhodující ve věcech správního soudnictví není k takovému úsudku zmocněn,“ zopakoval městský soud.
Před Nejvyšším správním soudem žena proto namítala, že městský soud se právnímu hodnocení žalobních bodů zcela vyhnul.
„Myšlenkový postup soudu je však zcela mylný,“ myslí si žena. V souladu s čl. 95 Ústavy je obecný soud vázaný zákonem včetně Ústavy ČR a mezinárodní smlouvou. Pro případ rozporu zákona s ústavním pořádkem je nadaný pravomocí přerušit řízení a podat Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona, upozorňovala žena. Zarážející podle ní je, že přerušení řízení sama bezvýsledně navrhovala.
V rozporu s právním státem, ale nikoli s Ústavou?
Že postup městského soudu není správný, potvrdil Nejvyšší správní soud. Při posuzování, zda existuje důvod pro předložení věci Ústavnímu soudu, není soud vázán návrhem účastníka řízení. Je na dotčeném soudu, aby si sám předběžně posoudil, zda shledává zákon za rozporný s ústavním pořádkem, či nikoliv.
Například k námitce přílepku městský soud konstatoval, že podle judikatury Ústavního soudu porušuje „přílepek“ principy právního státu. Což představuje důvod pro jeho zrušení.
Současně ale městský soud dospěl k závěru, že tato právní úprava takové vady nevykazuje. Proto neshledal důvod k iniciaci řízení před Ústavním soudem. „Z jeho úvah však není zřejmé, jak dospěl k závěru, že dotčená novela nepředstavuje přílepek a jakékoli právní hodnocení absentuje,“ napsal Nejvyšší správní soud.
Diskriminace Rusů je asi legitimní
Podle Nejvyššího správního soudu musí kromě toho každý soud vypořádat námitky. Vyvrátit je a zdůvodnit, proč jsou liché. To se v tomto případě nestalo. Námitka nepřezkoumatelnosti je proto opodstatněná.
Městský soud k žalobě pouze napsal, že ustanovení reaguje na agresi Ruské federace vůči Ukrajině. „Uvedl sice velmi obecně některé své úvahy, které by snad mohly být považované za reakci na námitku týkající se diskriminace. Daly by se snad vyložit tak, že je sice s příslušníky Ruské federace zacházeno odlišně, ale z legitimních důvodů,“ uzavírá NSS.
Že je podle městského soudu diskriminace Rusů legitimní, vyvodil Nejvyšší správní soud už z předešlého rozsudku v podobném případu. I tento rozsudek ale z totožných důvodů nižší instanci vrátil.
