Muž v Příbrami ujížděl po silnici na elektrické jednokolce, která může jet až 90 kilometrů za hodinu. Na silnici ale takový stroj běžně nesmí, a krajský úřad mu proto uložil pokutu. Jezdec se bránil rychlostí stroje i tím, že zákon podle něj brání technickému pokroku. Nejvyšší správní soud mu ale vzkázal, že silnice není anarchie. Zákon je jasný a pokud ho chce změnit, může vstoupit do politiky.
Muž se proti pokutě 1500 korun bránil žalobou nejprve u Krajského soudu v Praze. Namítal, že jeho jednokolka dosahuje vysoké rychlosti. Není jako segway, který jede maximálně 20 km/h. Kromě toho jednokolku vyvažuje jezdec, segway se naopak vyvažuje sám. Stroj s elektromotorem by se mělo proto považovat podle něj za motorové vozidlo.
Stroj musí na chodník, muž nesouhlasí
Muž nesouhlasil s názorem Krajského úřadu pro Středočeský kraj, že jednokolka je osobním přepravníkem a samovyvažovacím zařízením ve smyslu zákona o silničním provozu. Kvůli tomu se totiž smí pohybovat jen na komunikacích pro chodce a cyklisty, nebo po levé krajnici vozovky, když chodník chybí.
V tomto případě šlo o elektrickou jednokolku InMotion V13 Challenger, která může jet rychlostí až 90 km/h. Váží 50 kg a její cena se pohybuje od 100 tisících korun výše.
Osobní přepravník je zvláštní kategorie
Krajský soud ale potvrdil stanovisko úřadu. Elektrická jednokolka má zařízení na automatické vyvažování ve směru vpřed a vzad jako segway. Jde tedy o přepravník se samovyvažovacím zařízením ve smyslu § 60a zákona o silničním provozu.
Zákon povinnosti uživatelů těchto strojů vymezuje jasně. Přepravníky tvoří speciální kategorii. Kombinují v sobě totiž režim chodců a cyklistů. Na vozovku mohou jen tehdy, není-li k dispozici chodník nebo cyklostezka. Zákaz užití silnice sice v zákoně výslovně není, ale podle soudu vyplývá z jeho logiky.
Neobstojí tudíž námitka, že jednání, kterého se muž dopustil, není jako přestupek v zákoně označené. Bez významu je i polemika o smysluplnosti právní úpravy. „Jedná se o návrhy de lege ferenda (teoretické představy), které však popírají právní stav de lege lata (platné právo),“ reagoval na žalobu muže krajský soud.
Mohlo by vás zajímat
Má snad jezdit devadesátkou v protisměru?
Muž se s rozhodnutím nespokojil a podal kasační stížnost. V zákoně podle něho není žádné ustanovení, které by „nezařaditelné“ účastníky silničního provozu automaticky považovalo za chodce. Regulace pohybu ve veřejném prostoru podle něj nemůže vyplývat ze složitého výkladu soudu. „V opačném případě se ze zásady ,neznalost práva neomlouvá´ stává fikce,“ upozornil muž před Nejvyšším správním soudem.
„Z výkladu provedeného správními orgány by vyplývalo, že by se osoby na přepravnících mohly pohybovat proti směru jedoucích vozidel, a to i rychlostí 90 km/h,“ dospěl muž k závěru ve stížnosti.
Chce snad absurdní anarchii v provozu?
Takový výklad zákona by vedl k absurdně benevolentnímu uspořádání provozu, reagoval v replice pro soud Krajský úřad Středočeského kraje. Účelem zavedení § 60a do zákona o silničním provozu bylo vymezení zvláštního režimu osobních přepravníků. Zákonodárce zcela jistě neusiloval o zařazení přepravníků mezi motorová vozidla.
To potvrdil i Nejvyšší správní soud. Z platného zákona vyplývá, že lidé na osobních přepravnících mají využít chodník, stezku pro chodce, jízdní pruh nebo stezku pro cyklisty, zopakoval soud. Pouze případ, kdy žádná taková možnost není, opravňuje k jízdě po krajnici, vyplývá přímo z textu zákona.
Někdy jako chodec, jindy jako cyklista
Stejný závěr učinil podle soudu i Ústavní soud už v roce 2021. „Lze shrnout, že osoby na přepravnících mají některé charakteristiky společné s chodci (avšak odlišné od cyklistů) jako např. možnost bezpečného pohybu rychlostí chůze. Jiné mají zase společné s cyklisty, ale odlišné od chodců (možnost vyvinout vyšší rychlost s hrozícími následky při kolizích vzhledem k váze přepravníku spolu s váhou přepravované osoby),“ citoval NSS z nálezu.
Nejvyšší správní soud má za to, že zákon i podstata přestupku, jsou upravené zcela jasně.
Špatný zákon? Jděte ho do politiky změnit
Podle Nejvyššího správního soudu muž stále argumentuje technickými parametry přepravníku, jeho maximální rychlostí a nedostatečnou právní úpravou v kontextu technologického pokroku.
„Jedná se spíše o návrhy de lege ferenda (teoretické představy), které by měl stěžovatel prosazovat prostřednictvím politických aktivit, nikoli před správními soudy. Ty jsou totiž zavázány rozhodovat v souladu se stavem de lege lata (platné právo),“ ztotožnil se NSS s názorem krajského soudu.
Autonomní automobil taky používat nelze
Je pochopitelné, že zákon reaguje na technologický vývoj ex post. Nelze předpokládat, že zákonodárce bude právní úpravu novelizovat jen proto, že očekává příchod nového trendu v osobní dopravě.
Na trhu je řada vozidel, jejichž technické možnosti značně přesahují to, co je v provozu na českých silnicích dovolené, pokračoval soud. Například nelze používat plně autonomní automobily či využívat maximální výkon některých vozidel. Důvodem je bezpečnost provozu, limity infrastruktury či potřeba novelizace pravidel.
Zákon nenutí k jízdě rychlostí 90 km
Veřejná moc se nepřizpůsobí osobnímu zájmu jednotlivce. „Je tomu právě naopak – stěžovatel měl povinnost přizpůsobit svoji jízdu pravidlům provozu,“ vzkázal muži soud. Argumentace technickými parametry u soudu „budí dojem, že nemá jinou možnost, než aby využíval veškerý technický (rychlostní) potenciál jednokolky“. To ale zjevně není pravda.
„Argumentuje-li stěžovatel tím, že by bylo nebezpečné jet na jednokolce proti směru jízdy vozidel rychlostí 90 km/h, míjí se tak s předmětem nynějšího sporu,“ vysvětlil NSS. K tak rychlé jízdě proti směru jízdy vozidel zákon stěžovatele nijak nenutí. Kromě toho má možnost sestoupit, upozornil mimo jiné Nejvyšší správní soud před tím, než kasační stížnost zamítl.
