Brněnská veterinární univerzita neunikne dalšímu trestu za přemnožení daňků a muflonů. Zaplatit musí pokutu 1,5 milionu korun za způsob, jakým hospodaří v oboře Poodří Kunín. Ta je součástí chráněné krajinné oblasti Poodří. Přitom od jiného správního orgánu škola za související delikt dostala sankci 30 tisíc korun. A nepoučila se.
Univerzita vykonává právo myslivosti v oboře. V roce 2016 dosáhla na výjimku ze zákazu chovu a rozšiřování nepůvodních druhů, konkrétně pro chov mufloní zvěře. To ale mělo podmínku. Zvířata musela zůstat v aklimatizační obůrce o rozloze devíti hektarů.
Přemnožená zvěř poškodila stromky
Jenže kontrola o dva roky později ukázala, že se realita s podmínkami rozchází zásadním způsobem. Agentura ochrany přírody a krajiny zjistila, že se mimo vymezené území pohybuje přes 40 kusů zvěře. Za porušení pravidel výjimky uložila univerzitě pokutu 30 tisíc korun.
Souběžně ale vlastní šetření prováděla i Česká inspekce životního prostředí. Ta odhalila daleko závažnější problém. V oboře dlouhodobě přibývalo zvěře vysoce nad rámec normovaných stavů. Daňčí populace se rozrostla na trojnásobek povoleného množství, u muflonů šlo o dvojnásobek.
Přemnožení sudokopytníků vedlo k poškození chráněných lesních ekosystémů. Inspekce trestala celkem tři prohřešky. Za poškození přírody a neúměrné množení zvěře vyměřila sankci dva miliony korun. Ministerstvo životního prostředí ji pak po odvolání snížila o 500 tisíc, protože se neprokázalo, že škody na lesním ekosystému byly trvalé a nenapravitelné.
Výjimka z jednoho zákazu není univerzální
Veterinární univerzita se u soudů bránila v několika rovinách. Oháněla se jednak výjimkou pro chov muflonů a jednak tvrdila, že přestupek spočívající v porušení podmínky výjimky byl ve skutečnosti trvající a nikoliv pokračující. Tím pádem, když za něj už jednou dostala sankci od ochranářské agentury, nemohla v souladu se zásadou zákazu dvojího trestání, dostat za totéž pokutu i od inspekce.
Soudy ale nepřesvědčila. Nejvyšší správní soud v rozsudku pod sp. zn. 8 As 78/2025 argumenty vědecké instituce odmítl s tím, že výjimka z jednoho zákazu nekryje zákaz jiný. Jinými slovy výjimka z chovu nepůvodního druhu neopravňovala univerzitu k hospodaření způsobem, který poškozuje ekosystém jako celek. Soud k tomu uvedl, že šlo o ohrožovací delikt. Nebylo tedy ani nutné znalecky prokazovat, jak přesně a v jaké míře chov nad rámec výjimky ekosystém poškodil.
Další sankce má odradit od pokračování přestupku
Kasační soud se také nedal natlačit do hry o povahu přestupku, zda šlo o trvající nebo pokračující delikt. Konstatoval, že z hlediska zásady nerozhodovat dvakrát v téže věci je to irelevantní. U obou dvou typů přestupků totiž jeden skutek od druhého odděluje oznámení o zahájení řízení. Co se odehrává po něm, je skutek nový, za který lze uložit další sankci, bez ohledu na to, jak by byl teoreticky klasifikován.
Navíc soud odmítl představu, že by jednou uložená pokuta znamenala trvalou imunitu vůči dalšímu postihu za obdobné prohřešky. „Skutečnost, že byla potrestána za určité jednání v minulosti, nemůže bez dalšího znamenat, že se stejného porušení může dále beztrestně dopouštět proto, že již byla za takové jednání v minulosti sankcionována,“ konstatoval v odůvodnění senát předsedy Petra Mikše.
A přisadil si, že smyslem sankce je naopak pachatele od dalšího porušování odradit. „Lze předpokládat, že je to právě uložení sankce, které pachatele přestupku dovede k tomu, aby s porušováním chráněného zájmu přestal,“ uzavírá rozsudek.
