Nejvyšší soud se zastal ženy, kterou otec vydědil poté, co se vymanila z jeho vlivu. Otec v minulosti dceru i její matku vystěhoval z bytu a následně odmítal kontakt s vnukem, zetěm i pečovatelkou. Přestože byl s dcerou v minimálním kontaktu, v době nemoci jí e-mailem vyčítal nezájem.
Ačkoliv nižší soudy původně vydědění potvrdily s odkazem na to, že dcera neprojevovala o otce zájem obvyklý ve funkčních rodinách, Nejvyšší soud rozhodnutí zvrátil. Podle něj k rozvratu vztahů přispěl svým přístupem sám otec. Jako doklad nefunkčních rodinných poměrů soud uvedl i dřívější sebevraždu bratra, který otcovo chování považoval za nesnesitelné.
Žena původně uspěla se žalobou na neplatnost vydědění u Městského soudu v Brně. Podle rozsudku jí měla otcova přítelkyně vyplatit 4 704 905 Kč jako čtvrtinu z hodnoty otcova majetku. Svoji přítelkyni otec v závěti povolal jako jedinou dědičku celého majetku.
Řídil život dcery. Jenže ona založila vlastní rodinu
Historii rodiny zjistil soud rozsáhlým dokazováním. „Zůstavitel byl direktivní a striktní povahy, která se projevovala až pedantským dohledem a přístupem ve vztahu k nejbližším osobám,“ stojí v rozsudku městského soudu. Život dcery držel pevně v rukou. Nepřipustil jiný názor, vynucoval si poslušnost. Když se dcera odstěhovala a založila vlastní rodinu, vedlo to k odcizení. Narození vnuků ignoroval. Její snahy o pomoc a zajištění pečovatelky odmítl.
Muž sám přispěl k tomu, že neprojevovala opravdový zájem o jeho situaci a neposkytla mu pomoc, jakou si ve stáří představoval, uvedl soud prvního stupně. Proto nejde o důvod, který vede k platnému vydědění, rozhodl soud.
Dcera má být rozumná, otec jí pořídil byt
Jiného názoru byl odvolací krajský soud. Žalobu na neplatnost vydědění zamítl. Podle odvolacího soudu byl vztah dcery s otcem nadstandardní do rozvodu rodičů v roce 1997. V té době bylo dceři 21 let. „Musela být dostatečně rozumově i citově vyspělá, aby si mohla zachovat vazby k oběma,“ dodává k tomu odvolací soud.
O rok později jí otec pořídil družstevní byt. Rovněž uzavřel v její prospěch pojištění, ze kterého dostala přes tři sta tisíc, zdůraznil odvolací soud.
Soud je na straně otce, toho se zželelo známým
Z e-mailové komunikace po roce 2006 plyne, že vztah ochladl. Otec dceři vytýká, že se neozývá. Ona odpovídá, že on se nezajímá o vnuka. Zve otce na Vánoce „jako vždy“. Pozvánku posílá 21. prosince v noci. Podle soudu je ale normou „vážně míněné pozvání na vánoční svátky sdělit s větším předstihem“. Muž pozvání odmítl, neboť se ho ,známým z Prahy zželelo a pozvali jej na večeři´.
Podle soudu otec narození vnuka ignoroval, „aby ho nenakazil chřipkou“. Dcera otce nezačala navštěvovat, když zestárl. „Ona sama se nepokusila napravit jejich vztahy a nepřistoupila ani na nabídky k rozhovoru, a to přesto, že již byla dospělá,“ kritizuje odvolací soud dceru.
Jeho život v srpnu končí, ona mu přeje na Vánoce
Otec bojuje s nemocí. Vyčítá dceři, že ji nezajímá průběh. V srpnu 2019 jí oznámí, že jeho život končí. Žádá, aby přišla do nemocnice. „Poté děkuje za návštěvu a dodává informace ohledně konta v bance s tím, že peníze má žalobkyně rozdělit klukům,“ cituje z mailu odvolací soud.
Na Štědrý den dcera opět otci popřeje. „Bez toho, aby se jej zeptala na vývoj nemoci, nebo zda něco nepotřebuje,“ vyčetl soud dceři.
Odvolací soud má za prokázané, že zůstavitel měl žalobkyni nepochybně velmi rád a usiloval o vztah s žalobkyní i poté, kdy se po rozvodu přiklonila na stranu matky, rozhodl soud.
Pravá otcova tvář byla jiná než v e-mailu
Otec si vedl záznamy o mnoha věcech. Třeba o pozorování příletu havranů. Ale chybí v nich jakákoliv zmínka o dceři či rodině. Nenechal si žádné fotografie.
Pravá otcova tvář byla jiná, než jak se soudu jeví z e-mailové korespondence. Vůči třetím osobám vystupoval korektně a vstřícně. Na rozdíl od chování vůči nejbližším, upozornila Nejvyšší soud v dovolání dcera. Rovněž jí vadilo, že odvolací soud zohlednil i korespondenci otce se svojí přítelkyní.
Když otec nejeví zájem, není to důvod k vydědění
Otázku, zda potomek trvale neprojevoval zájem o rodiče, je třeba odpovědět ve všech souvislostech. Dospěla k tomu dřívější judikatura. Odvolací soud se v tomto případu odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, uvedl Nejvyšší soud v rozsudku 24 Cdo 1459/2026-373.
Jestliže potomek trvale neprojevuje o zůstavitele zájem proto, že zůstavitel neprojevoval zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by to mohlo být důvodem k jeho vydědění, upozornil Nejvyšší soud.
Byt obstaral poté, co matku i dceru vyhodil
Vydědění nepřichází v úvahu, když k nezájmu podstatně přispěl sám zůstavitel. Odvolací soud však příčiny rozpadu vztahu ignoroval či bagatelizoval. Žena se chtěla s otcem setkat spolu se svým manželem. To ale otec odmítl. Na nabízené návštěvy nereagoval. Mladšího vnuka nikdy neviděl, zájem o dítě nazval infantilním.
Otec sice dceři obstaral družstevní byt. Avšak ani majetkový dar nezakládá nárok na vyžadování poddajného či submisivního chování, upozornil Nejvyšší sud.
Krom toho muž obstaral byt až poté, co z dosavadního bydliště vystěhoval manželku i dceru. Poté chtěl, aby s ním byt směnila za obecní. Pořízení bytu bylo zřejmě motivováno i tím, aby dcera nebydlela u matky.
Maily jako důkaz, ale sebevražda nikoli?
Odvolací soud použil důkazy e-mailem, ale svědecké výpovědi nezopakoval. E-mailovou komunikaci nadřadil, ostatní fakta upozadil. Místo toho se zaměřil na jedno pozvání na Vánoce.
Není jasný názor odvolacího soudu k svědeckým výpovědím o nedobrém chování muže k manželce a synovi a odmítání manžela dcery. O neutěšené rodině svědčí i soudem prvního stupně popsaná událost. Syn zůstavitele v 17 letech spáchal sebevraždu. Část rodiny to připisovala výchovnému působení otce. Syn se svěřil, že už to „s otcem nemůže vydržet“.
Rozsudek odvolacího soudu není správný, uved Nejvyšší soud. Rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
