Spor mezi současným a bývalým majitelem hokejové Sparty se vrací na začátek. Sedm let poté, co investiční skupina Kaprain Karla Pražáka koupila od Petra Břízy pražský hokejový klub, soudy posuzují nárok 31 milionů korun. Nový majitel totiž obvinil Břízu, že mu prodal částečně vytunelovaný podnik.

Tato obvinění stojí na tom, že Petr Bříza společně s dalším statutárním zástupcem Martinem Ferdusem uzavírali v letech 2016 až 2019 jménem Sparty smlouvy se společnostmi, které sami ovládali. A nechávali si přes ně vyplácet provize a odměny.

Smlouvy za 34 milionů korun

Šlo například o smlouvu o výkonu funkce konzultanta a poradce trenéra brankářů. Firma GSB ovládaná Petrem Břízou za to inkasovala 6,2 milionu korun. Dále pak dvojice uzavřela i zprostředkovatelské smlouvy na vyhledávání marketingových partnerů.

Za to si dvojice nechala vyplatit 16,5 milionu korun. Celkem se žaloba týkala necelých 34 milionů. Po částečném zpětvzetí se ve sporu pokračuje s nárokem o 3 miliony nižším.

Šikana nového majitele?

Soudy napřed žaloby zamítly. Městský soud v Praze poukázal na obsah smlouvy o převodu akcií, která zavazovala nabyvatele nevymáhat po bývalých statutárech nároky, nešlo-li o úmysl nebo hrubou nedbalost. Následný postup nového vedení proto označily za šikanózní výkon práva. Navíc podle rozsudku dřívější vedení povinnost péče řádného hospodáře neporušilo. Provize a odměny odpovídaly obvyklé výši a přinesly klubu ekonomický prospěch.

Vrchní soud pak loni v létě prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Se šikanou ale nesouhlasil. Hokejová Sparta totiž nebyla stranou smlouvy o převodu akcií, a proto ji závazek nevymáhat nároky netíží.

Po bitvě je každý generál, proto výsledek neposuzujeme

Nejvyšší soud pak musel po dovolání hokejového klubu vyřešit otázku, jestli je péče řádného hospodáře, když člen představenstva deleguje činnost spadající do působnosti představenstva na jím ovládanou společnost. A tuto delegovanou činnost pak za úplatu osobně vykonává sám.

V rozsudku sp. zn. 27 Cdo 3331/2025 vyšel z toho, že u péče řádného hospodáře se posuzuje rozhodovací proces, nikoliv výsledek. Soud se tedy musí vyvarovat přístupu „generála po bitvě“, neboli tzv. retrospektivního proroctví. A součástí této péče pak je i povinnost nezbytné loajality.

Striktní podmínky převádění povinností na jiného

Dále připomněl, že vnější delegace činností na třetí osoby je v zásadě přípustná, typicky tam, kde členům představenstva chybí potřebné znalosti nebo čas. Jenže zde nastal opačný případ. Zprostředkovatelskou činnost fakticky vykonávali sami žalovaní. Ti k tomu coby členové představenstva měli znalosti, schopnosti i čas.

„Za situace, kdy členové představenstva delegují výkon činností spadajících do jejich působnosti na (jimi ovládané) třetí osoby za úplatu, a následně tyto činnosti pro třetí osoby fakticky osobně vykonávají, nelze jejich jednání považovat za jsoucí v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře,“ konstatoval Nejvyšší soud. Podle rozsudku pak není podstatné, že se ekonomická situace klubu následně zlepšila.

Nejasné závěry posudků mají znalci vysvětlit

Nejvyšší soud také vytkl nižším instancím, jak hodnotily protichůdné znalecké posudky k přiměřenosti sjednaných odměn. Soudy se v obou případech přiklonily k posudkům předloženým žalovanými, aniž znalce vyslechli. A to i přesto, že Sparta vůči posudkům vznášela konkrétní námitky. Pokud ani výslech rozdílné závěry nevyjasní, přichází na řadu revizní posudek jiného znalce.

Případ se tak nyní vrací pražskému městskému soudu, který bude muset vytýkané chyby napravit.