Nová pravidla pro rozvody platí sotva tři čtvrtě roku a už se mají znovu měnit. Ministerstvo spravedlnosti připravilo další zásah do rozvodového práva. Reaguje tak na kritiku, že systém sociálně-právní ochrany dětí nedokáže včas zachytit problémové rodiče a násilníky.
Výslovně vyjasnit ministerstvo plánuje zejména to, jaká pravidla soudce při rozhodování o péči o děti svazují. Do zákonodárců se ale kvůli tomu na debatě v Senátu ostře pustil dětský ombudsman Martin Beneš. I dobře míněné změny podle něj systém ochrany dětí jen rozkolísají.
Debata o tom, zda Česko dokáže řešit vysoce konfliktní rozchody rodičů a postarat se o děti ze skutečně problémových rodin, se rozhořela už loni na podzim při schvalování původní rozvodové novely. Ta od ledna 2026 změnila způsob, zdůraznila potřebu svěřovat děti do péče obou rodičů a vést je ke smírnému řešení rozvodů. Jenže podle některých expertů nová pravidla přehlíží právě vysoce konfliktní a problémové rozvody.
Nejprve novým návrhem změn zareagovala skupina senátorů v čele s Hanou Kordovou Marvanovou. Nyní s vlastní cestou přichází také ministerstvo spravedlnosti. Jeho novelu na senátním kulatém stole Ochrana dětí před násilím a týráním představil vrchní ředitel sekce koordinace tvorby právních předpisů Michal Franěk.
Co chce změnit ministerstvo
Ministerská novela má do opatrovnického práva výslovně doplnit kritéria, podle nichž budou soudy posuzovat nejlepší zájem dítěte. Jedním z nich má být i bezpečí dítěte. Ministerstvo chce přímo do zákona uvést domácí násilí jako okolnost, kterou má soud při rozhodování o nastavení péče o dítě zohlednit.
Podle Fraňka nejde o žádné novum a už podle nynější právní úpravy soudci domácí násilí v rozhodování zohlednit mohou. „Skutečně dobrým soudcům nemusíme napovídat, ale chápeme, že ty věci je potřeba napsat více natvrdo,“ říká Franěk. Ministerstvo proto chce připravovaným návrhem vyslat jasný signál, jaký postup je správný. Zdůraznit chce mimo jiné to, že vedle společné péče rodičů o děti je možné také jednomu z nich péči neurčit.
Po této možnosti by měly soudy sahat. To se zatím řešilo odděleně v trestním řízení a dokud z něj nebyl pravomocný rozsudek, soudy k podezření často nepřihlížely. „Chceme nyní soudům dát možnost, aby mohly pružněji zareagovat na situaci v rodině,“ zdůraznil Franěk.
Důležitou novinkou má být také nový nástroj, který má soudcům pomoci vyhodnotit, zda v rodině skutečně dochází k domácímu násilí. Soudce by podle návrhu mohl svolat mezioborovou konferenci a odborníky si pozvat přímo k projednání případu. Soudce by tak nemusel čekat, až se mu sejdou znalecké posudky, ale mohl by získat názor psychologů a dalších profesionálů najednou. „Domnívám se, že to přispěje k lepší plasticitě představy, jakou by si soudce měl učinit o tom případu jako takovém,“ míní Franěk.
Ohrožených dětí přibývá
Podle senátorky Kordové Marvanové jsou změny v zákonech nezbytné. „Objevuje se spousta případů, kdy velmi rizikoví rodiče dostanou dítě, může být ohroženo na životě a zdraví,“ zdůraznila Kordová Marvanová. Připomněla případ tříleté Viktorky, kterou psychicky nemocný otec s trestní minulostí letos v březnu zavraždil. Děvče přitom dříve úřady umístily do pěstounské péče, kde se mu dařilo. V říjnu 2025 ale soudkyně na doporučení OSPOD a znalců svěřila dítě zpět biologickým rodičům.
Senátorka zároveň upozornila na data, podle nichž případů týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí přibývá. Za poslední dva roky vzrostl jejich počet o 20 %. Jen za loňský rok bylo takových ohrožených podle statistik přes 11 tisíc.
„Je to vážný problém a je zjevné, že systém sociálně-právní ochrany dětí na to nedovede reagovat. Může to být odpovědnost OSPOD, justice, přehlížení rizikových signálů. Každopádně není možné, aby to takto dál pokračovalo,“ řekla Kordová Marvanová České justici.
Soudci: Problém není jen v zákoně
Jenže právě tady se ukázal zásadní rozpor mezi tím, co má napsat zákon, a tím, s čím se soudy potýkají v praxi. Soudkyně Okresního soudu v Karlových Varech Dagmar Mikolášová odmítla představu, že by soudci v opatrovnických řízeních běžně přehlíželi rizika nebo si záměrně zjednodušovali práci. Podle ní soudcům v komplikovaných případech často nechybí ochota problém řešit, ale především nástroje a odborné kapacity. Největším problémem jsou podle ní znalci.
„Já znalce hledám už třetí měsíc. Dítě přitom potřebuje moje rozhodnutí, protože potřebuje právní jistotu a já to nemohu dělat, protože prostě nejsem znalec,“ popsala problém Mikolášová.
Právě nedostatek znalců přitom během debaty připustil i Franěk. Připomněl, že ministerstvo už připravuje změny v oblasti znalectví, aby zajistilo dostatek odborníků v oborech, kde chybí. Má jít především o psychologii a psychiatrii.
Spor se vede i o výlučnou péči
Další problém současné úpravy se podle soudců a advokátů týká samotné možnosti soudu nastavit péči v případech, kdy péče obou rodičů není pro dítě vhodná. Právě tady se střetávají dvě představy: zda má být zachována společná rodičovská odpovědnost a pouze se různě nastavovat rozsah péče, nebo zda má mít soud možnost dítě výjimečně svěřit do výlučné péče jednoho rodiče bez zásahu do rodičovské odpovědnosti druhého.
Současná právní úprava po lednové novele totiž nepracuje s dosavadními nálepkami výlučné, střídavé a společné péče. Pokud se rodiče nedohodnou, soud rozhodne, že dítě zůstává v péči obou rodičů, a stanoví rozsah péče každého z nich. Ten může být od velmi úzké péče jednoho rodiče až po rovnoměrné rozdělení péče.
Podle advokátky PRK Partners Kláry Radkovské ale takový přístup může vést k problému ve chvíli, kdy není možné nastavit péči obou rodičů rovnocenně, ale zároveň není důvod druhého rodiče připravit o rodičovskou odpovědnost.
„Péče je jenom částí rodičovské odpovědnosti. A zásah do rodičovské péče zákon považuje za mimořádný sankční prostředek. nástroj ultima ratio – prostředek, ke kterému je přistupováno jen v krajní nouzi,“ upozornila Radkovská a pokračovala: „Jsme v tuto chvíli jediným a raritním státem v celé Evropě, který nemá možnost úpravy výlučné péče jednoho rodiče a řeší to zásahem do rodičovské odpovědnosti.“
Výklad zákona, nebo jeho přímé obcházení?
Podobně problém popsala také soudkyně Mikolášová. Podle ní může současná úprava v některých případech dopadat i na rodiče, který sám žádné závažné riziko nepředstavuje. „Nejen že mu nedáme dítě, ale my ho i zbavíme rodičovských práv?“
Podle ní se soudy kvůli absenci vhodného nástroje někdy dostávají do absurdní situace. „Soudy vydávají rozhodnutí, která jsou nevykonatelná. Jenom proto, aby se obešel systém a soud rodiče nesankcionoval, když není důvod,“ popsala Mikolášová. Soudci jsou tak podle ní de facto nuceni obcházet zákon, který by měli ctít.
Marvanová: Výlučná péče má být výjimkou
Právě možnost výlučné péče chce do zákona znovu dostat senátorská novela. Nemá podle předkladatelů představovat návrat k automatickému svěřování dětí jednomu rodiči, ale výjimečný nástroj pro případy, kdy jeden z rodičů představuje pro dítě riziko nebo kdy to vyžaduje nejlepší zájem dítěte.
Marvanová přitom tvrdí, že současná úprava soudům v těchto situacích neposkytuje dostatečně přirozené řešení. Podle senátorské novely by proto měl soud výjimečně možnost rozhodnout o výlučné péči, aniž by tím zároveň automaticky zasahoval do rodičovské odpovědnosti.
Právě tady se senátní návrh a ministerská novela částečně rozcházejí. Ministerstvo podle Fraňka nechce problém řešit návratem starého systému, ale pružnější možností soudu určit na nezbytnou dobu rozsah péče jednoho z rodičů.
Ombudsman: Změny boří systém
Zatímco soudci, advokáti a senátoři řešili konkrétní paragrafy, dětský ombudsman Martin Beneš debatu posunul dál. Podle něj není možné oddělit opatrovnické soudy od zbytku systému ochrany ohrožených dětí. „Celý systém ochrany dětí je opravdu komplexní. Všechny ty věci v něm spolu souvisí,“ zdůraznil.
Problém podle něj vzniká ve chvíli, kdy se změní jedna část systému bez toho, aby stát současně promyslel návaznosti. „Je strašně špatně, že celý ten systém je celé roky řízen tak, že když se zasáhne do jedné drobné věci, tak se spustí lavina,“ uvedl Beneš. To podle něj vede k nebezpečnému rozkolísání systému sociálně-právní ochrany dětí.
Zákonodárce proto varoval, aby se do dalších změn raději nepouštěli. „Vždycky sáhnete v dobré víře do jednoho drobného místa a celý systém rozkolísáte, protože jde o ty provazby. Tohle už nikdy nepřipustím,“ zdůraznil.
Beneš tím obrátil původní otázku kulatého stolu. Nejde podle něj jen o to, zda opravit konkrétní ustanovení o péči o dítě. Ochrana ohrožených dětí stojí také na OSPOD, soudech, odbornících, službách, náhradní rodinné péči a dalších institucích.
A právě v tom zůstává po debatě v Senátu otevřená zásadní otázka: zda se další novela stane opravou konkrétních slabin lednové změny, nebo zda bude dalším zásahem, který ve výsledku systém ochrany dětí ještě více naruší a ty nejzranitelnější.
