Policie při domovní prohlídce zabaví mobilní telefon. Může si pak bez dalšího číst soukromé zprávy, prohlížet fotografie nebo zjišťovat, s kým majitel komunikuje? Nová právní úprava od letošního ledna zavedla soudní povolení k prohlížení digitálních dat, současně však obsahuje výjimky, které mohou ochranu soukromí výrazně oslabit. Advokát Martin Richter upozorňuje především na případy, kdy policie zajistí telefon při domovní prohlídce.

Mobilní telefon dnes obsahuje podstatně více informací než jen seznam kontaktů nebo historii hovorů. Policie z něj může získat přehled o osobních vztazích, pohybu, zdravotním stavu, finančních záležitostech i soukromé komunikaci. Zajištění samotného přístroje a prohlížení jeho obsahu proto představují dva odlišné zásahy do práv člověka. Od 1. ledna 2026 tuto skutečnost výslovně zohledňuje také český trestní řád. Nový § 113a, zavedený zákonem č. 270/2025 Sb., stanoví jako základní pravidlo předchozí soudní povolení k ohledání obsahu komunikačního zařízení. Zákon však připouští několik výjimek.

Advokát a akademický pracovník Katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy Martin Richter se problematice věnuje v odborné studii zveřejněné v říjnovém čísle Bulletinu advokacie. Upozorňuje, že česká právní úprava nemusí ve všech ohledech odpovídat požadavkům unijního práva. Největší výhrady má k ustanovení, podle něhož policie za určitých podmínek nepotřebuje samostatné soudní povolení k prohlížení obsahu zařízení zajištěného při domovní prohlídce nebo prohlídce jiných prostor.

Telefon zabavený při domovní prohlídce

Při doslovném výkladu by policie mohla procházet obsah telefonu jen na základě skutečnosti, že jej našla a zajistila při soudem povolené prohlídce. Richter však upozorňuje, že jde o dva různé zásahy do základních práv. Příkaz k domovní prohlídce totiž řeší především oprávnění vstoupit do obydlí a hledat věci důležité pro trestní řízení. Soud přitom nemusí předem vědět, jaká digitální zařízení policie najde, natož jaké informace budou obsahovat. „Právě tuto výjimku považuji za nejproblematičtější,“ píše Richter v Bulletinu advokacie.

Mohlo by vás zajímat

Policie při vyšetřování trestné činnosti může zajistit mobilní telefon. Prohlížení jeho obsahu však podléhá zákonným omezením. Foto: Policie ČR

Podle něj nelze automaticky předpokládat, že soud při povolení domovní prohlídky schválil také neomezený přístup k digitálním datům. Příkaz, který se o digitálních zařízeních vůbec nezmiňuje, podle Richterova výkladu jejich následné prohlížení nepokrývá. Policie by si proto měla vyžádat samostatné povolení podle § 113a trestního řádu. Pokud má příkaz k domovní prohlídce nahradit samostatné povolení k prohlížení telefonu, měl by podle autora výslovně zohledňovat také tento digitální zásah a vymezit jeho rozsah.

Význam předchozí soudní kontroly ukazuje případ z Rakouska, kterým se zabýval Soudní dvůr Evropské unie. Rakouští celníci zadrželi zásilku obsahující 85 gramů marihuany. Policisté následně při domovní prohlídce zajistili mobilní telefon adresáta zásilky a dvakrát se jej neúspěšně pokusili odblokovat. Neměli přitom povolení soudu ani státního zástupce, o pokusech nepořídili záznam do spisu a majitele telefonu o nich neinformovali. Šlo o podezření z trestného činu, za který podle rakouského práva hrozil nejvýše jeden rok vězení.

Evropský soud řešil i neúspěšný pokus o odblokování

Soudní dvůr v říjnu 2024 ve věci C-548/21 zdůraznil požadavky na přiměřenost přístupu k údajům a předchozí kontrolu soudem nebo nezávislým správním orgánem, s výjimkou řádně odůvodněných naléhavých případů. Do ochrany osobních údajů přitom může zasáhnout už samotný pokus získat k nim přístup, nikoli až úspěšné odblokování telefonu. Richter upozorňuje, že český zákonodárce při přípravě nového ustanovení trestního řádu tento evropský rozsudek výslovně nezohlednil. Odůvodnění pozměňovacího návrhu, kterým byl § 113a do zákona vložen, podle něj neobsahuje ani odkaz na příslušnou evropskou směrnici o ochraně osobních údajů při trestním řízení.

Martin Richter působil i na mInisterstvu spravedlnosti. Foto: Eva Paseková

Dalším problémem je podle Richtera samotný obsah soudního povolení. Pokud soud pouze obecně umožní prohlédnout celý telefon, nemusí být dostatečně zřejmé, jaký zásah vlastně schválil. V praxi přitom může existovat zásadní rozdíl mezi vyhledáním komunikace s konkrétní osobou za určité období a procházením všech fotografií, zpráv, polohových údajů nebo informací o zdravotním stavu. Soud by proto měl rozsah ohledání vymezovat například podle kategorií dat, období, okruhu osob nebo souvislosti s vyšetřovaným skutkem. „Postačí, je-li rozsah dostatečně určitelný,“ vysvětluje Richter s tím, že lze kombinovat více kritérií.

Povolení by tak mohlo směřovat k vyhledání komunikace s konkrétními osobami, fotografií vztahujících se k vyšetřované události nebo polohových údajů z určité doby. Úplná prohlídka obsahu zařízení by podle autora neměla být automatickým postupem, ale odůvodněnou výjimkou. Čím citlivější údaje policie požaduje, tím konkrétněji by měla být potřeba zásahu odůvodněna.

Co když policie neví, komu telefon patří?

Sporná je podle autora také další zákonná výjimka. Samostatné soudní povolení není podle § 113a odst. 5 písm. c) potřeba, pokud není znám oprávněný uživatel zařízení. Důvodová zpráva tuto možnost vysvětluje například situací, kdy policie najde telefon na místě drogové trestné činnosti a potřebuje zjistit, komu patří. Richter však namítá, že neznámá totožnost uživatele neznamená, že jeho soukromí nepožívá právní ochrany. Telefon může obsahovat stejně citlivé informace bez ohledu na to, zda policie již zná jméno jeho majitele. „Tato úvaha je podle mého názoru konstrukčně vadná,“ hodnotí autor argumentaci, podle níž u neznámého uživatele chybí osoba, jejíž soukromí je třeba chránit.

Podle jeho výkladu by proto tato výjimka měla sloužit pouze k překlenutí situace, kdy uživatele skutečně nelze určit. Jakmile policie zjistí, komu zařízení patří, měla by pro další prohlížení obsahu získat soudní povolení. Richter navrhuje také následnou soudní kontrolu již získaných údajů. Připouští přitom, že takový postup zákon výslovně nestanoví a vyplývá až z jeho ústavně konformního výkladu.

Závažné otázky vyvolává rovněž přístup ke komunikaci chráněné profesní mlčenlivostí. V telefonu se totiž mohou nacházet zprávy mezi klientem a jeho advokátem, lékařské informace nebo údaje umožňující identifikovat novinářský zdroj. Trestní řád stanoví zvláštní pravidla pro prohlídky prostor, v nichž advokát vykonává advokacii. Při nich se uplatňuje mimo jiné role zástupce České advokátní komory. Pro samotné ohledání digitálního zařízení však nový § 113a obdobný zvláštní mechanismus výslovně neupravuje.

Soukromé zprávy s advokátem

Richter zastává názor, že ochrana advokátního tajemství nesmí být oslabena jen proto, že se důvěrná komunikace nachází v elektronické podobě. U advokátových zařízení a úložišť by se proto podle něj měly uplatnit také záruky vyplývající z § 85b trestního řádu. Samostatným problémem jsou zprávy mezi klientem a obhájcem uložené přímo v klientově telefonu. Autor požaduje, aby soud při povolování ohledání stanovil způsob, jak takovou komunikaci oddělit od ostatních dat.

Advokát Martin Richter Foto: Eva Paseková

Digitální forenzní analýza často pracuje s kopií obsahu telefonu. Policie tak nemusí jednotlivé informace procházet přímo v zajištěném zařízení, ale může je vyhledávat pomocí specializovaného softwaru. Podle Richtera je však nutné rozlišovat mezi technickým pořízením kopie a oprávněním seznamovat se s jejím obsahem. Ani úplná kopie telefonu podle jeho výkladu nedává vyšetřovatelům neomezené právo prohledávat všechna uložená data. „Existence úplné kopie ve spisu není titulem k neomezenému vytěžení všech dat, která obsahuje,“ zdůrazňuje Richter.

Pokud soud povolil například zkoumání komunikace za určité období, měla by se stejná hranice vztahovat také na následnou analýzu kopie. Musí být možné zpětně zjistit, které soubory nebo aplikace byly otevřeny, jaká vyhledávání policie provedla a zda nepřekročila povolený rozsah. Evropské předpisy totiž stanoví požadavky na zaznamenávání přístupů k osobním údajům v automatizovaných systémech. Podle autora je rovněž nutné řešit, co se stane s informacemi, které policie technicky zkopírovala, ale které s vyšetřováním nesouvisejí nebo přesahují rozsah soudního povolení.

Nově příchozí zprávy už nejsou pouhou prohlídkou

Další hranice podle Richtera vzniká v okamžiku, kdy policie zajistí telefon, ale nechá jej připojený k internetu. Zprávy, které už byly v zařízení doručeny před jeho zajištěním, lze za splnění zákonných podmínek zkoumat jako existující data. Jiná situace však nastává u komunikace, která začne přicházet až následně. Průběžné čtení nově doručovaných zpráv podle autora nelze vydávat za běžné ohledání obsahu telefonu. Takový postup už zasahuje do oblasti odposlechu, pro který trestní řád stanoví přísnější pravidla.

Stejné rozlišení se může uplatnit také u cloudových úložišť. Rozhodující je, zda data existovala již v okamžiku zajištění zařízení, nebo vznikla teprve později. Richter ve své studii uznává, že nový § 113a představuje významný posun v ochraně digitálního soukromí. Současně ale upozorňuje, že zákon nedostatečně upravuje obsah soudních povolení a připouští výjimky, které mohou předchozí kontrolu obejít.