Realitní kancelář musí zjistit, s kým obchoduje, odkud pocházejí peníze a kdo je skutečným majitelem kupujícího, ještě předtím, než podepíše rezervační smlouvu. Nejvyšší správní soud ukázal, kde realitky při kontrole podle zákona proti praní špinavých peněz často chybují.
Pokutu 2,4 milionů korun vyměřil v roce 2024 Finanční analytický úřad mostecké kanceláři Molík reality. Uznal ji vinnou z porušení zákona proti praní špinavých peněz. Realitka u přesně vymezených obchodů řádně a včas neidentifikovala klienty ani osoby, které za něj jednaly, a neověřila jejich oprávnění. Nezjistila a neověřila ani skutečné kupujících firem. V potřebném rozsahu nezkoumala ani to, odkud pocházejí peníze na nákup nemovitostí.
Kontrola až při převodu peněz nebo vlastnictví?
Kancelář na svou obhajobu tvrdila, že rezervace sama vlastnické právo nepřevádí a záloha má jen předběžný charakter. Identifikovat a kontrolovat klienta proto podle ní stačilo až při převodu nemovitosti nebo peněz.
Nejvyšší správní soud to v rozsudku sp. zn. 22 Afs 171/2026 odmítl. Podle § 4 odst. 1 AML zákona je obchodem každé jednání, které směřuje k nakládání s majetkem jiné osoby nebo poskytnutí služby. Posuzované rezervační smlouvy konkretizovaly nemovitost i podmínky převodu, zavazovaly strany k dalšímu postupu a byla s nimi spojena i rezervační záloha. „Nešlo proto o nezávazné předběžné jednání, ale o součást procesu bezprostředně směřujícího k převodu nemovitosti,“ uvádí odůvodnění.
Mohlo by vás zajímat
Soud se přitom opřel o svou dřívější rozhodovací praxi, konkrétně rozsudek sp. zn. 4 Afs 404/2023, v němž měl realitní zprostředkovatel prověřit klienta už před dohodou o zablokování prodeje. Zároveň ale připomněl, že to neznamená, „že by každá smlouva označená jako rezervační představovala bez dalšího obchod podle AML zákona“. Rozhoduje obsah smlouvy, nikoli její název.
Sankce za prázdné kolonky
Molík reality dále namítal, že úřad ho fakticky trestal za neúplně vyplněné interní AML dotazníky a za chybějící údaje v rezervačních smlouvách. Zákon přitom žádný konkrétní formulář nepředepisuje. Tomu v obecné rovině nejvyšší správní soudci přisvědčili. Povinná osoba si podle nich může zvolit, jak provedení identifikace a kontroly zaznamená. Z dokumentace ale musí být zpětně zjistitelné, že úkon provedla řádně a včas.
Soud ověřil, že úřad hodnotil celé klientské složky, tedy zprostředkovatelské, rezervační a kupní smlouvy, plné moci, doklady totožnosti i výpisy z rejstříků. „Nešlo tedy o sankcionování prázdné kolonky, nýbrž o nesplnění konkrétní zákonné povinnosti,“ zdůraznil soud. Připomněl také smysl zákona: „Identifikace a kontrola klienta podle § 7 a násl. AML zákona nejsou samoúčelnou administrativou.“
Dodatečně obstaraný výpis
U obchodů se společností Chance4you kancelář doložila jen výpis z obchodního rejstříku s údaji platnými od 22. prosince 2020. Rezervační smlouvy přitom podepsala už 6. listopadu, 16. prosince a 18. prosince 2020. Obhajobu, že skutečného majitele „fakticky znala“, soud nepřijal. „Pouhé tvrzení o znalosti skutečného majitele proto nepostačuje, není-li z předložených podkladů nebo jiných konkrétních okolností patrné, kdy a jak byla tato informace zjištěna a ověřena,“ připomněl soud.

Na jednom z obchodů soud ukázal, jak má vypadat prověření původu peněz. Manželé kupovali nemovitost za 13,5 milionu korun. Realitka zjistila, že sedm milionů má pocházet z prodeje jiné nemovitosti a dva miliony z úvěru. U zbylých 4,5 milionu ale stálo jen to, že jde o vlastní prostředky kupujících.
Kancelář se hájila tím, že rozsah kontroly závisí na riziku a žádné podezřelé okolnosti nezjistila. Riziko ale podle soudu nelze poměřit bez základních informací. O povinné osobě odůvodnění uvádí: „Nemůže proto omezený rozsah kontroly odůvodnit tím, že nezjistila žádné podezřelé okolnosti, jestliže předtím nezískala informace potřebné k tomu, aby jejich existenci vůbec mohla posoudit“. Nikdo si tak předem nevyžádal daný soubor listin. Kancelář ale u značné části ceny nezjistila ani to, zda peníze pocházejí z úspor, daru, dědictví nebo půjčky.
U dalšího obchodu klesla cena z 3,65 milionu v rezervační smlouvě na 2,1 milionu v kupní smlouvě. Samostatným přestupkem to podle NSS nebylo. Šlo ale o okolnost, která měla kancelář vést k důkladnější kontrole.
Hranice likvidační pokuty
Pokutu firma napadla znaleckým posudkem společnosti Expert Group. Ten měl posoudit její hospodářskou situaci a určit hranici, od níž by sankce byla likvidační. Podle kanceláře pokuta představuje významnou část jejího majetku a může ohrozit další provoz. Samotný obrat prý o tom, kolik může skutečně zaplatit, nevypovídá.
Městský soud posudek neprovedl jako nadbytečný a kasační soud mu dal za pravdu. Znalec pracoval se stejnými ekonomickými údaji jako úřady, jen je jinak hodnotil. Otázka, zda je pokuta přiměřená nebo likvidační, je podle NSS právní. Musí v ní zaznít i závažnost a opakovanost přestupků a preventivní funkce trestu. „Znalec ji nemůže nahradit vlastním názorem na to, jaká výše pokuty je přiměřená či likvidační,“ odmítá verdikt tuto obranu.
Finanční a analytický úřad nevycházel jen z obratu, ale i z majetku a hospodářských výsledků firmy v jednotlivých letech. Protože část skutků spadala pod starší úpravu s nižší horní hranicí, zúžil úřad rozpětí na 1 250 001 až 2 500 000 korun. Po zvážení přitěžujících a polehčujících okolností uložil sankci 2,4 milionu. Že pokuta firmu citelně zasáhne, podle soudu její likvidační účinek neprokazuje. „Takový dopad je přirozeným důsledkem správního trestu, který musí být dostatečně citelný, aby plnil represivní a preventivní funkci,“ uzavírá odůvodnění.
