Zrušení 27 okresních soudů je podle předsedy Nejvyššího správního soudu Karla Šimky krok správným směrem, ale zdaleka ne dostačující. Sám by ponechal jen 13 velkých okresních soudů a ostatní agendu soustředil do jejich sídel. V menších městech by zachoval flexibilní pracoviště pouze pro opatrovnická řízení. Připouští, že slučování soudů může znamenat propouštění i přesuny zaměstnanců do jiných měst. „Průmyslová revoluce taky neměla jen vítěze, nýbrž i hodně poražených. A přesto za to stála,“ říká Šimka v rozhovoru pro Českou justici.
Ve čtvrtek jste se účastnil jednání na ministerstvu spravedlnosti, kde se řešilo mimo jiné slučování okresních soudů. Jak jednání probíhalo?
Relativně nekonfliktně. Ministerstvo už mělo základní podobu reformy předjednanou s předsedy krajských soudů. Bylo tedy poměrně jasné, jakým směrem se chce vydat, jaká bude první etapa a co by mělo následovat. Samozřejmě se diskutovalo o konkrétních variantách, o tom, které soudy sloučit a v jaké etapě. Z mého pohledu to ale byly spíše dílčí debaty než nějaké zásadní systémové spory.
Ministerstvo tedy přišlo s konkrétním seznamem soudů, kterých se změny dotknou?
Ano, pracuje se s konkrétními soudy. Ministerstvo má koncept, který si připravilo a vykomunikovalo s krajskými soudy. A tím směrem se v zásadě postupuje. Samozřejmě jsou tam ještě debaty o tom, jestli některé soudy sloučit tak či onak a v jaké etapě. Já ten směr velmi podporuji. Ke konkrétním soudům se ale neumím vyjádřit. Důležité je, že jednání vždy probíhá s příslušným krajským soudem. Tak to má být.
Počítá se stále s tím, že první etapa začne v roce 2028?
Předpokládá se začátek od 1. ledna 2028. Uvidíme, jestli se to stihne, nebo se všechno trochu posune. Druhá etapa by mohla následovat v roce 2029 nebo 2030. To bude záviset na tom, jak půjde ta první. Mně se docela líbí, že ministr říká, že na reformu nechce časově tlačit. Raději ji pořádně připravit, než aby se nám systém začal v průběhu změn sypat. Myslím, že to je rozumný přístup.
Mohlo by vás zajímat
Co musí být připravené, než se soudy skutečně začnou slučovat?
Hlavně bych nejdřív všechno důkladně připravil a spustil to až v momentě, kdy mám odzkoušené zejména IT, vymyšlenou logistiku, tedy kdo se kam přesune, a připravený přechodný režim. Musí být jasné, kdo bude předsedat novému soudu, jak se upraví rozvrhy práce a jak bude celý systém fungovat.

Ministerstvo to zatím dělá dobře v tom smyslu, že se nejdřív řeší IT, budovy, přechodný režim a další praktické otázky. Teprve potom má přijít samotné slučování.
Co je z technického hlediska nejsložitější?
V první řadě propojení soudních rejstříků. To je podle mě naprostý základ celé věci. Když budete slučovat soudy, musíte zajistit, aby jejich evidence fungovala dohromady. Ministerstvo se tím podle mého názoru zabývá, má to už do určité míry připravené a pracují na tom i informatici.
Myslím, že by to mohlo jít, ale samozřejmě se to musí vyzkoušet. A právě k tomu je dobrá první etapa. Na ní se může ověřit, co funguje a co bude potřeba upravit, než se začne pokračovat v dalších regionech.
Ministerstvo mluví také o úsporách v řádech desítek milionů. Budou skutečně tak výrazné?
O úspory teď vůbec nejde. Ty nebudou, naopak vzniknou dočasné náklady na změnu. Smyslem je postupné přizpůsobení struktury soudní soustavy době digitální a skutečnosti, že stále více obyvatel žije koncentrovaně v městských oblastech.

Když se okresní soud zruší, znamená to, že tam lidé už nebudou chodit k jednáním? A co zaměstnanci? Starostové se obávají, že lidé přijdou o práci.
Ne nutně. Ministerstvo počítá s tím, že v části dosavadních okresních soudů zůstanou určitá pracoviště. Zatím se tomu pracovně říká pobočky, ale já bych spíš používal označení pracoviště. Část lidí tam zůstane, zejména z administrativního personálu, protože budou dál vykonávat určitou část agendy.
Bude se tam i soudit?
Samozřejmě se tam může soudit. Především v těch agendách, kde je výhodné mít soud přímo v daném místě. Hodně se uvažuje například o opatrovnické agendě. Když se rozhoduje o dětech, je rozumné, aby lidé nemuseli jezdit do jiného města. Soud si je pozve, projedná s nimi potřebné věci, případně i s dětmi, a rozhodne. Není důvod je automaticky tahat někam do vedlejšího okresu.
Když se ale zruší 27 okresních soudů, znamená to, že justice potřebuje o tolik méně zaměstnanců?
Já si myslím, že ne. Spíš bude složité zaměstnance, zejména administrativní personál, nějak přerozdělit. Část zůstane na dosavadních pracovištích, pokud tam bude zachována příslušná agenda. Jinde bude potřeba lidi přesunout.

Takže se bude i propouštět?
To vůbec nemůžu vyloučit. Myslím, že v některých případech k tomu dojde. Někde budou muset zaměstnance propustit a jinde zase přijmout nové. Záleží na tom, jak se jednotlivé soudy spojí a kde bude potřeba práci skutečně vykonávat.
Jenže například soudní zapisovatelky jsou často ženy s dětmi, které nemohou každý den dojíždět desítky kilometrů. Například pokud se zruší Okresní soud v Lounech, těžkou budou lidé jezdit do Chomutova.
Ano, Louny a Chomutov byly jednou ze zvažovaných variant. A právě tam může být dopad poměrně výrazný. Louny jsou místo, kde není tolik pracovních příležitostí a kde soud představuje dobrého zaměstnavatele.
Už teď se ozývají starostové, kteří mají ze slučování obavy. Očekáváte odpor ze strany měst?
Odpor bude samozřejmě narůstat. Je to zásah do místních elit, do zaměstnanosti, do statusu toho města, do využití budovy, která někde může být součástí městské urbánní noblesy. Podívejte se třeba na Brno, kde takovou roli hrají budovy Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. Je to složité a pro ta města to není dobré. Ale průmyslová revoluce taky neměla jen vítěze, nýbrž i hodně poražených. A přesto za to sakra stála.
Vy ale upozorňujete, že situace zaměstnanců soudů je v jednotlivých regionech velmi rozdílná.
To je obrovský rozdíl. Například na severní Moravě může být práce u soudu velmi dobrým zaměstnáním. V Praze přitom téměř neseženete zapisovatelku. A to je podle mě špatně nastavené. Máme regiony s úplně odlišnými platovými a životními podmínkami, ale systém odměňování na to dostatečně nereaguje. V jednom místě je určitý plat velmi dobrý, zatímco v Praze za něj zaměstnance téměř nezískáte.
Měly by tedy být platy soudních zaměstnanců v Praze vyšší než v regionech?
Podle mě by se regionální rozdíly měly více zohledňovat. Nemusí se to nutně řešit změnou tarifů. Můžete pracovat například s osobními příplatky a přihlížet k tomu, jaké jsou v daném regionu skutečné platové poměry. Pokud v Praze nemůžete sehnat zapisovatelku a v jiném regionu je stejné místo velmi atraktivní, něco to vypovídá o nastavení systému.
Nebyl by takový postup v rozporu se zásadou stejné odměny za stejnou práci?
Já si myslím, že je potřeba brát v úvahu skutečné podmínky. V Praze máte úplně jiné náklady na bydlení a jiné možnosti pracovního uplatnění než v menším městě. Jestliže budeme všechny tyto rozdíly ignorovat, budeme mít v některých regionech problém zaměstnance získat. A to není jen otázka soudů. Je to obecnější problém odměňování zaměstnanců.

Ministerstvo chce zrušit 27 okresních soudů. Není to příliš?
Není. Můj názor je, že je to systémově správný směr, ale jako finální stav je to podle mě naopak málo. Kdybych mohl podobu soudní mapy navrhovat bez politických omezení a dalších ohledů, zrušil bych ještě více samostatných okresních soudů.
Jak by tedy podle vás měla vypadat ideální soudní mapa?
Já bych vytvořil okresní soudy v Karlových Varech, Plzni, Ústí nad Labem, Liberci, pro Prahu-západ a Prahu-východ, v Hradci Králové, Pardubicích, Českých Budějovicích, Ostravě, Olomouci, Zlíně, Brně a Jihlavě. V rámci jejich obvodů bych zachoval flexibilní pracoviště pouze pro opatrovnické věci. Všechno ostatní by se soustředilo do sídel těchto soudů.
To by ale znamenalo ještě mnohem rozsáhlejší zásah do fungování justice i do života menších měst.
Ano, ale právě proto je potřeba rozlišovat mezi tím, co je podle mě systémově správné, a tím, co je politicky a prakticky proveditelné. Já ten směr velmi podporuji. Důležité ale je, aby se všechno nejdřív důkladně připravilo.
