Pokud soud zruší zajišťovací příkaz, nemusí finanční správa vymožené peníze vrátit, pokud má v ruce platební výměr se splatností „ihned po doručení“. Rozhodl o tom těsnou většinou rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Tři ze sedmi soudců – včetně předsedy soudu Karla Šimky – s verdiktem nesouhlasili.
Spor sahá do roku 2016. A Česká justice ho podrobně sleduje. Specializovaný finanční úřad tehdy vydal proti opavské firmě FAU zajišťovací příkazy a podrobil je exekuci. Krajský soud v Ostravě příkazy o rok později zrušil. Firma ale zabavené peníze nazpátek nedostala. Berní úředníci je mezitím použili na DPH doměřenou v platebních výměrech, které ještě nebyly pravomocné.
V případu jde o časovou mezeru, kdy zajišťovací příkazy byly ještě v platnosti. Platební výměry na DPH správce daně vydal 7. února 2017, splatnost doměřené daně určil slovy „v náhradní lhůtě v souladu s ust. §168 odst. 4 a § 251 odst. 3 daňového řádu ihned po doručení tohoto platebního výměru“. Právní moci ale výměry nabyly až v září 2017, tři měsíce poté, co ostravský soud zajišťovací příkazy zrušil.
Insolvenční správkyně FAU proto tvrdila, že po zrušení příkazů šlo o peníze z nezákonně vedené exekuce. Správce daně je podle ní nemohl použít na daň, která ještě nebyla pravomocně stanovena. Finanční správa naproti tomu oponovala, že částky převedla na úhradu DPH už ke dni vydání výměrů.
Proč rozhodoval rozšířený senát
Tytéž platební výměry společnosti FAU posoudily různé senáty Nejvyššího správního soudu různě. Šestý senát v roce 2023 považoval údaj o splatnosti spíš za poučení a splatnost posoudil sám podle zákona. Devátý senát v lednu 2024 naopak rozhodl, že směroplatné je to, co správce daně napsal do výroku.
Devátý senát rozpor uznal. Považoval ho však za skutkový, nikoliv právní. Proto věc rozšířenému senátu nepředložil. Ústavní soud to ale v nálezu sp. zn. III. ÚS 779/24 nepřipustil. Podle něj šlo o rozpor mezi právními závěry dvou, respektive tří senátů a rozhodnutí bez rozšířeného senátu porušilo právo na zákonného soudce. Zrušil proto rozsudek devátého senátu i navazující rozhodnutí 10 Afs 119/2023-40, které se týkalo úroku z neoprávněného vymáhání.
Rozšířený senát rozhodoval ve složení Filip Dienstbier (předseda), Lenka Krupičková, Petr Mikeš, Barbara Pořízková, Ivo Pospišil, Aleš Roztočil a Karel Šimka. Sám uvedl, že je závěrem Ústavního soudu vázán a nemůže zkoumat, zda rozpor skutečně existuje, „neboť tím by polemizoval s kasačně závaznými závěry Ústavního soudu“.
Co rozhodla většina
Těsná většina čtyř soudců vyšla z toho, že platební výměr je vykonatelný už před právní mocí, protože odvolání v daňovém řízení nemá odkladný účinek. Podle ní nerozhoduje ani to, že splatnost „ihned po doručení“ byla v rozporu s § 168 odst. 4 daňového řádu. Soud připustil, že správce daně udělal chybu, když splatnost předsunul. Tu ale podle něj bylo nutné napadnout v řízení o samotném platebním výměru, ne až ve sporu o vrácení peněz.
„Pochybení správce daně při stanovení lhůty k plnění tedy představuje ‚pouze‘ nezákonnost dodatečného platebního výměru, kterou musí daňový subjekt stejně jako v případě jakékoliv jiné nezákonnosti namítat právě v řízení, jehož předmětem (‚ohniskem‘ přezkumu) je tento platební výměr,“ uvádí rozsudek.
Většina soudců také odmítla, že by z exekuce mohla vyloučit právě jen peníze, které odpovídají zajištěné částce. „V dílčím řízení při placení daně je správce daně s ohledem na zásadu presumpce správností správních aktů vázán údajem o splatnosti doměřené daně uvedeným v příslušném dodatečném platebním výměru, který nebyl ve správním ani soudním řízení změněn ani zrušen,“ píše se v odůvodnění.
Pro společnost FAU z toho vyplývá, že měla od 7. února 2017 splatný nedoplatek a vymožené peníze se nestaly vratitelným přeplatkem.
Svět se tím nezboří
Aleš Roztočil a Lenka Krupičková se závěrem většiny nesouhlasili. Z daňového řádu podle nich jasně vyplývá, že se zajištěná částka převádí na daň až dnem, kdy je daň pravomocně stanovena. Pokud soud zajišťovací příkazy zrušil dřív, staly se přeplatkem. Tato zvláštní úprava (§ 168 odst. 4 daňového řádu) má podle nich přednost před obecným pravidlem o převodu přeplatku na nedoplatek.
Předseda soudu Karel Šimka přišel s vlastním nesouhlasným stanoviskem. Presumpci správnosti nezpochybňuje, podle něj ale měla v tomto případě ustoupit výslovné úpravě zajištění. Zrušením příkazů před právní mocí výměrů podle Šimky správce daně ztratil právní titul pro držbu vymožených peněz.
„Mám za to, že dala-li v daném případě většina ve výše popsané konkurenci interpretačních alternativ přednost presumpci správnosti správního aktu, nezvolila při řešení rozhodné právní otázky to nejlepší, či spíše to méně problematické řešení. Ale svět se tím jistě nezboří,“ uzavřel své votum Šimka.
