Kdo vynesl tajné informace z trestního spisu? Unie obhájců žádá prověření úniku informací z policejního usnesení v případu duchovního obviněného ze znásilňování a týrání. Podle prezidenta Unie obhájců Tomáše Sokola se v médiích objevily celé pasáže z neveřejného dokumentu. Takový únik může poškodit svědky a ohrozit další průběh trestního řízení.
Unie obhájců kritizuje, že se do médií dostaly citlivé informace ze spisu. „Je mimořádně závažné, že se ve veřejném prostoru objevily informace, které podle svého obsahu zjevně pocházejí z neveřejné fáze trestního řízení, a to dokonce z dokumentu, jehož účelem je vymezení skutku, právní kvalifikace a důvodů zahájení trestního stíhání,“ uvádí Tomáš Sokol.
Takový dokument podle něj není tiskovou zprávou ani veřejným sdělením orgánů činných v trestním řízení. Jeho obsah nemá být předmětem mediální reprodukce. Sokol tvrdí, že informace se do médií dostaly v rozporu se zákonným režimem ochrany přípravného řízení.
„Konkrétně existuje důvodné podezření, že k úniku informací došlo ze sféry osob podílejících se na výkonu pravomoci orgánů činných v trestním řízení nebo osob, které měly k neveřejnému obsahu trestního spisu přístup,“ upozornil Sokol.
Za důležitější než samotný zdroj nicméně považuje fakt, že k úniku vůbec došlo a že média citlivé informace zveřejnila.
Usnesení není rozsudkem
Trestní řád stanoví, že při poskytování informací o své činnosti veřejnosti musí orgány činné v trestním řízení dbát mimo jiné na to, aby neohrozily objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení. Nesmí také porušit zásadu presumpce neviny. V přípravném řízení navíc nesmějí zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti níž se řízení vede. Totéž platí o jménech poškozených, svědků a dalších zúčastněných osob.
Unie obhájců upozorňuje na zásadní rozdíl mezi informací o zahájení trestního stíhání a zveřejněním konkrétního obsahu policejního usnesení. „Zveřejnění konkrétních pasáží z usnesení o zahájení trestního stíhání představuje kvalitativně zcela jiný zásah než obecné informování veřejnosti o tom, že bylo zahájeno trestní stíhání,“ upozorňuje Tomáš Sokol. Varuje, že takový postup může zasáhnout do dalších výslechů, dokazování nebo postavení jednotlivých účastníků řízení.
Chybu navíc podle něj udělali i samotní novináři. Informace, kterou policie teprve vyšetřuje, prezentovali způsobem, jako by už byly prokázány. „Usnesení o zahájení trestního stíhání není rozsudkem. Není výsledkem dokazování před soudem. Je to procesní akt policejního orgánu, který vyjadřuje určitou míru podezření, nikoli závěr o vině,“ říká Sokol. Rozhodnout o vině obviněného může teprve soud pravomocným rozsudkem. Do té doby platí presumpce neviny. Tu výslovně chrání i trestní řád při úpravě poskytování informací veřejnosti.
Mohlo by vás zajímat
Změnit zákon? Unie o tom chce otevřít debatu
Unie obhájců proto požaduje, aby příslušné orgány prověřily, kdo měl přístup k usnesení o zahájení trestního stíhání a zda bylo jeho znění nebo obsah zpřístupněn mimo zákonný rámec.
Prověřit by se podle Sokola mělo také případné porušení povinnosti mlčenlivosti a to, zda zveřejněním nemohly být naplněny znaky trestného činu nebo přestupku souvisejícího s neoprávněným nakládáním s chráněnými informacemi či osobními údaji.
Případ obviněného duchovního přitom přichází jen několik měsíců poté, co úniky z policejních spisů řešil Nejvyšší soud. Ten letos v lednu v kauze Vidkun konstatoval, že samotné neoprávněné sdělování neveřejných informací z trestního řízení, stejně jako jejich vyžadování a další šíření, zakládá trestní odpovědnost za zneužití pravomoci úřední osoby. Je však potřeba také prokázat, že únik skutečně ohrozil trestní řízení.
Nejvyšší soud v lednovém případu potvrdil, že obviněný Karel Kadlec, tehdejší vysoce postavený představitel Policie České republiky, neoprávněně poskytoval neveřejné informace z trestních řízení podnikateli Ivanu Kyselému. Ten pak tyto informace cíleně využíval a dále šířil. „Takové jednání Nejvyšší soud označil za společensky škodlivé a trestněprávně postižitelné, neboť narušuje důvěru v řádné fungování orgánů činných v trestním řízení a rovnost subjektů před zákonem,“ sdělila mluvčí Nejvyššího soudu Gabriela Tomíčková.
Soud nakonec potrestal oba účastníky případu. Ivanu Kyselému uložil trest 18 měsíců odnětí svobody s podmíněným odkladem na 3 roky a peněžitý trest ve výši 1 050 000 korun. Karel Kadlec od soudu odešel s tříletým podmíněným trestem s odkladem na pět let. K tomu zaplatí 438 tisíc korun. Navíc nesmí po dobu pěti let pracovat u žádného bezpečnostního sboru.
Tresty nepomáhají
Aktuální případ obviněného duchovního ale ukazuje, že úniky z neveřejných spisů zůstávají navzdory trestům pro viníky problémem. Podle Unie obhájců se tak znovu ukazuje potřeba hledat legislativní řešení. Požaduje, aby zákon lépe chránil přípravné trestní řízení, aniž by nepřiměřeně zasáhl do svobody médií.
„Je zřejmé, že je třeba se vrátit k hledání legislativní cesty, jak těmto nezákonným zásahům do přípravné fáze trestního řízení efektivně zabránit,“ požaduje Sokol.
Nejde o nový problém
Debata o únicích informací z přípravných trestních řízení přitom není nová. Česká justice už například dříve informovala o usnesení sněmovní vyšetřovací komise z roku 2017. Ta dospěla k závěru, že k únikům informací z trestních spisů „dlouhodobě docházelo a dochází“. Označila je za „nebezpečný fenomén“. Podle komise mohou být prostředkem k ovlivňování veřejného mínění a politické soutěže.
Komise tehdy upozornila také na širší ústavní konflikt. „Úniky informací z trestního řízení, jejich účelová interpretace a následná cílená tvorba veřejného mínění, jsou fatálním ohrožením ústavnosti,“ uvedla ve svých závěrech.
Trestat i novináře?
Problémům s úniky dat ale nečelí jen Česko, řeší je i soudy v zahraničí. Například Evropský soud pro lidská práva ve věci Bédat proti Švýcarsku zdůraznil význam spravedlivého procesu při zveřejňování informací z probíhajícího trestního řízení. Podle soudu nesmějí limity novinářského komentáře vést k předjímání výsledku řízení nebo k podkopání důvěry veřejnosti v roli soudu.
Německé soudy dokonce umožňují za určitých podmínek potrestat za únik i samotného novináře, byť není veřejnou osobou a chrání ho svoboda médií. Pokud by ale novinář úřední osobu k úniku informací aktivně úkoloval, uplácel nebo ji naváděl nad rámec běžné novinářské práce, může čelit obvinění z účastenství na trestném činu.
