Myslivec si stěžuje na nemravné počínání kolegů. Ti ho po 28 letech vyloučili ze spolku. Ovšem až o tři roky později se usnesli, že nedostane ani podíl z dříve prodané nemovitosti. O výplatě přitom rozhodli už tři roky před jeho vyloučením. Zisk si mezi sebou dělili vracením členských příspěvků zpětně. Rozpor s dobrými mravy vede ke „zdánlivosti“ práva, a tedy k jeho nicotnosti, upozornil Nejvyšší soud.
Muž, který podal žalobu na myslivecké sdružení Staré Sedliště, nyní uspěl s dovoláním u Nejvyššího soudu. Případ se vrací k odvolacímu soudu. Myslivecké sdružení, jehož členem byl od roku 1993 celých 28 let, ho usnesením vyloučilo v roce 2021. Tři roky poté mu „odebralo práva“, a to zpětně do roku 1993.
Zisk přepočetli na příspěvky, ty si vrátili
Tři roky před tím, v roce 2018, se myslivci usnesli, že členům vrátí propočítané členské příspěvky zpětně až do roku 1993. Podle žalobce si tímto způsobem členové spolku vyplatili peníze získané z prodeje nemovitostí mezi sebe. Už tehdy muže z dělení vynechali. Muž zažaloval myslivecký spolek o částku 142 500 korun. Rovněž podal trestní oznámení.
Ze závěru dohledu nad postupem Okresního státního zastupitelství v Tachově vyplývá, že členská schůze myslivců v roce 2018 schválila výpočet ročního členského příspěvku na částku 5700 Kč a „uložila vyplatit každému členovi částku 5700 Kč za rok za každý rok členství v mysliveckém spolku transparentně na bankovní účty“.
Podle soudu se muž dozvěděl, jak myslivci naložili s výtěžkem z prodeje nemovitosti až z vyrozumění krajského státního zastupitelství. Dříve o transakci nevěděl.
Účelové, na hranici zneužití, v rozporu s mravy
Tímto vznikl vyloučenému myslivci nárok na částku 5700 Kč za každý rok jeho členství v mysliveckém spolku. Za období od roku 1993 do roku 2018, kdy myslivci přijali usnesení, jde celkem o více než 142 tisíc.
Zřejmě v reakci na trestní oznámení i na civilní žalobu se myslivci tři roky po vyloučení svého člena usnesli, že mu zpětně odebírají práva a nemá nárok na „vrácení příspěvků“.
Podle soudu prvního stupně se však dopustili „účelového právního jednání, jež přinejmenším hraničí se zjevným zneužitím práva“. Usnesení bylo totiž přijaté po více než šesti letech od přiznání nároku a až po zahájení řízení o žalobě. „Usnesení je neplatné pro rozpor s dobrými mravy“, uzavřel soud.
Proč nedal návrh na neplatnost usnesení?
To si ale nemyslí Krajský soud v Plzni. Podle něho nárok na výplatu muži zanikl, protože mu ho členská schůze „odňala“ v listopadu 2024. O konání této schůze se muž dozvěděl „při jednání před soudem prvního stupně dne 3. 12. 2024“.
Přesto nedal do tří měsíců návrh na „vyslovení neplatnosti přijatého usnesení o odebrání práv“. Podle krajského soudu se marným uplynutím lhůty připravil o soudní možnost přezkumu usnesení. Platnost takového usnesení tudíž nelze přezkoumávat jako předběžnou otázku v projednávané věci. A to ani z pohledu účelového jednání, nepřípustné retroaktivity a nemravného počínání.
Protože tohle není o neplatnosti, nýbrž o nicotnosti
Podle Nejvyššího soudu lze opravdu vyslovit neplatnost usnesení orgánu spolku jen v samostatném řízení na návrh. Platnost takového usnesení tudíž nelze posuzovat jako předběžnou otázku v jiném řízení.
Nesprávný je však závěr odvolacího soudu, že nelze posoudit, zda členská schůze myslivců přijala usnesení o odebrání práv v rozporu s dobrými mravy, upozornil Nejvyšší soud v rozhodnutí o dovolání 27 Cdo 1595/2025-180.
Rozpor usnesení členské schůze spolku s dobrými mravy má pak za následek jeho zdánlivost, nikoli jeho neplatnost, vysvětlil k tomu NS. Zdánlivost znamená ve skutečnosti nicotnost. Tedy akt, ke kterému se vůbec nepřihlíží.
Je to nemravnost nebo nějaké divadlo?
Podle občanského zákoníku představuje zdánlivost v právu situaci, kdy se na rozhodnutí orgánu korporace či členské schůze spolku hledí, jako by nebylo přijaté. Z právního hlediska vůbec neexistuje.
Ke zdánlivosti dochází pro rozpor s dobrými mravy. Ale také kvůli překročení pravomoci, když orgán rozhodoval, ač rozhodovat vůbec nemohl. Zdánlivé právo vzniká třeba i z legrace nebo na divadle, kdy tzv. právní projev není projevený vážně. Také chybí-li vůle k právnímu jednání. Osoba je bez sebe a pod nátlakem. „Na rozdíl od neplatnosti takového usnesení je nutné jeho zdánlivost posuzovat v jakémkoli řízení jako předběžnou otázku,“ upozornil v rozhodnutí o dovolání Nejvyšší soud.
Soud ke zdánlivosti respektive nicotnosti usnesení členské schůze přihlíží z moci úřední. Zdánlivost soud posoudí vždy, když vyjdou najevo okolnosti této zdánlivosti, dodal k tomu NS.
Obsahují stanovy odebrání přiznaného práva?
V dalším řízení odvolací soud proto rovněž nepřehlédne, jak je vymezena působnost nejvyššího orgánu mysliveckého spolku (členské schůze), uvedl Nejvyšší soud.
Odvolací soud nyní musí zodpovědět otázku, zda stanovy mysliveckého spolku umožňovaly členské schůzi rozhodovat o vrácení členských příspěvků členům. A také o odebrání již přiznaného práva na jejich vrácení.
„Rozhodla-li totiž členská schůze v těchto záležitostech mimo svoji působnost, byla by takto přijatá usnesení zdánlivá podle § 245 občanského zákoníku,“ uzavřel rozhodnutí o dovolání Nejvyšší soud.
