Desetitisíce Čechů každoročně vyrážejí do zahraničí s přesvědčením, že evropský průkaz pojištěnce (EHIC), tedy modrá kartička pojišťovny, je dostatečnou ochranou. Jenže léčba v zahraničí může být velmi nákladná. „Případná repatriace ze vzdálenějších zemí může podle způsobu přepravy vyjít i na více než 5 milionů korun,“ vypočítává Vladimír Pulchart z komerční pojišťovny VZP (PVZP).
EHIC totiž není ekvivalentem cestovního pojištění, ale pouze jakousi „vstupenkou“ do veřejného zdravotního systému. A ten je v mnoha zemích postaven na vysoké spoluúčasti a přímých platbách. I banální zánět slepého střeva se tak může proměnit v osobní bankrot.
Za stejných podmínek, jaké mají místní
Evropský průkaz zdravotního pojištění je užitečný nástroj, ale pro turistu představuje falešný pocit bezpečí. EHIC vám sice zaručuje ošetření ve veřejných zdravotnických zařízeních v rámci EU, ale za stejných podmínek, jaké mají místní obyvatelé.
„Evropský průkaz zdravotního pojištění není ekvivalentem cestovního pojištění a zajistí v rámci EU pouze lékařsky nezbytnou zdravotní péči a bezplatně pouze ve zdravotnických zařízeních financovaných daným státem,“ varuje Petr Koblížek, gestor sekce životního pojištění České asociace pojišťoven (ČAP). Upozorňuje také, že systém doplatků za hospitalizaci či léky není jednotný. Mezi státy s nejvyšším podílem přímých plateb od pacienta patří podle dat Eurostatu Bulharsko (35,5 %), Lotyšsko (35,1 %) a Řecko (34,3 %).
V zemích jako Francie, Itálie nebo Rakousko se zase za den v nemocnici platí fixní částky, které EHIC nekryje.
Co je však naprosto klíčové – modrá kartička absolutně neřeší repatriaci. Pokud potřebujete letecký transport do vlasti, účet se může vyšplhat do astronomických výšin. „Vážné úrazy či zápaly plic s nutností napojení na ventilátor v zemích mimo EU mohou vyjít na více než dva miliony korun,“ upozorňuje ředitel odboru Likvidace pojistných událostí PVZP Vladimír Pulchart.
Soukromé kliniky jako turistická past na peněženky
V oblíbených destinacích jako Egypt, Turecko nebo Bulharsko zase často narazíte na síť soukromých klinik v blízkosti hotelů. Tyto kliniky s veřejným systémem EHIC vůbec nespolupracují. Pokud vás tam odveze hotelová sanitka, stáváte se samoplátcem v režimu „turistických cen“.
Podle Kateřiny Chaloupkové z Asociace cestovních kanceláří ČR (ACČKA) se turisté často spoléhají na pomoc delegáta. „Delegát musí pomoci klientovi v jakékoliv nouzi, zajistit převoz i tlumočení, avšak veškeré náklady na léčebné výlohy jdou v takovém případě za klientem, pokud nemá pojištění,“ vysvětluje. Bez komerční pojistky tak riskujete nejen zdraví, ale i celoživotní úspory.
Když se zranění řeší u soudu
Moderní cestovní pojištění je komplexní produkt zahrnující řadu složek – od léčebných výloh a pojištění zavazadel či storna až po asistenční služby.
Asistenční služby nejsou jen telefonní linkou. „Jsou schopny poskytnout rychlou pomoc díky celosvětové síti smluvních zařízení. Touto cestou je řešeno cca 75 % pojistných událostí,“ říká Vladimír Pulchart. Asistence za vás vyjedná ceny s nemocnicí a zajistí platební záruky, takže nemusíte v zahraniční nemocnici nechávat pas jako zástavu.
Mohlo by vás zajímat
Paradoxně však tou finančně nejzásadnější složkou nemusí být léčebné výlohy, ale pojištění odpovědnosti za škodu. Pokud na vypůjčeném elektrokole v Itálii nebo na lyžích v Rakousku srazíte jiného člověka, finanční dopad může být devastující.
V západní Evropě jsou soudy v přiznávání odškodného velmi štědré. Nároky na bolestné a ušlý zisk se běžně pohybují v milionech eur. „Zejména v destinacích jako Itálie, Rakousko či Německo dosahují vznesené nároky vysokých částek a vyžadují komplikovaná jednání právních zástupců obou stran,“ potvrzuje Vladimír Pulchart z PVZP. Bez kvalitní „pojistky na blbost“ s limitem alespoň 10–20 milionů korun se z dovolené může stát doživotní dluhová past.
Pojištění ke kartě: Stačí, nebo je to jen marketing?
Mnoho cestovatelů spoléhá na pojištění k platební kartě. Na místě je však analýza limitů. Ty se u základních karet často pohybují jen kolem 2 až 3 milionů korun, což je při vážnějším úrazu mimo EU hraniční. Třeba u případů vyžadujících JIP v USA či Švýcarsku je to kriticky nedostatečné.
Doc. MUDr. Taťána Šrámková z Úrazové nemocnice v Brně pak doplňuje, že pacienti často chybují i v neznalosti konkrétních výluk: „Nestačí si pouze sjednat základní pojištění – před cestou je nutné ověřit, zda plánované aktivity nevyžadují připojištění. To se týká především sportů, při nichž se riziko úrazu zvyšuje.“
Chronické diagnózy a pojistné podmínky
Pojistný trh dnes dokáže efektivně chránit i pacienty s chronickými chorobami. „Pokud máte některé chronické onemocnění, jako je vysoký krevní tlak nebo poruchy štítné žlázy, můžete mít pocit bezpečí a jistoty s cestovním pojištěním. Stačí mít své onemocnění pod kontrolou a zdravotní stav v posledních 6 měsících neměnný,“ vysvětluje Michal Znamenáček, ředitel produktového managementu PVZP.
Vedle zdravotního stavu v době cesty, hraje roli i vlastní zodpovědnost v momentě, kdy k pojistné události dojde. Typickým příkladem je alkohol. Pojišťovny pak mají právo krátit či dokonce zamítnout plnění, pokud v krvi naměří i pouze zbytkový alkohol. Na druhou stranu existují výjimky a třeba právě PVZP nabízí v cestovním pojištění toleranci alkoholu až do jednoho promile v krvi.
