Zaplatit pokutu 2500 korun a náklady řízení ve stejné výši uložil Městský úřad Říčany řidičce nákladního auta, která v noci na dálnici D1 narazila do ležící pneumatiky. Úřad dopočítal, že aby několikatunový kolos měl reálnou šanci před překážkou zastavit, musel by jet nejvýš 50kilometrovou rychlostí.
Případ se odehrál před dvěma lety v září kolem třetí hodiny ranní poblíž 12. kilometru dálnice D1 ve směru na Brno. Řidička narazila pravou přední částí do pneumatiky ležící v pravém jízdním pruhu. Náraz gumu odmrštil do levého pruhu, kde do ní narazilo osobní auto Seat Leon. Kolize se obešla bez zranění, vznikla pouze hmotná škoda.
Městský úřad Říčany měl za prokázané, že řidička nepřizpůsobila rychlost jízdy světelným podmínkám. Nebyla totiž schopna zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Pokutu následně potvrdil v odvolacím řízení i středočeský krajský úřad.
Náklaďák by se musel po dálnici plížit, aby stihl zastavit
Zastání šoférka našla až u Krajského soudu v Praze. Ten v rozsudku sp. zn. 56 A 11/2025 vyšel z toho, že odpovědnost fyzických osob za přestupky je konstruována jako odpovědnost za zavinění, nikoliv za pouhý následek.
Připomněl přitom judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které se závěr o přiměřené rychlosti musí odvíjet od individuálních okolností a zohledňovat principy omezené důvěry v dopravě. To znamená, že se řidič může spoléhat na dodržování pravidel ostatními účastníky provozu, pokud z konkrétních okolností neplyne opak.
Klíčovým argumentem soudu byl výpočet brzdné dráhy. Z něho vycházel i krajský úřad. Při rychlosti 85 km/h a reakční době kolem jedné vteřiny čítá brzdná dráha nákladního auta přibližně 68 metrů. Viditelnost při potkávacích světlech byla ale jen zhruba 20 metrů. Aby řidička měla reálnou šanci před pneumatikou na silnici zastavit, musela by jet orientačně kolem 45 km/h.
Jak rozhodl soud?
Takový požadavek soud označil za odtržený od reálného života. Rychlost pod 50 km/h by na dálnici za běžného provozu představovala pro ostatní řidiče nebezpečně překvapivý prvek. A narušovala by plynulost provozu. Doslovným výkladem § 18 zákona o silničním provozu by se podle soudu přestupku dopouštěl každý, kdo jezdí v noci dálnici.
„Soud musí dát za pravdu žalobkyni, že při formalistickém výkladu § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu by téměř každý střet s neočekávanou překážkou na silnici automaticky vedl k závěru o vině řidiče,“ uvádí odůvodnění.
Mohlo by vás zajímat
Soudce Miroslav Makajev podotkl, že z úřední činnosti nezná případ, kdy by řidič byl postižen za noční jízdu v mezích rychlostního limitu jen proto, že při setkání s neočekávanou překážkou nestihl zastavit. Uzavřel proto, že úředníky prosazovaná odpovědnost je ve skutečnosti zastřenou odpovědností za následek, nikoliv za zavinění. A jako takovou ji nelze akceptovat.
Úřady mají znovu zkoumat rychlost i světla
Rozhodnutí soudu neznamená, že by řidička byla automaticky z případu venku. Odůvodnění rozsudku výslovně uvádí, že v dalším řízení není vyloučeno, aby správní orgány po doplnění dokazování dospěly k závěru, že se přece jen přestupku dopustila. Zejména po přesnějším zjištění rychlosti vozidla a skutečného dosahu světel. Soudce přitom poznamenal, že tvrzený dosah světelného kužele mu připadá neobvykle nízký a vzbuzuje pochybnosti o technickém stavu auta.
