Ministerstvo dopravy může mít velký problém. Ústavní soud (ÚS) totiž přijal a bude rozhodovat o návrhu soudce Krajského soudu v Ostravě (KS) Jiřího Gottwalda na zrušení části zákona o posuzování vlivu na životní prostředí.

Jedná se o tu část, která se do zákona dostala vládní novelou v roce 2016 a jejímž cílem bylo vyřešit problém se stavbami, jež mají posudky podle legislativy platné podle zákona z roku 1992. „Pokud by Ústavní soud zrušil § 23a, měl by tento krok negativní důsledky nejen na tuto stavbu, ale i na všechny prioritní dopravní stavby, u kterých byl postup podle § 23a uplatněn“, upozorňuje ve svém stanovisku ministerstvo dopravy.

Žalobu ke KS v Ostravě podalo sdružení Děti země – Klub za udržitelnou dopravu v září minulého roku. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí ministra dopravy, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o stavbě obchvatu města Frýdek – Místek.

Soudce Gottwald se ztotožnil s argumentací žalobce o protiústavnosti ustanovení § 23a zákona č. 100/2001 Sb. a předložil ÚS návrh na jeho zrušení.

Napadená část zákona upravuje speciální postup pro vydání stanoviska k vlivům tzv. „prioritního dopravního záměru“ na životní prostředí. Zákon těmito prioritními záměry rozumí ty, které: 1) se nachází na transevropské dopravní síti, 2) byly posouzeny podle zákona č. 244/1992 Sb. (tj. byla provedena pouze „stará“ EIA), 3) byly pro ně nejpozději ke dni 31. března 2015 vydány územní rozhodnutí a 4) jedná se o záměry uvedené v prováděcím nařízení vlády.

Podle soudce Gottwalda je ovšem tato část zákona neslučitelná s principy právního státu, zejména s principem dělby moci, a je též v rozporu s čl. 1, čl. 2 odst. 1 a 3, čl. 81 a čl. 90 Ústavy a čl. 36 Listiny. V návrhu odkazuje jak na vybrané nálezy ÚS, tak i na argumenty, které zazněly při schvalování novely zákona v Poslanecké sněmovně, kdy především opoziční poslanci upozorňovali na možný rozpor návrhu zákona s Ústavou.

„Zákonodárce totiž namísto toho, aby zajistil možnost správnímu orgánu v mezích zákona uvážit, zda u konkrétní stavby jsou či nejsou splněny podmínky k tomu, aby bylo možno ji označit za stavbu prioritního charakteru a zda v takovém případě zcela výjimečně omezit určitá práva např. dotčené veřejnosti, přistoupil k tomu, že u předem vybraných staveb prioritu deklaroval sám. Nelze se z hlediska požadavku obecnosti právní normy spokojit s tím, že konkrétní stavby na základě uvedeného zákona stanoví vláda nařízením, neboť důvody a účely přijaté úpravy již od počátku směřovaly ke konkrétním stavbám“, stojí mj. v odůvodnění návrhu na zrušení části zákona.

Mohlo by vás zajímat

Hlavním argumentem pro zrušení této části zákona je pak vedle absence obecnosti normy, kdy tedy vláda fakticky zákonem předpokládá účelově vyjmout konkrétní stavby z režimu pravidel vládním nařízením, především zamezení soudního přezkumu.

„Navrhovatel má za to, že předmětným zákonem došlo také k zásahu do moci soudní, neboť je výrazně omezeno právo na soudní přezkum. Správní rozhodnutí učiněná v souvislosti s výstavbou prioritních dopravních záměrů sice jako taková jsou přezkoumatelná ve správním soudnictví, avšak samotný postup správního orgánu podle zákona o EIA za současného vyloučení aplikace §6 – §9 zákona o EIA je z přezkumu de facto vyloučen“, poukazuje se v návrhu.

Ministerstvo dopravy si je možného problému vědomo a zástupce ministerstva bude před ÚS hájit stanovisko, že k porušení Ústavy nedošlo. „S argumentací uvedenou v návrhu se Ministerstvo dopravy neztotožňuje a je přesvědčeno, že ustanovení § 23a je v souladu s ústavním pořádkem České republiky“, zní ministerské stanovisko.

Petr Dimun