Neoprávněná činnost pro cizí moc je znovu na scéně. Do řízení před Ústavním soudem vstupují tři spolky dopisem přítele. Kdo zveřejní korupci v armádě, bude vinný z činnosti v zájmu cizí moci. Politiky to odradí od účasti na konferencích, vědce od sdílení dat. Doba přináší hrozby. Stát už ale nástroje má, upozorňují spolky.
Dějiny jsou plné zákonů, co se obrátily proti těm, kteří je zavedli, varují spolky v dopise. Trestný čin neoprávněná činnost pro cizí moc schválili poslanci v rámci Lex Ukrajina. Zároveň je součástí novely trestního zákoníku, kterou včera večer odhlasoval Senát.
Zrušit trestný čin neoprávněná činnost pro cizí moc navrhla Ústavnímu soudu skupina senátorů. Návrh podali letos v únoru. Organizace H21, Iuridicum Remedium a Otevřená společnost nyní intervenují do řízení u Ústavního soudu formou takzvaného amicus curiae brief.
V dopise přítele soudu, adresovaném soudkyni zpravodajce Lucii Dolanské Bányaiové, shrnují na 18 stranách ústavněprávní rizika nového trestného činu.
Mohlo by vás zajímat
Neurčité pojmy znemožňují zjistit obsah
Spolky poukazují zejména na porušení principu legality. Tento princip vyžaduje, aby trestněprávní normy byly dostatečně určité, jasné a předvídatelné. Skutková podstata neobsahuje jasné vymezení klíčových pojmů, jako jsou „neoprávněná činnost“ či „zpravodajské prostředky“. Tato neurčitost může vést k absurdním a nežádoucím důsledkům.
Předvídatelnost práva je přitom podmínkou právního státu. Neurčitost zákonného ustanovení ale znemožňuje zjistit jeho obsah i za použití běžných interpretačních postupů.
Zveřejnit korupci v armádě nahraje cizí moci
Formulace nového trestného činu je podle organizací rovněž problematická ve vztahu k úmyslu. To se týká zveřejňování informací. „Situace je zvláště citlivá a komplikovaná u novinářů, whistleblowerů nebo aktivistů,“ upozorňují spolky.
V praxi může běžně nastat situace, kdy novinář či aktivista zveřejní citlivá data či informace, například z oblasti bezpečnostní nebo obranné politiky státu, neboť věří, že veřejnost má právo znát pochybení veřejných orgánů, korupci či případy zneužití moci.
Investigativní novinář, který zveřejní závažné informace o korupci v ozbrojených složkách, by se tak mohl ocitnout pod tlakem obvinění, že „ohrozil bezpečnost“ a jednal v zájmu cizí mocnosti.
Nový obsah zákona. Nikdo neví, jaký
Zákon nejasně definuje, co vlastně znamená ‚činnost pro cizí moc‘. Věta „vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc“ je v trestním zákoníku dosud nepoužitá.
Nová formulace tak podle organizací nutně přináší i nový obsah. Nejde o „spojení s cizí mocí“. Nejde ani o sběr nebo vyzrazení informací cizí moci. Definici zákon neposkytuje. Tak oč tedy jde? Na to zákon neodpovídá.
Ustanovení navíc postrádá pozitivní vymezení, kdo nebo co činí danou činnost „neoprávněnou“, uvádí dále tři organizace. Protože neexistuje žádný mechanismus předchozí autorizace „činnosti“, může být každá činnost ex post označena za neoprávněnou.
Tato neurčitost může odrazovat od zcela legálních činností. V materiálním smyslu tedy ustanovení vykazuje znaky protiústavní neurčitosti. Vágnost vyvolává pochybnosti.
Ukázat zadek na Američany není legitimní?
Otázkou také je, zda je omezení svobody slova a projevu v tomto případě legitimní. Zda je přiměřené postupné rozšiřování trestního postihu různých projevů prostřednictvím nových skutkových podstat.
Například rozšiřující výklad skutkové podstaty výtržnictví podle § 358 trestního zákoníku na politicky motivovaná jednání. Jde příkladně o akci „trenýrky na Hradě“ nebo ukazování zadku na americký konvoj.
Kritika vlády na zahraničním webu jako trestný čin
V případě neoprávněné činnosti pro cizí moc je legitimním cílem ochrana bezpečnosti státu, jeho svrchovanosti a demokratického ústavního pořádku.
Zůstává ale otázka potřebnosti. „Bylo opravdu nezbytné zavést zcela nový, široce pojatý trestný čin?“ ptají se organizace. Když současně hrozí riziko kriminalizace legitimních projevů. Například ostrá kritika vlády publikovaná na zahraničním zpravodajském serveru by mohla být vykládána jako „činnost pro cizí moc“.
Možným řešení by přitom mohlo být zúžení skutkové podstaty a potvrzení přímé vazby na cizí moc, například formou „spáchá-li takový čin ve spojení s cizí mocí“. Další alternativou by bylo zúžení okruhu chráněných zájmů.
Dále si lze podle spolků představit doplnění trestného činu o zvláštní ustanovení, které by zohlednilo výkon aspoň těch povolání, jež plní svobodu projevu a vědeckého bádání.
Český stát není bezbranný. Má dost nástrojů
Organizace rovněž varují před politickým zneužitím. Politiky či aktivisty může opatření odradit od legitimního kontaktu se zahraničím, od účasti na konferencích, ve think-tancích nebo od výměny dat.
„Dějiny svobody projevu jsou nabity případy, kdy regulace zavedená jednou garniturou je velmi rychle použita či zneužita další garniturou právě proti těm, kteří ji zavedli,“ upozorňují organizace.
V daném případě lze stěží tvrdit, že by bez nového trestného činu byl demokratický právní stát v České republice bezbranný. Nová doba přináší nové hrozby, stát už však disponuje mnohými prostředky, jak těmto výzvám čelit, uzavírá dopis přítele soudu.
