Nejvyšší soud zrušil část verdiktu Městského soudu v Praze v kauze odškodnění bývalého pražského primátora Tomáše Hudečka. Podle něj soudy nezohlednily všechny okolnosti trestního stíhání v kauze opencard. Pominuly excesivní zásahy do řízení, hlavně manipulaci s protokoly, a nedostatečně porovnaly Hudečkův případ s jinými. Případ se proto vrací k novému projednání.
Hudeček žádal 7,6 milionu korun jako náhradu za újmu způsobenou stíháním. Ministerstvo spravedlnosti mu vyplatilo přes milion a Obvodní soud pro Prahu 2 přiznal dalších 763 tisíc. Městský soud částku snížil o 200 tisíc s tím, že jeho situace není zásadně odlišná od spoluobviněných. Nejvyšší soud tento přístup odmítl.
Manipulace s protokoly a jejich důsledky
Podle Nejvyššího soudu nelze přehlížet postupy, které prohloubily zásah do Hudečkových práv. „Soudce dopustil neoprávněného pozměnění obsahu protokolů z hlavních líčení způsobem měnícím význam provedených výslechů, což vedlo ke zrušení dvou odsuzujících rozsudků a teprve po změně senátu a opravení obsahu protokolů byl žalobce obžaloby zproštěn,“ uvádí rozhodnutí.
Nejvyšší soud proto zdůraznil, že „odvolací soud se dostatečně nezabýval vlivem excesivních postupů na intenzitu nemajetkové újmy žalobce“. Excesivní jednání je podle něj nutné promítnout do výše přiměřené satisfakce.
Povinnost porovnávat podobné případy
Další výtka mířila na metodiku Městského soudu. Podle Nejvyššího soudu musí být výše odškodnění v souladu s obdobnými případy. „Výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném,“ stojí v rozsudku.
Městský soud srovnával Hudečka se spoluobviněnými, ale opominul případ bývalého primátora Přerova Jiřího Lajtocha, kde byla náhrada výrazně vyšší. Podle Nejvyššího soudu nelze vycházet z mechanického porovnání. Soudy musí jasně pojmenovat shodné i rozdílné znaky a vysvětlit, proč přiznávají jinou částku.
Kritéria pro odškodnění
Nejvyšší soud se opřel o svou ustálenou judikaturu k § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Zadostiučinění se určuje podle povahy věci, délky řízení a dopadů na osobní sféru poškozeného. Důležitá je i obecně sdílená představa spravedlnosti. Pokud soudy přiznají částku odlišnou od jiných, musí to řádně a přesvědčivě zdůvodnit.
Z odůvodnění plyne, že soudy nemohou pominout zásadní okolnosti, jako byly v tomto případě excesivní zásahy při vedení procesu. Ty mají vliv na rozsah utrpěné újmy stejně jako délka stíhání.
Mohlo by vás zajímat
Dopady na kariéru a osobní život
Hudečkovo stíhání trvalo více než sedm let. Nejvyšší soud připomněl, že ho znevěrohodnilo jako politika a ukončilo jeho veřejnou dráhu. „Trestní stíhání žalobce jako politika znevěrohodnilo a vedlo až k jeho vyloučení z politické strany, ukončení politické kariéry a návratu k civilnímu povolání s poklesem příjmů,“ konstatuje rozsudek.
Negativně se podle něj podepsalo i na osobních vztazích. Odvolací soud se těmito dopady nezabýval dostatečně, což je dalším důvodem, proč se spor vrací k novému posouzení.
Další postup
Městský soud v Praze musí znovu rozhodnout o výši satisfakce. Tentokrát musí provést řádné srovnání s jinými případy a posoudit, jak se excesivní postupy promítly do újmy. Rozhodnutí je významné i pro budoucí spory – potvrzuje, že při určování odškodnění soudy zohledňují nejen délku a výsledek řízení, ale i kvalitu práce justice.
