Bílina, Bruntál, Světlá nad Sázavou, Rokycany. Nejen v těchto městech chybí advokáti. Jejich nedostatek podle místopředsedy České advokátní komory Ondřeje Trubače přímo ohrožuje fungování Česka jako právního státu. V rozhovoru pro Českou justici vysvětluje, proč je potřeba změnit vztah advokátů ke komoře a jak vrátit advokátní stav zpět do hry při tvorbě regulací, které zásadně ovlivňují jejich práci.
V představenstvu České advokátní komory nejste nováček. Začínáte druhé funkční období. Je to výhoda? Pomohlo vám to třeba zformovat vaše priority?
V prvním období jsem se snažil hodně poslouchat, chápat souvislosti a porozumět tomu, jak celý systém funguje. Postupně se z toho přirozeně vykrystalizovaly priority a témata, kterým jsem se chtěl věnovat dlouhodobě. Když jsem se pak rozhodoval, s jakými prioritami budu kandidovat znovu, vycházel jsem právě z této zkušenosti a měl už poměrně jasnou představu, na co chci navázat.
Jedním z klíčových témat se pro mě stala komunikace komory, které jsem se věnoval i v uplynulých dvou letech. Jsem také rád, že mám v gesci výbor regionálních zástupců, že pokračuji jako předseda sekce pro advokátní právo a že se mohu věnovat i sekci koncipientů a také oblasti vzdělávání, která je mi dlouhodobě blízká.
Zmínil jste komunikaci komory jako jedno ze svých klíčových témat. Kam by se podle vás měla v příštích letech posunout?
Za krok správným směrem považuji například spuštění instagramového účtu komory, který má velmi dobrou odezvu zejména u mladší generace advokátek a advokátů. Pro mnohé z nich se stal jedním z hlavních zdrojů informací o dění v komoře. Do budoucna bych ale rád ještě více posílil aktivní komunikaci navenek, tedy aby komora sama přicházela s pozitivními tématy a iniciativami.
Advokacie dělá celou řadu prospěšných věcí, ať už jde o projekty typu „Advokáti do škol“ nebo „Advokáti do dětských domovů“. Bohužel se často stává, že mediální prostor ovládnou negativní kauzy, zatímco pozitivní aktivity zůstávají v pozadí. To bych rád změnil.
Má jít spíše o komunikaci pro bono aktivit nebo i o odborná témata?
Obojí. Příkladem může být diskusní večer, který jsme pořádali 17. listopadu ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla pod názvem Od moci bezmocných k síle práva. Diskusi jsme moderovali společně s Tomášem Sedláčkem.
Program nabídl nejprve historický úvod k advokacii v období kolem listopadu 1989, následně proběhla panelová diskuse s Karlem Šimkou, Tomášem Sokolem a Janem Wintrem. Zájem nejen odborné veřejnosti byl velký a diskuze se výrazně protáhla nad plánovaný čas. Právě tento formát potvrdil, že o filozoficko-právní témata je zájem nejen mezi advokáty, ale i mezi širší veřejností.
Mohlo by vás zajímat
Jakou roli má podle vás sehrávat Česká advokátní komora ve vztahu ke svým členům?
Dlouhodobě zdůrazňuji myšlenku, že komora jsme my, ne oni. Advokátní komora není úzký okruh lidí v Kaňkově paláci, ale celý advokátní stav. Směr, kterým se advokacie ubírá, závisí na každém z nás.
S tím souvisí i otevřenost a transparentnost. Proto jsme se dohodli na zřízení výboru pro transparentnost, který má dohlížet na hospodaření komory, zveřejňování informací a celkové posilování důvěry v advokacii. Cílem je, aby Komora nebyla vnímána jako nějaký „black box“, ale jako otevřená a srozumitelná instituce.
Nové představenstvo je výrazně obměněné a poprvé v historii je v jeho čele žena. Očekáváte v důsledku toho výraznou změnu ve fungování komory?
V minulém období se podařila řada pozitivních věcí, na které chceme navázat. Zároveň se ale do představenstva dostali noví lidé s novými nápady a impulsy, což považuji za velkou výhodu. Velmi pozitivně hodnotím i to, že se jednání představenstva i nadále účastní náhradníci, kteří se aktivně zapojují do diskusí. Tato otevřenost přispívá ke kvalitě rozhodování a spolupráce.
Jedním z nových témat je ambice, aby se advokátní komora stala respektovaným partnerem v legislativním procesu. Co je k tomu potřeba?
Klíčový je proaktivní přístup. Jedním z konkrétních kroků je zřízení koordinačního výboru pro legislativu, který se bude pravidelně scházet před jednáním představenstva. Setkávat se v něm budou předsedové jednotlivých sekcí, kteří budou diskutovat aktuální legislativní návrhy a navrhovat další postup.
Primární samozřejmě bude advokátní právo. S advokacií ale souvisí široké spektrum dalších regulací a souvisejících právních předpisů. Když se podíváte, jakým způsobem se zákonodárci snaží prolomit advokátní mlčenlivost třeba v daňových předpisech, tak nepochybuji, že práce bude víc než dost.
Mohou se do legislativních připomínek zapojit i advokáti mimo vedení komory?
Mohou se obracet na předsedy jednotlivých sekcí či výborů podle oblasti práva, které se jejich připomínky týkají. V rámci sekcí se podněty odborně projednávají a formulují se závěry, které pak komora prezentuje jednotně navenek. Právě společný postup dává jejím názorům větší váhu, než kdyby je prezentoval jednotlivec sám. Jsme velká stavovská organizace, která má přes 14 tisíc členů, takže pevně věřím, že náš hlas bude vyslyšen.
K vaši prioritám ve vedení komory patří také podpora regionální advokacie. V čem je problém? Proč potřebují advokáti mimo Prahu podpořit?
Přibližně polovina advokátů působí v Praze, což z ní činí nejsilnější region. Zároveň ale existují kraje a okresy, kde advokáti postupně ubývají. To je vážný problém, protože dostupnost právních služeb je základním předpokladem fungování právního státu.
Chci posílit kontakt vedení komory s regiony, například prostřednictvím pravidelných setkání přímo v jednotlivých krajích. Chci, aby advokáti ze všech regionů měli prostor otevřeně sdílet své problémy a potřeby.
Která místa konkrétně trpí úbytkem advokátů?
Jako příklady mohu uvést Bílinu, Bruntál, Světlou nad Sázavou nebo Rokycany.
V čem je advokacie v regionech specifická?
Regionální advokát často nemá prostor k úzké specializaci, jakou vidíme v Praze. Advokáti v regionech musí poskytovat právní služby napříč obory. Například v okresním městě s několika desítkami tisíc obyvatel musí být advokát hodně všeobecně zaměřený. Ale zase na druhou stranu je tam menší konkurence než v Praze. Proto se domnívám, že i regiony mohou být pro mladé advokáty zajímavou příležitostí.
Do jaké míry může digitalizace kompenzovat nedostatek advokátů v regionech? Usnadňuje přece vzdálenou komunikaci.
Digitalizace může určitě pomoci, ale osobní kontakt zůstává v advokacii nenahraditelný. Stejně jako u lékaře i u advokáta lidé očekávají osobní přístup, důvěru a dlouhodobý vztah. Advokát často plní i roli psychologické opory, což čistě digitální komunikace neumožňuje. Na západ od našich hranic je také relativně běžné, že skoro každá rodina má svého spřáteleného advokáta, který je s ní spjatý desítky let, zná problémy dané rodiny, zná její historii a kdykoliv rodina řeší nějaký právní problém, dokáže zaskočit a poradit. A takový pevný vztah nejde vybudovat digitálně na dálku.
Dokážu si představit, že roli psychologické podpory plní právník v rodinném právu. Platí to ale i v dalších oblastech? Jak je to ve vaší daňové specializaci – cítíte se i vy někdy jako psycholog?
Určitě. Řada klientů vnímá daňovou kontrolu a následný doměrek jako hlubokou osobní nespravedlnost. Nejde přitom jen o samotnou finanční zátěž, byť ta může být v některých případech až existenčně ohrožující. Významnou roli hraje také reputační rovina. Zejména pro podnikatele, který je v regionu dlouhodobě známý, zaměstnává desítky či stovky lidí a má vybudované společenské postavení, může být rozšíření informace o daňové kontrole a doměření daně být velmi nepříjemná věc. V takových situacích nejde jen o peníze, ale i o důvěru a pověst.
Jak si stojí Česko v přístupu k právu. Máte pocit, že se společnost v posledních letech kultivuje?
Nejsem si jistý, zda lze hovořit o jednoznačné kultivaci společnosti v tom smyslu, že by lidé méně potřebovali právo nebo soudy. Spíše mám pocit, že lidé dnes mnohem pečlivěji zvažují, zda se do sporu například s ohledem na náklady řízení pustí. Zároveň lze pozorovat větší snahu řešit spory smírně a hledat alternativní cesty. Neodvážil bych se však tvrdit, že jde o jednoznačný trend vycházející z vyšší právní kultury společnosti.
Ale třeba právě v daňovém právu, na které se vy osobně specializujete, v posledních letech ubylo těch opravdu spektakulárních zakleknutí a dlouhých soudních sporů. Ani v tomto případě nejde mluvit o kultivaci?
Máte pravdu, v chování finanční správy a její rozhodovací praxi došlo k posunu. Ubylo nechvalně známých zajišťovacích příkazů, to vnímám jednoznačně pozitivně. Finanční správa vykročila směrem k proklientskému přístupu a z toho důvodu ty křiklavé případy a soudní spory ubyly.
Věříte, že se tento trend – tedy méně konfrontační přístup finanční správy – udrží i do budoucna? Přeci jen na ministerstvo financí se vrátila ministryně z hnutí ANO. Stejná politická strana ho ovládala v době, kdy finanční správa přitvrdila například v používání takzvaných zajišťovacích příkazů.
Věřím, že se udrží. Mám za to, že v tomto ohledu už došlo k určitému posunu, který není jen personální, ale i systémový. Pro obě strany je lepší, když je nastolen určitý partnerský přístup. Dlouhé soudní spory jsou totiž velmi náročné jak pro podnikatele, tak pro stát. Právě proto věřím, že si všichni uvědomují, že je lepší jim předcházet a udržet trend umírněnějšího postupu finanční správy. Jde o ten zmíněný proklienetský přístup ze strany finanční správy a větší otevřenost komunikace a spolupráce i ze strany podnikatelů, například odpovídání na výzvy finanční správy nebo poskytnutí součinnosti v případě kontroly.
