Když Spojené státy v noci na sobotu oznámily zásah proti venezuelskému prezidentovi Nicolási Madurovi, americká obžaloba se netýkala jen hlavy státu. Mezi osobami, které chtějí američtí vyšetřovatelé postavit před soud, figuruje i jeho manželka, právnička a někdejší generální právní zástupkyně státu Cilia Flores. Pro americké úřady nejde o neznámé jméno. Flores patří k lidem, kteří se ve venezuelské moci pohybovali dávno předtím, než se stala prezidentovou ženou.
Americká administrativa ji dlouhodobě nepředstavuje jako pasivní první dámu. Naopak ji popisuje jako součást venezuelské mocenské elity, která měla vlastní politickou váhu ještě před Madurovým nástupem do prezidentské funkce.
Flores vystudovala právo v Caracasu a do politiky vstoupila už v 90. letech v rámci chavistického hnutí. V době, kdy Maduro působil jako odborový funkcionář a později ministr, si systematicky budovala vlastní politickou kariéru. V roce 2006 se stala poslankyní Národního shromáždění a krátce nato byla zvolena jeho předsedkyní.
Právnička v čele parlamentní moci
Jako předsedkyně Národního shromáždění patřila Flores k osobám, přes které tehdejší prezident Hugo Chávez prosazoval klíčové legislativní změny. Parlament v té době fungoval v těsném sepětí s výkonnou mocí a sehrál významnou roli při upevňování politické kontroly nad státními institucemi.
V roce 2012 Chávez jmenoval Flores generální prokurátorkou Venezuely (general attorney) pro civilní agendu. Do této funkce nastoupila v období, kdy zahraniční pozorovatelé i lidskoprávní organizace upozorňovali na postupné oslabování dělby moci a rostoucí vliv politického vedení na justici a bezpečnostní složky.
Mohlo by vás zajímat
Flores v této fázi vystupovala jako jedna z nejviditelnějších právnických a politických tváří režimu. Její vliv vycházel jak z institucionální pozice, tak z blízkého vztahu k nejvyššímu vedení státu.
Aktivní součást režimu i po roce 2013
Po svatbě s Madurem v roce 2013 Flores odmítla roli ceremoniální první dámy. Zůstala politicky aktivní a podle zahraničních médií se podílela na rozhodování uvnitř vládní strany i na personálních otázkách v prezidentově okolí. Maduro o ní opakovaně mluvil jako o „první bojovnici revoluce“ a zdůrazňoval, že nejde o symbolickou postavu.
Zahraniční média ji dlouhodobě řadila mezi nejmocnější osoby venezuelského režimu. Podle těchto hodnocení její postavení nestálo pouze na manželství s hlavou státu, ale i na vlastní politické a právnické kariéře.
„Narcosobrinos“ a stovky kilo kokainu
Do širšího mezinárodního povědomí se jméno Cilia Flores dostalo v roce 2015, kdy američtí agenti zadrželi dva její synovce. Americký soud je později uznal vinnými z pokusu propašovat stovky kilogramů kokainu na americký trh.
Americká justice případ označila za kauzu, která podle ní ukazuje, jak blízko se drogový byznys dostal k nejvyšším paterům moci ve Venezuele. Flores jakoukoli osobní odpovědnost odmítala a obvinění označovala za politicky motivovaná. Přesto se právě tento případ stal důležitým kontextem při hodnocení role rodinných vazeb v režimu.
Sankce a obvinění Spojených států
Spojené státy v následujících letech zařadily Cilii Flores na sankční seznamy a opakovaně ji zmiňovaly v souvislosti s obviněními z podpory struktur, které Washington označuje za narko-teroristické. Podle amerických úřadů neměla být pouhou přihlížející, ale součástí širší mocenské struktury, která propojovala státní aparát, ozbrojené skupiny a mezinárodní drogové trasy.
Venezuelská vláda tato obvinění dlouhodobě odmítá a označuje je za součást politického a ekonomického tlaku Spojených států na Caracas.
