Bývalý děkan a nynější poslanec Miroslav Ševčík uspěl s kasační stížností proti svému odvolání z čela Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické. Úkolem Městského soudu v Praze bude napodruhé mnohem hlouběji přezkoumat věcné důvody, které rektora vedly k Ševčíkovu odvolání. Nejvyšší správní soud při výkladu svých závěrů neváhal sáhnout hluboko do historie. Otázku odvolávání děkanů hledal až v říšských zákonech.

Bývalý děkan Miroslav Ševčík slaví dílčí úspěch v boji proti svému odvolání z čela fakulty VŠE. K tomu rektor Petr Dvořák přistoupil na konci roku 2023. Ševčík totiž podle něj poškozoval dobré jméno fakulty. U správního soudu bývalý děkan v prvním kole nepochodil. S mimořádným opravným prostředkem už ale ano.

Miroslav Ševčík je dnes také aktivní politik. Od 4. října 2025 působí jako poslanec Poslanecké sněmovny, do níž se dostal jako nestraník na kandidátce SPD. V minulosti kandidoval do Sněmovny za Trikolóru a před listopadem 1989 byl členem KSČ.

K ministru školství se neodvolá

Nejvyšší správní soud se v rozsudku sp. zn. 10 As 74/2025 zabýval dvěma okruhy kasačních námitek. První byly ryze procesního charakteru. Mířily proti tomu, že se v řízení o odvolání děkana nepoužila pravidla obsažená ve správním řádu, a zpochybnily posloupnost, v jaké k věci zaujaly postoj oba akademické senáty.

Postup odvolávání rektora soud vůbec nepovažuje za správní řízení. „Jde o postup svého druhu, u nějž zákon nestanoví vlastně žádná obvyklá procesní pravidla,“ odmítl Ševčíkovu námitku, že mu měla být přiznána možnost se proti rozhodnutí o odvolání z funkce odvolat k ministru školství.

Mohlo by vás zajímat

Procesu Ševčíkova sesazení z funkce tak nemuselo předcházet formální oznámení o zahájení správního řízení, nebylo nutné vést spis v konkrétní určité podobě, nebo nemusel být poučen o svých právech určitým formálním přípisem. „Nic takového ze zákona o vysokých školách ani z jeho základních zásad neplyne,“ konstatuje odůvodnění rozsudku. Na zákonnost odvolání pak nemá vliv ani to, v jakém pořadí rektor získá vyjádření akademického senátu fakulty a souhlas akademického senátu celé vysoké školy.

Ani říšské zákony odvolávání děkana neupravovaly

Brněnská instance upozornila na to, že odstup zákona o vysokých školách od rigidních pravidel správního řádu není náhodný, ale logický. A ukázala to na přehledu úpravy za posledních 150 let. „Ačkoliv se totiž způsob obsazování děkana do vedení fakulty výrazně proměňoval i v závislosti na politickém zřízení, zákonodárce jej vždy pojímal jako svébytný postup, který stojí mimo běžnou oblast správního řízení,“ uvedl senát Michaely Bejčkové v odůvodnění.

Zalistoval proto i v říšském zákonu z roku 1873 o organisaci úřadů universitních, který platil až do roku 1950. Ten otázku odvolání děkanů nijak neřešil.

Ševčík měl nárok na plný přezkum

Městský soud se ale od nadřízené instance dočkal kritiky za rozsah přezkumu rektorova rozhodnutí. Nesprávně ho považoval za projev rektorova správního uvážení, a proto rozhodnutí o odvolání odmítl přezkoumat v plném rozsahu, když konstatoval, že „k přezkumu aktů akademické samosprávy musí přistupovat zdrženlivě a zkoumat jen to, zda rozhodnutí zjevně nevybočuje z mezí zákona„. Nejvyšší správní soud k tomu poznamenal, že tato úvaha vychází z nesprávného čtení vykládaného zákonného pravidla.

Městský soud měl přehlédnout, že zákon vyjmenovává podmínky, za nichž může rektor děkana z funkce odvolat. Může se tak stát pouze tehdy, když děkan závažným způsobem neplní své povinnosti nebo závažným způsobem poškozuje zájem vysoké školy nebo fakulty. Naplněnost těchto podmínek je rektor povinen v rozhodnutí řádně odůvodnit.

„Pokud rektor nějak vyložil třeba pojem zájem VŠE, a žaloba s tímto výkladem polemizuje, je úkolem soudu, aby na konkrétní žalobní námitky reagoval a vysvětlil stěžovateli, hodlá-li žalobu zamítnout, že rektor vyložil pojmy dostatečně a stěžovatelovo jednání k nim přiřadil po právu,“ popsal návod na další postup kasační soud.

Důvod? Dobré jméno školy, ne politika

Zásadním důvodem pro Ševčíkovo odvolání bylo podle rektora dopad Ševčíkových veřejných vyjádření. Poškozovala totiž prý dobré jméno fakulty. Dvořák zdůraznil, že jeho rozhodnutí nemělo spojitost s Ševčíkovými politickými názory.