Soudcovská práce nekončí odchodem z kanceláře a často zasahuje hluboko do soukromého života. „Na to upozorňuju začínající soudce, že ta jejich práce nikde nekončí,“ řekla předsedkyně Městského soudu v Praze Jaroslava Pokorná. Předsedkyně čtyř krajských soudů v podcastu České justice a Ekonomického deníku Perspektivy Česka mluvily vedle reformy soudní mapy i o tom, jak často musí obhajovat cizí rozhodnutí soudů.

V podcastu vystoupily předsedkyně Krajského soudu v Plzni Věra Oravcová, předsedkyně Městského soudu v Praze Jaroslava Pokorná, předsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem Lenka Ceplová a předsedkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích Martina Flanderová.

V civilu raději bez funkce

Předsedové krajských soudů momentálně nejvíce řeší slučování a rušení okresních soudů, které má v plánu ministr spravedlnosti Jeroným Tejc. Jak se ale vlivné ženy s odpovědnou manažerskou funkcí chovají v soukromí? „Myslím si, že je to v zásadě respektované povolání, ale trochu to mění chování lidí k vám, když se o tom doví, co děláte, takže pokud to není nutné, tak se tak jako soudkyně nebo předsedkyně neprezentuji. Raději zůstávám v anonymitě,“ uvedla Flanderová.

Podle ní se člověk v takové funkci přirozeně pohybuje ve dvou světech. V profesním je na svou práci hrdý, v běžném životě si ale často přeje zůstat prostě jedním z ostatních.

Co se v podcastu dozvíte?

• Jak samy předsedkyně krajských soudů mluví o své profesi a proč některé z nich raději v běžném životě zatajují, že jsou soudkyně.
• Proč předsedkyně soudů považují termín spuštění reformy od ledna 2027 za nereálný.
• Jaký model slučování ministerstvo zvažuje v Praze a proč budí obavy z „megasoudu“ se 160 soudci.
• Proč podle soudních šéfek není jasné, zda stát reformou skutečně ušetří.
• Jaké dopady může překreslení soudní mapy mít na státní zastupitelství, policii, OSPOD i informační systémy.

Předsedkyně Městského soudu v Praze Jaroslava Pokorná mluvila o tom, jak často musí v soukromí vysvětlovat rozhodování soudů a hájit princip soudcovské nezávislosti. „Těmto rozhovorům se nevyhnete a já odkazuji vždycky na to, že každý soudce je nezávislý,“ řekla. Dodala, že svým soudcům věří, že rozhodují spravedlivě a zodpovědně.

Mohlo by vás zajímat

Práce nekončí odchodem z kanceláře

Nosí si předsedkyně soudů práci domů? „To prostě nosí každý soudce. Na to upozorňuju začínající soudce, že ta jejich práce nikde nekončí. Ani tím, že zavřou dveře kanceláře a ponesou si to v hlavě domů. To je ta druhá stránka taková, ta černá,“ uvedla Pokorná.

Věra Oravcová naopak připomněla, že přes všechnu náročnost je pro ni soudcovská dráha celoživotní volbou. „Už vlastně na gymnáziu jsem měla tu představu, že vystuduji práva a stanu se soudkyní,“ řekla. Na své práci si podle svých slov váží hlavně toho, že může lidem pomoci vyřešit těžkou situaci.

Martina Flanderová přiznala, že soudkyní původně být vůbec nechtěla a do justice se dostala okolnostmi po zrušení státních notářství. „Pak mě to chytlo a už mě to nepustilo,“ řekla.

Debata se dotkla také toho, jak veřejnost soudce a soudkyně vnímá. Lenka Ceplová připomněla jednoduchou zkušenost z praxe: „Každý účastník, který prohraje spor, tak někdo za to musí moci a kdo jiný než soudce,“ uvedla a dodala, že vážnost justice se podle ní zásadně nezměnila. I přes jednotlivé excesy si podle ní soudy udržují respekt.