Pokud rozhodčí soud omezí svým rozhodcům možnost působit paralelně v konkurenčních arbitrážních institucích, nelze to automaticky považovat za nekalou soutěž. Takzvaným pravidlem exkluzivity rozhodců se zabýval Nejvyšší soud. Vyhověl dovolání Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Rozsudek je dočasně zpřístupněný na úřední desce.

„Sám takovýto zákaz souběžné konkurenční činnosti nezakládá nekalosoutěžní povahu takového jednání,“ stojí v rozsudku. Justice se ale musí dál zabývat tím, zda zavedení exkluzivity nepředstavuje zneužití dominantního postavení na trhu nebo zakázanou dohodu narušující hospodářskou soutěž.

Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR do svých vnitřních předpisů v roce 2021 zavedl pravidlo, které jeho rozhodcům zakazuje současné působení u jiného stálého rozhodčího soudu v Česku, případně u společností organizujících rozhodčí řízení. Pokud působení v určené lhůtě neukončí, soud je ze svého seznamu vyškrtne.

Je konkurenční omezení legitimní?

Mezinárodní rozhodčí soud v Praze při Českomoravské komoditní burze Kladno následně podal žalobu. U Městského soudu v Praze se domáhal nejen zrušení pravidla, ale také omluvy za tvrzenou nemajetkovou újmu.

Městský i Vrchní soud v Praze žalobě vyhověly. Zavedení exkluzivity podle nich stojí v rozporu s dobrými mravy soutěže. Rozhodčí soud obou komor totiž bez legitimního důvodu rozšířil podmínky pro zápis rozhodců nad rámec zákona. Cílem mělo být udržení výsadního postavení na trhu.

Nejvyšší soud však zaujala opačný názor. Konkurenční omezení, včetně výhradní spolupráce, podle něj představují běžný a v zásadě legitimní nástroj hospodářské soutěže. „Taková ujednání nejsou sama o sobě v rozporu s dobrými mravy soutěže, a to ani tehdy, jsou-li motivována snahou soutěžitele udržet či posílit své postavení na trhu, byť i na úkor konkurence. Svoboda soutěže zahrnuje i právo soutěžitele rozhodovat o podmínkách, za nichž bude spolupracovat s jinými subjekty,“ uvedla mluvčí soudu Gabriela Tomíčková.

Konkurenční omezení, včetně výhradní spolupráce, podle Nejvyššího soudu představují běžný a v zásadě legitimní nástroj hospodářské soutěže. Ilustrační foto: Nejvyšší soud ČR

Nejvyšší soud proto rozsudky pražských soudů zrušil. „V dalším řízení bude třeba posoudit, zda zavedení exkluzivity nepředstavuje zneužití dominantního postavení na relevantním trhu nebo zakázanou dohodu narušující hospodářskou soutěž, a to i přesto, že jde o nástroj, který sám o sobě nemusí být z hlediska nekalé soutěže závadný,“ doplnila Tomíčková.