Prezident Petr Pavel podle ústavního právníka a advokáta Ondřeje Preusse předložil Ústavnímu soudu kvalitně zpracovanou kompetenční žalobu. Oceňuje zejména její zaměření na podstatu sporu i promyšlenou procesní strategii. Za odvážný však označuje návrh na vydání předběžného opatření, kterým se prezident snaží zajistit svou účast na summitu NATO ještě před konečným rozhodnutím soudu.
Jak hodnotíte návrh prezidenta Petra Pavla k Ústavnímu soudu?
Návrh jsem četl a zaujal mě především požadavek na vydání předběžného opatření. Celkově mi přijde žaloba velmi dobře strukturovaná a napsaná. Jde přímo k podstatě věci, tedy k výkladu článku 63 Ústavy ve vztahu k zahraniční politice a zastupování státu navenek. Nezabývá se zbytečně okrajovými otázkami.
Současně je podle mě velmi dobře zpracovaná i po procesní stránce. Označuje za účastníky nejen vládu, ale také Ministerstvo zahraničních věcí a přímo ministra zahraničí. Je vidět snaha odstranit předem všechny možné procesní překážky.
Co podle vás prezident návrhem na předběžné opatření sleduje?
Mám za to, že se snaží Ústavnímu soudu co nejvíce usnadnit případné vyhovění návrhu. Jinými slovy vytváří procesní prostor pro rychlé rozhodnutí, které by mu umožnilo summitu se skutečně zúčastnit.
Z minulosti víme, že pokud Ústavní soud chtěl určitému návrhu vyhovět, dokázal si procesní cestu najít. Tady ale navrhovatel soudu aktivně vychází vstříc. To mi přijde z advokátního hlediska poměrně sympatické.
Zároveň však vůbec není jasné, zda bude Ústavní soud ochoten touto cestou jít. Právě návrh na předběžné opatření považuji za poměrně hraniční.
V čem je problematický?
Předběžné opatření je odůvodněno mimo jiné tím, že by nezasáhlo do zásadních práv vlády a že by v podstatě pouze zachovalo dosavadní ústavní praxi.
Historicky totiž prezidenti na podobné summity jezdili. Pokud vím, existovala pouze jedna výjimka, která souvisela se zdravotními důvody. Prezident svou účast vládě v zásadě oznamoval a vláda ji pouze brala na vědomí.
Mohlo by vás zajímat
Problém ale vidím v tom, že předběžné opatření by zpravidla nemělo předjímat konečné rozhodnutí ve věci. A právě první navržený výrok míří k tomu, aby Ústavní soud předběžně potvrdil, že o účasti na summitech rozhoduje prezident. To je podle mě poměrně odvážný požadavek.
Přesvědčily vás argumenty prezidenta?
Myslím, že žaloba potvrzuje to, co jsem říkal už dříve. Hlavním argumentem je samotný článek 63 Ústavy a rozsah prezidentovy pravomoci zastupovat stát navenek. Velmi dobře je podle mě rozpracován také argument, že účast na summitu nelze nahradit pouhou informací od vlády. Prezident získává přímo informace, kontakty a podněty pro další debatu o zahraniční politice.
Zároveň z textu vyplývá, že prezident neusiluje o to, aby byl vládě nadřízen. Neříká ani, že by měl zahraniční politiku určovat sám. Spíše zdůrazňuje svou ústavní roli v systému.
Může rozhodnutí otevřít širší debatu o pravomocích prezidenta?
Určitě ano. Je to trochu otevření Pandořiny skříňky. Ústavní soud může k věci přistoupit různými způsoby a jeho rozhodnutí bude mít význam i pro budoucí vymezení vztahů mezi prezidentem a vládou.
Jak dlouho podle vás vznik takové žaloby trvá?
Rozhodně nejde o dokument, který by vznikl za jeden den. Je vidět, že autoři pracovali s odbornou literaturou i ústavní doktrínou. Podle mého názoru je to výsledek poměrně intenzivní práce a kvalitního právního zpracování.
