Středa, 8. prosince, 2021

Dvojí (trojí, paterý) metr české justice

0

Ne nadarmo je bohyně spravedlnosti Iustitia představována sochou ženy s páskou přes oči, která symbolizuje její nestrannost. Jde jistě o ideál, k němuž je v reálném světě daleko. V poslední době snad až příliš daleko. Občas se zdá, že české justici šátek z očí zcela spadl, vidí a rozhoduje podle toho?

Příklad první – trafiky:

Začněme obecně známým případem: v roce 2013 byl obviněn bývalý premiér Petr Nečas z toho, že v roce 2012 slíbil třem poslancům místa v orgánech společností s majetkovou účastí státu. Důvodem úplatku byla údajně snaha prosadit přijetí vládního stabilizačního balíčku, s nímž jeho vláda spojila hlasování o důvěře. V červenci 2016 byla podána obžaloba a čeká se na další postup soudu.

V roce 2014 obsazovala Česká republika místo evropského komisaře pro spravedlnost. ČSSD navrhovala Pavla Mertlíka, ANO Pavla Teličku a později Věru Jourovou. Jednání trvala dlouho a nakonec se stala eurokomisařkou kandidátka hnutí ANO Věra Jourová. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby ovšem ČSSD nevyměnila svého kandidáta za to, že ministr financí Andrej Babiš přihodil 750 milionů ze státní kasy do oblasti sociálních služeb a souhlasil se zvýšením minimální mzdy o 700 Kč, jak požadoval premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Ten dohodnutý handl veřejně pochválil: „Byly to dva zásadní požadavky ČSSD. Dohoda o těchto dvou bodech nám umožnila podporu paní Jourové.“

Dostáváme se do října 2015. Koalice v Praze se rozpadá a několik měsíců není jasné, kdo vlastně Prahu povede. Končí primátorka Adriana Krnáčová? Vše se podaří vyřešit v dubnu 2016, kdy je koalice obnovena. Ani na tom by nebylo nic špatného, kdyby součástí nově uzavřených dohod nebyly i nové funkce s desetitisícovými příjmy v podstatě pro všechny, kteří obnovení koalice a primátorský řetěz na krku Adriany Krnáčové podpořili.

V případě expremiéra Nečase se bohyně Iustitia rozhodla, že nabídka pracovního místa ve státní firmě, na které není právní nárok, výměnou za schválení stabilizačního balíčku je úplatkem ve smyslu trestního zákoníku. V případě premiéra Sobotky a ministra financí Babiše se naopak rozhodla, že nabídka pracovního místa pro Věru Jourovou výměnou za 750 milionů na sociální služby úplatkem není. A problém nevidí ani v podpoře pražské koalice za dobře placená místa v orgánech Prahy a ve společnostech řízených městem.

Příklad druhý – Kapsch:

Začněme i nyní obecně známým případem: v roce 2013 byli obviněni členové rady Hlavního města Prahy včetně exprimátorů Bohuslava Svobody a Tomáše Hudečka za to, že svým hlasováním schválili uzavření smlouvy s firmou Haquess v tzv. kauze Opencard. Problém byl v tom, že nebylo vypsáno řádné výběrové řízení, ale postupovalo se cestou tzv. jednacího řízení bez uveřejnění. Co jim bylo platné, že rozhodovali na základě doporučení magistrátních odborníků, výborů a k tomu zřízených odborných komisí, že měli na vše znalecké posudky a zákonnost jejich postupu cestou jednacího řízení bez uveřejnění potvrdili externí advokáti osobně přítomní na zasedání rady. Byli obžalováni proto, že se spokojili „bez přiměřených důvodů a bez náležité opatrnosti se stanoviskem expertních právníků … o jejich neodpovědném přístupu k majetku HMP svědčí i skutečnost, že o přidělení zakázky kritizovanému dodavateli rozhodli v časovém horizontu půl hodiny.“ A v září 2016 byli dosud nepravomocně odsouzeni.

Krátce před tím se stejná situace „jako přes kopírák“ zopakovala na ministerstvu dopravy: v neděli (!) 28. 8. 2016 podepsal náměstek ministra dopravy Jakub Kopřiva dodatek ke smlouvě se společností Kapsch, kterou jí zajistil miliardový příjem na dalších několik let. Stejně jako v případě Prahy bez řádného výběrového řízení, formou jednacího řízení bez uveřejnění, na základě několika znaleckých posudků a doporučení externích právníků, ale na rozdíl od Prahy s hlasitými výhradami odpůrců takového postupu.
V případě exprimátorů Svobody, Hudečka a dalších radních se bohyně Iustitia rozhodla, že je třeba postavit je před soud. Co udělá v totožném případě ministra Daniela Ťoka a jeho náměstka Jakuba Kopřivy?

Příklad třetí – znalecké posudky:

Exministryně dopravy Vlasta Parkanová byla v roce 2015 obžalována za to, že v roce 2009 podepsala smlouvu se společností Omnipol na nákup letounů Casa. Učinila tak s předchozím souhlasem vlády Mirka Topolánka. Hlavní pochybení vlasty Parkanové spatřuje obžaloba v tom, že si nenechala vypracovat znalecký posudek na cenu letadel Casa a nezjistila tak, že je cena předražená.

Bývalý náměstek mistra financí Tomáš Zídek byl v roce 2016 pravomocně odsouzen za to, že si zadal vypracování dvou údajně nadbytečných znaleckých posudků, jak má ministerstvo financí postupovat při rušení licencí pro provozování herních automatů po průlomovém rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2013. Postupoval podle předpisů ministerstva financí, pokynu ministra Miloslava Kalouska, a přesto byl odsouzen.

I zde bohyně Iustitia rozhoduje jiným metrem: zatímco ministryně Parkanová je obžalována za to, že vypracování znaleckého posudku nezadala, náměstek ministra financí je pravomocně odsouzen za to, že vypracování znaleckého posudku naopak zadal. A exprimátoři Hlavního města Prahy jsou v kauze Opencard odsouzeni za to, že se vypracovanými znaleckými posudky naopak řídili.

Samozřejmě slyším kritiky, kteří upozorní na to, že žádný případ není stejný a jednotlivé kauzy se nedají srovnávat. Mým cílem není dopodrobna analyzovat jednotlivé kauzy. Pokládám si však otázku, zda jsou opravdu rozdíly v jednotlivých kauzách tak propastné, aby odůvodňovaly dvojí (trojí, paterý) metr při rozhodování o tom, kdo bude trestně stíhán, obžalován a odsouzen, a kdo nikoliv. Právní stát je totiž také o tom, že každý občan musí mít možnost se dobrovolně rozhodnout, zda bude postupovat podle zákona nebo v rozporu s ním. K tomu potřebuje přesně vědět, která cesta je se zákonem v souladu a která je nezákonná. Pokud si vědomě vybere zákonný postup a nemá o tom žádné pochybnosti, neměl by být selektivně trestně stíhán za to, že se možná zmýlil.

V posledních letech je nejistota v tom, která cesta je zákonná a která nezákonná, již neúnosná. Zákonné cesty se stávají znenadání nezákonnými a naopak. Podle toho, o koho jde a kdo o tom rozhoduje. Nikoho by nikdy nenapadlo, že bude obžalován expremiér Nečas, exprimátor Svoboda a Hudeček či exministryně Parkanová. Ať si o nich každý myslíme, co chce, všichni se shodneme v jednom: žádného z nich ani ve snu nenapadlo, že svým jednáním porušují zákon. Přesto jsou dnes obviněni, obžalováni či již odsouzeni. Proč se stejně nepostupuje i v případech dalších? Opravdu je bohyně Iustitia v Česku stále ještě slepá nebo už několik let vidí a potají si vybírá, koho zrovna sekne?

Petr Toman