Dlouho očekávané prováděcí právní předpisy k novému zákonu č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, tj. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 503, č. 504 a č. 505/2020 Sb., jsou již venku, byly uveřejněny v částce 207 Sbírky zákonů ze dne 7. prosince 2020.

Kolega znalec Křístek již publikoval na těchto stránkách názor, že jsou vydávány na poslední chvíli. Dovoluji si ještě zdůraznit jeden obecnější pohled na nové právní předpisy o znalcích a znalectví: podle mého názoru v nich nejsou přiměřeně vyváženy povinnosti a práva znalců vůči zadavatelům znaleckých posudků, zejména vůči státním orgánům justiční sféry (zejména soudům) i tzv. soukromým zadavatelům, jakož i vůči Ministerstvu spravedlnosti jako centralizovanému orgánu dohledu nad znalci, disponujícímu vůči znalcům citelnými sankčními pravomocemi. Prostě miska vah, na které jsou povinnosti znalců, nepřiměřeně převažuje misku vah, na které jsou práva znalců. A znalecká obec to takto, alespoň podle mých informací, vnímá.

Řada současných znalců velmi vážně uvažuje nad tím, zda přejde pod režim znalců, jmenovaných podle nového zákona. Některé povinnosti musí „staří“ znalci plnit neprodleně (např. povinnost pojistit se), na přechod pod křídla nového zákona je doba pěti let (§ 46 odst. 2 zákona č. 254/2019 Sb.)

Stát, jeho justiční orgány (zejména policie, soudy, správní orgány), fungující systém znalectví potřebuje. Ztěžka fungující systém znalců může sypat písek do justičního soukolí. A kdo to odnese? No přece občané i právnické osoby, kteří právem požadují řádně (včasně a věcně správně) fungující soudy i správní orgány. Tímto zorným úhlem pohledu se dostáváme již i do vyšších ústavněprávních pater atributů fungujícího právního státu.

Lomikare, Lomikare, paní ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešová, s tím znalectvím to nemusí dopadnout dobře. To je Vaše politická odpovědnost do budoucna. Rád bych se mýlil. Uvidíme.

Martin Mikyska