Přístup k utajovaným informacím v trestním řízení

    „Scriptura quae non est subscripta nullam facit fidem.“ Právní zásada, jež se uplatňuje při různých „poučovacích“ úkonech i v rámci trestního řízení. „Váha“ podepsaného listu by se měla rozložit rovným dílem mezi toho, kdo poučuje, a toho, kdo dané poučení přijímá. Autorka textu se ztotožňuje s názorem, že bez řádně kompletně vysvětleného poučení není možné případné porušení povinností přičítat k tíži poučované osoby, a proto by měla poučovaná osoba stvrdit svým podpisem list, na němž prohlašuje, že byla řádně poučena a poučení bere na vědomí, až tehdy, kdy tomu tak skutečně je. V případě poučování ohledně přístupu k utajovaným informacím v rámci trestního řízení by tato zásada měla platit pro složitost problematiky o to více.

    Trestní řád „ad hoc“ poučení upravuje v § 51b. Zde jsou vyjmenovány osoby, které musí být předem poučeny podle zvláštního právního předpisu (čímž je myšlen zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti – dále jen „zákon o OUI“), přičemž poučeny musí být zároveň další osoby, které se podle zákona musí trestního řízení zúčastnit. Trestním řízením se rozumí řízení dle trestního řádu a zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. A jelikož trestní řád dále stanoví, že orgány činné v trestním řízení mohou vyžadovat od státních orgánů, právnických i fyzických osob splnění povinností, tak dle názoru autorky textu pod § 51b trestního řádu lze pod termín „osoby, které se podle zákona musí zúčastnit trestního řízení“ subsumovat kohokoli od koho orgán činný v trestním řízení potřebuje v souladu s trestním řádem podat „informaci“ či od něj požaduje provedení jakéhokoli jiného úkonu.

    Poučení v přípravném řízení provede policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu, přičemž předseda senátu musí v případě projednávání utajovaných informací před soudem kromě jiných osob poučit i přísedící, pokud tito nejsou držiteli platného osvědčení a poučení dle § 6 zákona o OUI. Podle ustáleného teoretického výkladu trestního řádu je přísedící osobou, která se samozřejmě musí ve vybraných případech trestního řízení účastnit, a na rozdíl od předsedy senátu, kterým je soudce profesionál, nemá přísedící –  tzv. „soudce z lidu“ – přístup k utajovaným informacím vyplývající přímo ze zákona o OUI.

    Dle § 51b odst. 2 trestního řádu se provedené „ad hoc“ poučení založí do trestního spisu a jeho kopie se zašle nejpozději do 30 dnů ode dne poučení Národnímu bezpečnostnímu úřadu. Z logiky věci a dle ustálené praxe vyplývá, že se předmětné poučení vyhotovuje ve třech výtiscích, kdy jeden výtisk dostane poučená osoba, jeden výtisk bude založen do trestního spisu a jeden výtisk se zašle Národnímu bezpečnostnímu úřadu.

    Předmětné poučení není potřebné u těch osob, které se prokáží platným osvědčením fyzické osoby stanoveným pro příslušný stupeň utajení a platným poučením, a v zájmových případech i u osob se zvláštním přístupem k utajovaným informacím. Osoby se zvláštním přístupem jsou osoby, které mají přístup k utajované informaci všech stupňů utajení přímo ze zákona o OUI § 58 odst. 1 a jsou jimi:

    1. a) prezident republiky,
    2. b) poslanci a senátoři Parlamentu,
    3. c) členové vlády,
    4. d) Veřejný ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv,
    5. e) soudci,
    6. f) prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu.

    Tyto osoby se prokazují platným služebním průkazem a mají přístup k utajované informaci ode dne zvolení nebo jmenování do funkce po dobu jejího výkonu a v rozsahu nezbytném pro její výkon.

    Je nutné mít na paměti, že pokud je tedy osoba držitelem platného oznámení (pro stupeň utajení „Vyhrazené“) a poučení, tak i přesto musí být poučena „ad hoc“ dle § 51b odst. 1 trestního řádu – možnost nepoučit osobu „ad hoc“ platí totiž pouze pro držitele platného osvědčení a platného poučení a pro osoby, které mají přístup k utajované informaci přímo ze zákona, pokud se ale ovšem projednávaná utajovaná informace v trestním řízení týká výkonu jejich funkce. Další specifický fakt v této návaznosti je, že osoby, které mají přístup k utajované informaci přímo ze zákona – s výjimkou prezidenta republiky, předsedy Senátu Parlamentu, předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu, předsedy vlády a ministra zahraničních věcí – nemají přístup k utajované informaci cizí moci. Tedy jak již autorka textu předestřela v jednom ze svých dřívějších blogů – ani soudci profesionálové nemohou být seznámeni s utajovanou informací cizí moci.

    V praxi někdy vyvstává i poněkud „citlivá“ otázka ohledně „ad hoc“ poučení státního zástupce. Co se týká přístupu k utajovaným informacím ze strany státního zástupce, tak vůči němu nelze ustanovení § 51b trestního řádu použít, neboť státní zástupce, který jakkoliv participuje na trestním řízení, ve kterém se „vyskytují“ utajované informace, musí být vždy držitelem platného přístupu k utajovaným informacím příslušného stupně utajení a musí být v souladu s tím vždy náležitě poučen „odpovědnou osobou“ (vymezení pojmu odpovědná osoba viz § 2 písm. e) zákona o OUI) – totéž stejné platí příkladmo vůči zapisovateli, probačnímu úředníkovi, asistentům soudců apod. Není tedy jakkoliv přípustné, aby se státní zástupce při výkonu svých pravomocí a povinností v průběhu trestního řízení seznamoval s jakoukoli utajovanou informací určitého stupně utajení, aniž by předtím všeobecně a ověřeně splňoval všechny podmínky a povinnosti, které zákon o OUI klade na držitele oznámení či osvědčení.

    Pro okruh trestního řízení je také velmi důležité stanovisko, které Ústavní soud vyslovil nálezem ze dne 28. ledna 2004 sp. zn. Pl. ÚS 41/2002, uveřejněné pod č. 10, ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, že prověřování obhájců v trestním řízení za účelem seznamování se s utajovanými skutečnostmi (od roku 2005 utajovanými informacemi podle zákona o OUI) bezpečnostní prověrkou Národním bezpečnostním úřadem je v rozporu s čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 3 LZPS a s čl. 6 odst. 3 písm. c) EÚLP. Seznamování advokáta s utajovanými skutečnostmi (od roku 2005 informacemi) v roli obhájce v trestním řízení je upraveno trestním řádem, a nikoli zákonem o utajovaných skutečnostech (od roku 2005 zákonem o OUI), a tudíž podle stávající platné právní úpravy český právní řád pro daný účel, tj. pro seznamování obhájce v trestním řízení s utajovanými skutečnostmi (od roku 2005 informacemi), nevyžaduje bezpečnostní prověrku Národním bezpečnostním úřadem.

    Příloha č. 10 k vyhlášce č. 363/2011 Sb., o personální bezpečnosti a o bezpečnostní způsobilosti, obsahuje vzor „Poučení“ dle § 58 odst. 5 zákona o OUI platný i pro poučování v trestním řízení. Jak již autorka textu uvedla v úvodu, tak formulář „Poučení“, který poučená osoba podepisuje, nesmí být pouhá „formalita“, ale předkládané musí být poučované osobě řádně a konkrétně vysvětleno, z čehož vyplývá, že toto “Poučení“ by měla činit osoba problematiky ochrany utajovaných informací znalá. Na „Poučení“ se nevyžaduje uvádění hodnostního označení a titulů, případně dalších osobních údajů, ale postačí čitelné vyplnění požadovaných předepsaných kolonek včetně podpisů toho, kdo poučení provedl a poučené osoby.

    Závěrem se autorka textu domnívá, že v této souvislosti by byl pro čtenáře jistě i přínosně zajímavý rozbor poučování, které se týká utajeného svědka. Utajený svědek (viz § 55 odst. 2 trestního řádu) jako takový není na rozdíl od informátora a dalších vyjmenovaných osob přímo uveden v § 58 odst. 3 zákona o OUI, a tudíž by se v případě jeho poučení mělo „nelogicky“ postupovat dle § 58 odst. 4, odst. 5 předmětného zákona. Vzhledem ke skutečnosti, že ne každému utajenému svědkovi musí být nutně vždy poskytována zvláštní nebo krátkodobá ochrana, tak autorka textu propaguje, že tuto konkretizaci by měl mít zákonodárce v rámci připravované novely zákona o OUI na paměti a koncepčně § 58 předmětného zákona „sladit“. Podnět ohledně předmětného autorka textu již v loňském roce zaslala Národnímu bezpečnostnímu úřadu i Ministerstvu spravedlnosti České republiky.

    Zdeňka Kovaříková

    Sdílejte
    Předchozí článekNěkolik poznámek k vyjádření Marie Benešové
    Další článek(Ne)mlčení ministryně spravedlnosti
    Zdeňka Kovaříková
    Přísedící Obvodního soudu pro Prahu 5. V oblasti bezpečnostně právní se pohybuje mnoho let, vystudovala Policejní akademii České republiky v Praze a Vyšší policejní školu Ministerstva vnitra pro kriminální policii, aktuálně na Policejní akademii v Praze zpracovává rigorózní práci na individuálně vybrané téma Ochrana utajovaných informací v trestním řízení. Držitelka Osvědčení pro stupeň utajení TAJNÉ.