Do systému vládní legislativy byla dne 18. 12. 2018 vložena změna návrhu zákona, kterým se mění občanský soudní řád a další související předpisy, zejména exekuční řád. Stěžejním bodem návrhu zákona je zavedení koncentrace exekučního řízení na principu, jehož snahou má zřejmě být nastolení stavu jeden exekutor jeden dlužník tak, aby se v horizontu několika let soudní exekutor geograficky co nejvíce přiblížil povinnému.
Tzv. prvoexekuce
Prvoexekuce, neboli zahájení exekučního řízení vůči povinnému, který aktuálně nemá proti své osobě vedeno žádné exekuční řízení, by i nadále měl vymáhat soudní exekutor, kterého si v návrhu bez dalšího určí oprávněný. Současný stav, kdy oprávněný bude například proti povinnému z Chomutova vymáhat u soudního exekutora z Hradce Králové, zůstává nadále zachován a s ním i tzv. volný exekuční trh.
Tzv. druhoexekuce
Druhoexekuce, neboli exekuční řízení vůči povinnému, proti kterému jsou již exekuční řízení vedena, mají ovšem zcela odlišný princip přídělu. Věřitel bude muset podle údajů z rejstříku zahájených exekucí (RZE) vybrat, resp. vyhledat, toho exekutora, který vede proti povinnému řízení, které bylo zahájeno jako první a současně splňuje následující předpoklad: a) má sídlo v obvodu exekučního soudu místně příslušného v exekučním řízení zahájeném, b) není-li takového exekutora, je jím soudní exekutor v obvodu krajského soudu, v jehož obvodu působí exekuční soud místně příslušný v exekučním řízení zahájeném, c) není-li ani takového exekutora, je jím soudní exekutor, který má sídlo v obvodu některého z krajských soudů, který má společnou hranici s obvodem krajského soudu, v jehož obvodu působí exekuční soud místě příslušný v exekučním řízení zahájeném. Pokud soudní exekutor zjistí, že nebyl oprávněným správně vybrán, postoupí exekuční návrh bez zbytečného odkladu exekutorovi podle výše uvedených pravidel. Za tuto činnost mu náleží paušálně stanovená náhrada hotových výdajů, kterou hradí exekutorovi oprávněný a je splatná podáním exekučního návrhu.
Polarizace
Je evidentní, že návrh novely diferencuje procesní postavení oprávněného při podání exekučního návrhu. Zatímco při podání tzv. prvoexekuce má oprávněný právo si svého exekutora vybrat, při druhoexekuci mu je právo výběru odepřeno. Obdobnou optikou lze nahlížet i na povinné. Povinný s několika exekucemi má daleko větší šanci koncentrovat svoje řízení k nejbližšímu exekutorovi, zatímco paradoxně dlužník s prvoexekucí díky výběru oprávněného může mít exekutora na druhém konci republiky. Mám za to, že bude věcí odborné disputace, zda-li rozdílné práva účastníků exekučního řízení nejsou protiústavní.
Značně polarizačním dojmem působí na jedné straně snaha o zachování volného trhu a na straně druhé až přehnaně složitá pravidla na vlně postupné geografické příslušnosti (okres, kraj, hranice krajů). Není zcela jasné, jakou vývojovou linku novela sleduje. Zachování volného výběru soudního exekutora nebo koncentrace řízení k místně nejbližšímu exekutorovi? Do jednoho předpisu jsou vtěleny dva mechanismy, které se svým pojetím a základní ideou navzájem vylučují.
Faktické dopady
Návrhu nelze upřít snahu o geografické přiblížení soudního exekutora povinnému, ovšem pouze na bázi výkladově složitých a nejasných přechodných ustanovení. Těžkopádně působící novela obsahuje v některých svých částech, zejména u druhoexekucí, náznaky fragmentů tzv. krajské místní příslušnosti. Podstatným rysem je však absence rovnoměrnosti.
Jako jeden ze služebně nejmladších exekutorů výše uvedený princip přidělování systému exekucí odmítám. Dovolím si tvrdit, že tímto názorem reprezentuji značnou skupinu služebně mladých soudních exekutorů, kteří zahájili svojí činnost po zavedení RZE, in eventum po roce 2013 měli menší exekuční nápad. Díky novému formátu přídělu exekucí jsou tito soudní exekutoři v systému přidělování druhoexekucí velmi omezeni až v podstatě vytěsněni. Ani instrument „poplatku“, který podle návrhu ministerstva zaplatí oprávněný exekutorovi za pouhé přeposlání exekučního návrh dříve pověřenému exekutorovi, není dostatečně ekonomicky sanačním prostředkem pro ty exekutorské úřady, které pocítí značné snížení exekučního nápadu.
Krajská místní příslušnost
Navrhovaný model je nepřehledný a složitý. Ve srovnání s vyspělými právními řády je ojedinělý a neprověřený. Otevřeně se dotazuji, proč není zaveden systém krajské místní příslušnosti?! Jeho základní tezí je spravedlivý a rovnoměrný příděl exekučního nápadu. Pouze tento princip je transparentním a základním stavebním kamenem pro všechny další dílčí úpravy exekučního řízení. Je nezpochybnitelnou skutečností, že exekuční prostředí i přes aplikaci více jak 45 novel, je stále vnímáno jako systém nepřátelský a negativní. Pouze zavedení krajské místní příslušnosti, kterou nelze vnímat jinak než jako nastolení tzv. systémovosti, pozitivně ovlivní aplikaci všech dalších opatření.
Proč se české legislativní snahy v oblasti soudních exekucí snaží až urputným způsobem jít proti trendu vyspělých evropských kultur? Měly by sledovat cestu lehkosti, terminologické elegance, jednoznačného a srozumitelného výkladu, namísto vytváření těžkopádných, vágních a rozsáhlých právních norem.
Martin Štika
