Autorka textu monitoruje mediální výstupy týkající se utajovaných informací a trestního řízení. A již po několikáté se setkala s tím, že se některé subjekty „ohání“ nařízením vlády č. 522/2005 Sb., které využívají k tvrzení, že když „něco“ není uvedeno jmenovitě v konkrétní příloze tohoto nařízení, která se týká pouze konkrétního vyjmenovaného subjektu, nelze to tímto subjektem utajit.
Autorka textu proto využije možnost zdejšího blogu k tomu, aby toto uvedla na pravou míru.
- Pokud je okruh dané informace uveden v nařízení vlády č. 522/2005 Sb., tak je splněna jedna z podmínek pro utajení informace, a to formální stránka utajované informace – neboli znak formální. Nicméně zde je potřeba si připomenout, že se nejedná o okruh konkrétního hmatatelného předmětu – např. obžaloby, ale o okruh utajované informace. A v jaké konkrétní podobě předmětnou utajovanou informaci zpracuji – zda např. v žádosti, odpovědi nebo v obžalobě – není relevantní. Důležité je, zda konkrétní utajovaná informace splňuje zákonné podmínky a lze ji podřadit pod některý z bodů nařízení vlády č. 522/2005 Sb. a zároveň splňuje i materiální stánku utajované informace. Dále je potřeba upozornit, že není nutné, aby konkrétní subjekt z konkrétního resortu čerpal pouze ze své přílohy předmětného nařízení vlády č. 522/2005 Sb. Pokud to bude nutné, lze subjektem z jednoho resortu „sáhnout“ do přílohy jiného resortu a zpracovávanou informaci utajit. Přičemž není dále pravdivé tvrzení, že pouze subjekt z konkrétního resortu se může seznamovat s utajovanou informací uvedenou v příloze toho svého předmětného resortu. Nechť si propagátor takové myšlenky vybaví například skutečnost, že soudci, poslanci či členové vlády jsou seznamováni s utajovanými informacemi, které vůbec nespadají pod jejich „resort“, a přesto to je v praxi možné. Konkrétní detailní vysvětlení by bylo na samostatný text.
- Obžaloba je poskládaná z určitých informací – stejně tak jako například odpověď zpravodajských služeb ministerstvu vnitra ohledně stanoviska k problematice cizinců – a najdeme snad někde v nařízení vlády č. 522/2005 Sb., uvedený okruh: „Odpověď zpravodajských služeb ministerstvu vnitra za účelem rozhodování o udělování trvalého pobytu či občanství cizím státním příslušníkům?“ – nenajdeme. Ale i přesto se taková odpověď utajuje – viz text autorky z října 2019, kdy ombudsmance ministerstvo vnitra odmítlo utajovanou informaci uvedenou v takové odpovědi předložit. A předmětná odpověď se utajuje proto, že se jedná o ucelený soubor různých informací, mezi kterými se prolínajíc nachází i informace například o formách, metodách a výstupech vztahujících se ke zpravodajským službám a již tento fakt učiní z takovéto předmětné odpovědi na žádost „odpověď“ utajovanou.Tedy pokud se v obžalobě nachází napříč prolínající se informace důležitá například pro skutkovou kvalifikaci trestného činu, a zároveň splňuje materiální i formální znak stanovený pro utajovanou informaci, tak obžaloba musí být ze zákona utajovaná jako celek, a to bez ohledu na fakt, že se nikde v nařízení vlády č. 522/2005 Sb. nedočteme, že obžaloba jako taková je konkrétně jmenovitě uvedena pod bodem č. 7 – „Seznam utajovaných informací v oblasti Ministerstva spravedlnosti“. A „omezení“ práva na obhajobu lze velmi dobře zhojit ad hoc poučením obviněného i jeho obhájce, byť mu obžalobu nelze předat k „odnesení“, ale předložit mu ji ke čtení či přednést mu ji lze. Na to myslí § 51b trestního řádu.
Nicméně i některé nepřiléhavé názory jsou k užitku, neboť díky takovýmto mediálně zveřejněným případům lze veřejně demonstrovat „složitost“ problematiky ochrany utajovaných informací v trestním řízení, a to napříč různými resorty. Ovšem bohužel na druhou stranu nepřiléhavé názory zbytečně komplikují a prodlužují trestní řízení, což není v zájmu žádné ze stran.
Zdeňka Kovaříková
