Zpráva NSZ s datem 23.6.2016, publikovaná na počátku července asi nejvíc zaujala zmínkou o údajném prorůstání zločinu do vedení policie. Zcela zákonitě následovala ostře odmítavá reakce Presidia Policie ČR. Skoro to teď vypadá tak, že kromě pravidelných pranic ministrů se do sebe natrvalo zakousli i státní zástupci s policií.

Zpráva jako taková je až na zmíněné tvrzení stroze věcná a zejména referuje statistické údaje. Ty mimochodem vůbec nejsou špatné, svědčí například o poklesu kriminality některých druhů a zejména nenaznačují růst kriminality jakéhokoliv druhu. Platí to i o delikvenci dětí a mládeže, takže lze souhlasit s NSZ, pokud za nedůvodné označuje úvahy o snížení hranice trestní odpovědnosti. Zpráva obsahuje i řadu dalších zajímavých informací, z nichž bych osobně dovozoval, že kriminální scéna v ČR je až nebývale klidná. Zejména poklidně a bez větších anomálií probíhá většina vyšetřování a to, co poutá pozornost a irituje veřejnost, jsou zlomky počtů vyřizovaných věcí. Docela zajímavé je, že ze zprávy nelze zjistit nic, z čeho by se dala dovozovat naléhavá potřeba konstruovat speciální útvar státního zastupitelství zaměřený na korupční či podobnou problematiku a také není zmíněn byť i jen jeden jediný problém, pro který by bylo třeba novelizovat zákon o státní zastupitelství. Natož přijímat zákon nový.

Zpráva má padesát dva stran vcelku koherentního textu a k tomu navíc šest řádek z jiného světa. Uprostřed statistik trčí sdělení o tom, že „VSZ v Olomouci poukazuje na případy podezření z trestné činnosti policistů (úniky informací z trestních spisů, ovlivňování trestních řízení, organizovaná trestná činnost spočívající v „obchodování s informacemi o trestních kauzách“).
Tyto trestní věci jsou vysoce závažné, a to i s přihlédnutím k tomu, že řada případů ukazuje na špatný stav Policie ČR a na rozsáhlé prorůstání zločinu či klientelistických vazeb do struktur Policie ČR (příp. i Generální inspekce bezpečnostních sborů), a to i do vysokých pozic, kde se koncentrují důvěrné a citlivé informace o trestních kauzách, což fakticky znemožňuje úspěšný a účinný boj se zločinem“.

Důvod, proč do materiálu, reportujícím v statistických údajích stavu kriminality v ČR někdo přimontoval informaci o tom, co za podezření chová několik státních zástupců, je mi nejasný. Ve srovnání s okolními exaktními údaji je spekulace o něčem, co se možná děje, zcela balastní, a do stylu zprávy evidentně nezapadá. Tisíce policistů a desítky či stovky státních zástupců mají svá, zcela legitimní podezření, ale zpráva není o podezřeních, ale předkládá jasná čísla. Je to spíše emotivní a možná i trochu zlobné obiter dictum, které svojí povahou může patřit do rozhodnutí soudu, ale určitě ne do komentované statistiky.

Dokonce to vypadá, jakoby ti, kdo zprávu sestavovali, se téhle poznámky  poněkud štítili. Na rozdíl od okolního textu, předkládaného jako holá statistická fakta, doplněná stručným a dle mne zcela případným komentářem, náhle přichází několik řádek, začínajících:  „VSZ v Olomouci poukazuje… Tedy netvrdí to předkladatel zprávy ale relato refero VSZ v Olomouci. A to ve zprávě, založené jinak na striktně statistických údajích. Podezření může a nemusí být závažné, zcela jistě ale není ničím doložené, takže je spekulací. Přitom konkrétní poznatky k některým tématům sdělují i jiná státní zastupitelství. Jenže, právě že konkrétní. Například o využívání znaleckého posudku jako listinného důkazu i v jiných obdobných případech a podobně.

Zmínka o podezření je ale ve zprávě pouze jedna. Ve zprávě o stavu vyšetřovaní trestné činnosti a tomu co s tím souvisí, striktně na bázi evidenčních údajů, nemá co dělat tvrzení o podezření, zcela nekonkrétním, bez informace i jen o tom, na základě kolika poznatků vzniklo. Je zřejmé, že nepřináší žádný použitelný údaj, zato nadělá dost zlé krve. Má-li státní zástupce podezření, měl by i vědět, jak ho prověřit, a co se získanými  poznatky dělat dál. Jsou-li nějaké. Tedy jak situaci řešit.  A měl by také vědět, že podezření, více či méně hrozivá, jsou jeho chlebem stejně jako jejich prověřování. Není žádný rozumný a hlavně seriózní důvod podezření rovnou tahat na veřejnost a plašit ji. Míním odborný či právní důvod. Ty politické pomíjím a nehodlám o nich spekulovat.

Tomáš Sokol