„Netuším, jaké sluneční erupce či jiné vesmírné vlivy zasáhly v lednu Zemi, ale něco se dít muselo. Jinak si nedovedu vysvětlit sled událostí, které se odehrály ve Spojených státech i v České republice,“ zamýšlí se ve svém komentáři advokát Petr Toman.

S pozdviženým obočím jsem sledoval mimořádně vyostřený spor mezi federálními a národními orgány v USA. To, co se v lednu odehrálo v Minnesotě, otřáslo mým dosavadním přesvědčením o Spojených státech jako o vzoru demokracie a právního státu.

Federální Ministerstvo vnitřní bezpečnosti USA vyslalo do Minneapolis kolem 2000 federálních imigračních agentů z U.S. Immigration and Customs Enforcement (ICE). Jejich nasazení probíhá v rámci celostátní razie nařízené administrativou prezidenta Donalda Trumpa, jejímž cílem je „zesílené vymáhání imigračního práva“. Během jejich nasazení v Minneapolis, největším městě Minnesoty, agenti dne 7. ledna 2026 zastřelili v autě Renée Nicole Goodovou, sedmatřicetiletou matku dvou dětí. Dne 24. ledna 2026 pak nejprve svázali a postříkali pepřovým sprejem a následně několika střelnými ranami zabili spoutaného Alexe Jeffereyho Prettiho. Nikdo z agentů nebyl dosud obviněn.

Nepřiměřenost a brutalita obou zásahů proti vlastním občanům mi vadí. A vadí mi o to víc, že k nim došlo v zemi, která se dlouhodobě hlásí k ochraně lidských práv a individuálních svobod.

Pochlubili se i videem

Krátce na to, 28. ledna 2026, zasahovala Policie ČR na pražském pracovišti Městského úřadu Černošice v Podskalské ulici a na dalších místech v souvislosti s údajným nezákonným získáváním řidičských průkazů, úplatkářstvím a zneužitím pravomoci úřední osoby. Naštěstí nebyl nikdo zastřelen – to byl však v zásadě jediný rozdíl oproti tomu, co se odehrálo v Minnesotě.

Policie se následně pochlubila nejen samotným zásahem, ale i jeho mediální prezentací, včetně zveřejnění oficiálního videa. Do akce bylo nasazeno přibližně tři sta policistů z celé řady útvarů, včetně zásahových jednotek a Útvaru rychlého nasazení. Zadrženo bylo šestnáct osob.

Tři sta policistů na šestnáct podezřelých považuji za poměr přinejmenším velkorysý, ale to by samo o sobě ještě nebylo podstatné. Co mě však skutečně zarazilo, bylo samotné zveřejněné video.

Vpád do bytu s křikem

Zásah začíná nočním vpádem policistů do bytů podezřelých. Po zuby ozbrojení policisté v neprůstřelných vestách a helmách s ostrými zbraněmi rozrážejí dveře beranidlem, křičí „policie, policie“, vbíhají dovnitř, povalují přítomné osoby na zem, některé nahé, jiné spoutané v pyžamu na gauči. Svítí jim do očí baterkami a míří na ně samopaly. Lze důvodně předpokládat, že těmto scénám byly přítomny i děti, které si podobný zážitek ponesou po celý život.

Na rozdíl od Spojených států, kde byly zákroky zachyceny svědky, máme v českém případě k dispozici výhradně obraz, který sama policie považovala za vhodný ke zveřejnění. I v této podobě jde o mimořádně silnou kávu.

Zásah Policie ČR mi vadí. Považuji jej za nepřiměřený. Netýkal se osob podezřelých z vražd či jiné násilné trestné činnosti. Netýkal se ozbrojených gangů, kartelů ani teroristů. Týkal se úředníků státní správy podezřelých z korupce. A jakkoli byli následně vzati do vazby, zůstávají obviněnými a i na ně se plně vztahuje presumpce neviny.

Dopad na děti

Policie má nepochybně právo a povinnost stíhat korupci a organizovanou trestnou činnost. I při tom je však podle Listiny základních práv a svobod a zákona o Policii ČR vázána zásadou, že do základních práv může zasahovat jen v míře nezbytně nutné. Noční vpády ozbrojených komand do bytů podezřelých – a s nimi spojené traumatizování jejich rodin – tuto zásadu těžko naplňují.

Vadí mi především dopad podobných zásahů na osoby, kterých se trestní řízení vůbec netýká, zejména na děti. Představa, že vám do bytu v noci vtrhne ozbrojené komando, povalí rodiče na zem a za neustálého křiku „policie, policie“ jednoho z nich odvede pryč, je pro mě nepřijatelná. Podívejte se na video a řekněte, jestli se mýlím.

Jsem přesvědčen, že zadržení podezřelých mohlo proběhnout jinak – přiměřeněji. Způsobem, který by respektoval nejen práva zadržených, ale i základní lidskou důstojnost těch, kteří s trestním řízením nemají vůbec nic společného.