Mocní státní zástupci bez kontroly nahrazují ve Švýcarsku soudce

Nový švýcarský trestní řád výrazným způsobem posílil roli státních zástupců. Ti tak postupně začínají přebírat roli soudců. Na nový systém se začíná snášet vlna kritiky. Podle švýcarských médií se totiž ve stovce tisíc případů za jediný rok stalo, že státní zástupci zastávají nejen roli vyšetřovatelů, ale zároveň i roli soudců. Systém, který jim to umožňuje, je podle řady kritiků náchylný ke zneužití a je ohrožením právního státu. O dopadech novely trestního řádu, která se uskutečnila ve Švýcarsku před třemi lety, informoval v srpnu švýcarský týdeník Sonntags Zeitung.

„Mýlí se ten, kdo myslí, že ve švýcarské justici existuje rozdělení moci, kdy jsou na jedné straně vyšetřovatelé a na druhé straně nezávisle rozhodující soudci. Během několika let státní zástupci de facto převzali soudní moc,“ píše na úvod svého článku autorka textu Catherine Bossová. Kompetence státních vyšetřovatelů od roku 2011 se zavedením nového trestního řádu podle ní významně posílily. Nyní totiž mohou švýcarští státní zástupci na základě trestního příkazu sami rozhodovat o potrestání nejen v bagatelních případech typu krádeže v obchodě či dopravního přestupku, ale i v případě závažnějších trestných činů.

V důsledku této systémové změny jsou tak dnes švýcarští státní zástupci u převážného počtu trestných činů ve Švýcarsku nejen orgány stíhajícími trestnou činnost, ale zároveň i soudci. Tím se ovšem vytrácí vliv soudců, kteří s takovou situací pochopitelně přestávají být spokojeni. Každý rok je totiž ve Švýcarsku vydáno kolem sto tisíc rozsudků, které nikdy nebyly projednány před soudem.

Za zpronevěru tři čtvrtě miliardy pětimilionová pokuta
Dle informací Sonntags Zeitung se před soudce nedostanou ani ty závažné trestné činy, které u veřejnosti vzbuzují zájem. Státní zástupci totiž podle týdeníku v poslední době rozhodli bez soudního řízení o trestu například u neonacisty působícího na sociální síti Twitter v kantonu Glarus nebo v případě muže v kantonu Luzern, který v prosinci 2013 na ulici brutálně napadl soudce Spolkového soudu tak, že musel být hospitalizován. Podobně to dopadlo v případě obchodníka s vínem ve Wallisu, který byl obviněn z nemalých daňových úniků. Ani ten totiž nakonec nestanul před soudem.

S vyloučením veřejnosti vyřídilo Spolkové státní zastupitelství ve Švýcarsku i řízení proti tzv. svěřeneckému správci, který byl v rámci korupční kauzy vytváření černých kont určených ke korupci v rámci společnosti Siemens obviněn z kvalifikovaného praní špinavých peněz a padělání listin. Obviněný muž měl přitom zřizovat černé pokladny, v nichž skončilo více než 24 milionů eur (cca 670 milionů korun) určených na úplatky politiků. Odsouzen byl nakonec k peněžitému trestu ve výši 180 denních sazeb po 1180 švýcarských francích. Celkově tedy zaplatil pokutu přesahující 212 tisíc franků, což je pro představu necelých 5 milionů českých korun.

Nyní se ovšem ozval úřadující soudce nejvyššího švýcarského soudu Niklaus Oberholzer, který otevřeně hovoří o „dramatickém ústupu justice“. Podle Sonntags Zeitung se nechal slyšet, že justice není soukromou firmou, nýbrž jednou ze tří složek státní moci, a nese tudíž odpovědnost vůči veřejnosti. Dnes je ale podle něj tato moc jednoznačně v rukou státního zastupitelství. Soudce německého Spolkového soudního dvora Ralf Eschelbach, který je kritický vůči justici, zase v týdeníku Spiegel varoval, že „přehlížíme nebezpečí, jak je v tomto systému jednoduché zbavit se nežádoucích osob“.

Selhání jednotlivce může mít zničující následky
Jak známo, významnou součástí justice je veřejnost. Občané by v demokratickém systému měli mít možnost kontrolovat, co se odehrává v soudních síních. Tomu však podle mnohých švýcarské státní zastupitelství stále více brání. Ostatně, dokazovat to mají podle Sonntags Zeitung i aktuální čísla. Spolkové státní zastupitelství uzavřelo například v roce 2011 nejprve 74 řízení vydáním trestního příkazu. V roce 2013 jich ovšem bylo již 713. Ve švýcarských kantonech je situace obdobná. Například v kantonu Basilej-město bylo před třemi roky na základě trestního příkazu ukončeno jedenáct tisíc případů, avšak v loňském roce jich bylo již dvacet pět tisíc.

Významně rovněž vzrostl počet trestních příkazů vydaných v případě závažných trestných činů. V těchto případech švýcarští státní zástupci dokonce udělují nepodmíněné tresty odnětí svobody. Například v kantonu Aargau udělili státní zástupci v loňském roce 297 nepodmíněných trestů odnětí svobody na základě trestního příkazu. O tři roky dříve to bylo o více než stovku méně.

Před švýcarskými soudy tak stojí stále méně obviněných. V kantonu Curych bylo před pěti lety, v roce 2009, necelých deset procent řízení rozhodnuto před soudem. V loňském roce to ovšem bylo již pouhých pět procent. V jiném kantonu, St. Gallen, stáli před soudci pouhá tři procenta obviněných. A v kantonu Luzern to bylo v roce 2013 dokonce méně než jedno procento.

Kritici: Nemáme nad státními zástupci kontrolu
Švýcarský profesor práva Marc Thommen týdeníku Sonntags Zeitung sdělil, že podle jeho názoru je „obzvlášť zarážející, že státní zástupci smějí rozhodovat, aniž by kdy vůbec obviněného spatřili, a to pouze na základě spisu. To je krajně problematické,“ tvrdí Thommen. Tento způsob rozhodování podle něj zcela postrádá transparentnost. „Kontrolní moc je nanejvýš limitovaná, došlo k opuštění myšlenky, že soudy jako neutrální instance vyrovnávají mocenskou nerovnováhu mezi orgány činnými v trestním řízení a obviněným,“ říká Thommen. Veškerá moc je tak podle něj soustředěna u státních zástupců.

Další kritik, právník z Curychu Valentin Landmann, kritizuje zejména to, že systém nemá žádnou kontrolu. „Zejména pokud se zakousnou do případu, mají vyšetřovatelé velkou moc, kontrola nad jejich činností je však nedostatečná,“ tvrdí.

Státní zástupci by měli být podle autorky textu ze Sonntags Zeitung více než jakýkoliv jiný státní úředník povinni hledat pravdu. Z jejího pohledu musejí nalézt důkazy viny, současně mít ale také vždy na zřeteli polehčující skutečnosti.

„Zkoumají se stejnou pečlivostí přitěžující i polehčující okolnosti ,“ píše se ve švýcarském trestním řádu. V praxi se ovšem jedná o obtížný akt zachování rovnováhy, jehož se dokážou zhostit pouze ti nejlepší. V případě selhání jednotlivce jsou ovšem následky zničující. O tom ostatně svědčí aktuálně zřejmě nejvýznamnější řízení u Spolkového státního zastupitelství v kauze mafie proti třinácti obviněným. Vyšetřovatelé v Bernu se nyní znovu pokoušejí zvládnout případ, který trvá již dvanáct let.

Když švýcarská hora porodí myš
Z devíti ze třinácti obviněných se totiž během chvilky stali neviní lidé, ačkoliv původně byli označováni za mafiány. Toto obvinění chce totiž Spolkové státní zastupitelství nechat „padnout“. Ostatní body obžaloby mají být vyřízené ve zkráceném řízení, některé vydáním trestního příkazu. Jak říká známé přísloví: hora porodila myš. Z velkého případu mafie toho tak zbývá čím dál tím méně.

Rekapitulace případu je následující: jedenáct let vyšetřování, neodvolatelně zničené lidské osudy, stejně tak i náklady na řízení v rádu milionů franků. Jak se to mohlo stát? Celý případ přitom z velké části souvisí s chybějícími kontrolami ve švýcarském justičním systému, s povážlivým růstem moci švýcarských vyšetřovatelů v posledních deseti letech a v neposlední řadě s ješitnou touhou spolkových státních zástupců honit v zemi mafiány, podobně jako je tomu například v Itálii.

Vše začalo v roce 2003, kdy curyšské státní zastupitelství vyšetřovalo bankrot dvou firem obchodujících s devizami. Tehdejší spolkový státní zástupce Valentin Roschacher hovořil o velkém mafiánském případu. V případu bylo zapojeno mnoho Italů i Švýcarů s kontakty v Kalábrii. Švýcarští státní zástupci, kteří se případu ujali, podezírali obviněné nejen z praní peněz italské mafie, ale i z toho, že údajně založili ve Švýcarsku svůj vlastní mafiánský klan.

Od té doby ovšem uplynulo přes čtyři tisíce dnů vyšetřování. Spolkoví vyšetřovatelé vyslechli dle informací Sonntags Zeitung okolo osmi stovek osob, uložili do počítačů dokumenty v rozsahu jednoho tisíce pořadačů, odposlouchávali přes dvacet čtyři tisíc telefonických hovorů. Jejich kolegové v Itálii instalovali štěnice do letadel a odposlouchávali mimo jiné i bezcenné hovory obviněných o fotbalových zápasech. Několik z obviněných mužů dokonce strávilo několik let ve vyšetřovací vazbě.

Jistý Stefano K. tak například ve vyšetřovací vazbě přespal 751 nocí. „Stále pokračovali, nevynechali žádné ponížení, a to už jedenáct let“, uvedl jeden z obviněných. Ten si podle Sonntags Zeitung dobře vzpomíná na den, kdy byl předvolán k výslechu do Lugana. Několik dnů předtím se však dozvěděl, že jeho otec umírá v Itálii v nemocnici na jednotce intenzivní péče. Státní zástupce tehdy zamítl jeho odcestování. Až na jeho cestě k výslechu bylo řečeno, že výslech se ruší. A tak stihl alespoň otcův pohřeb.

Státní zástupci nemusejí vysvětlovat, co jim tak trvalo
Když po deseti letech vyšetřování švýcarští státní zástupci zaslali obžalobu Spolkovému trestnímu soudu, vstoupili soudci poprvé do hry. A pravdou je, že vyšetřovatelé značně narazili. Soudci v Bellinzoně totiž spis vrátili, protože řízení podle jejich názoru vykazovalo systémové vady a protože byla dle názoru soudců značně porušena práva obviněných. To byla ovšem pouze první prohra. Druhý debakl švýcarských státních zástupců následoval o rok později, kdy soudci Spolkového soudu prakticky obratem zamítli i přepracovanou obžalobu. Záznamy odposlechů, na kterých se měla obžaloba zakládat, nebyly totiž podle názoru soudu pořízeny v souladu s předpisy.

Od té doby vládne na Spolkovém státním zastupitelství určité znepokojení, neboť hrozí, že takzvaný případ Quatura bude znamenat značné nepříjemnosti i pro relativně nového (od roku 2012) spolkového státního zástupce Michaela Laubera, který se dokonce již musel zpovídat před parlamentní komisí. A musel přiznat jisté obtíže.

Nyní jde ovšem vše rychle. Snahou státních zástupců je uzavřít případ co nejrychleji. Celý velký případ se však začíná navzdory veřejnému mínění zmenšovat. Horliví státní zástupci tak podle Sonntags Zeitung alespoň u většiny obviněných „nemusejí před žádným soudcem vysvětlovat, co celých jedenáct let dělali“.

Vykup se a budeme zticha
Vedle možnosti rozhodovat prostřednictvím trestních příkazů a zároveň absence kontrolních mechanismů dává státním zástupcům ve Švýcarsku stále větší moc ještě jeden nástroj. Od roku 2007 totiž smějí uzavírat dohody s obviněnými. Pachatelé, kteří se doznají ke spáchanému činu, se mohou dokonce vykoupit penězi nebo formou jiných plnění a řízení v případu je poté zastaveno. Znamená to mimo jiné, že „odsouzený“ nemá žádný záznam v rejstříku trestů, žádný skandální příběh v médiích, nikdo se nedozví, kolik bylo zaplaceno a proč.

Občas se přitom může jednat o závažné případy, za které by jinak hrozil trest až dva roky odnětí svobody, tedy například znásilnění, hospodářské delikty, ublížení na zdraví a podobně.

Z šetření švýcarského týdeníku vyplývá, že od zavedení tohoto ustanovení byly popsaným způsobem ve Švýcarsku vyřízeny stovky případů. Většina státních zastupitelství se přitom zdráhá poskytnout přesná čísla. K dispozici jsou pouze následující údaje. V kantonu Basilej-město bylo v období od ledna 2013 do dubna 2014 na základě dohody vyřízeno šest případů, v kantonu Curych se jedná ročně v průměru o 15 až 20 případů, v kantonu Zug to bylo od roku 2011 do roku 2013 celkem 64 případů. Andreas Brunner, bývalý vrchní státní zástupce kantonu Curych, k těmto číslům doslova uvedl, že „je to moc nepěkný obchod s odpustky“. I zde tedy svým způsobem zůstává veřejnost za zavřenými dveřmi.

Ve Švýcarsku proto již v současné době zasedá legislativní komise Národní rady. Ta diskutuje o novele zákona s cílem připustit v budoucnu takové dohody pouze pro méně závažné trestné činy.
„Z praxe posledních let vyplývá poučení, že efektivní trestní stíhání sice potřebuje akceschopné státní zástupce, kteří dokážou věc efektivně vyřídit. Avšak když politici svěřili vyšetřovatelům tuto velkou moc, přehlédli, že přitom občas přicházejí zkrátka principy právního státu a není vyloučeno zneužití moci,“ uzavírá Catherine Bossová.

-red-