Unie obhájců odmítá nový zákon o státním zastupitelství

Návrh zákona má své silné zastánce, a pak odpůrce. Obhájci se řadí na stranu těch druhých. Foto: archiv

Unie obhájců ČR nepodporuje návrh zákona o státním zastupitelství a nedoporučuje jeho přijetí. Nejasné důvody, proč má být nový zákon přijímán, snaha o vynětí soustavy z výkonné moci, její zapouzdření a zároveň neodpovědnost – takové jsou hlavní důvody odmítnutí. „Vycházíme z přesvědčení, že zákony by měly být měněny případně nahrazovány jinými zákony pouze v případě, kdy to je nezbytné a lze jednoznačně prokázat výhody takového legislativního záměru,“ píše se v úvodu stanoviska.

Obhájcům vadí především obecnost zdůvodnění, proč má být nový zákon přijímán. „Z návrhu nevyplývá, co by nějakým způsobem zvýšilo již existující a podle UOČR dostatečnou nezávislost státního zastupitelství a ani nezmiňuje jediný konkrétní příklad vnějších zásahů do nezávislosti státního zastupitelství. Přitom paradoxně absentují ustanovení, která by měla čelit těmto zásahům,“ kroutí hlavou nad nelogičností předloženého záměru autor stanoviska, advokát Tomáš Gřivna.

Stará písnička: Státní zastupitelství není justice

Obhájci se rovněž vymezují proti snaze tvůrců návrhu, aby bylo státní zastupitelství zařazeno mezi justiční orgány státu, když je Ústava zařadila do hlavy třetí mezi orgány moci výkonné. Argumentují přitom rovněž příslušnými judikáty Ústavního soudu. Jestliže návrh označuje státní zastupitelství jako justiční orgán, měla by tomu odpovídat právní úprava nejen v zákoně, ale i v Ústavě.


O chráněných hodnotách

„Nově má státní zastupitelství respektovat a chránit ,jen´ lidskou důstojnost a rovnost všech před zákonem.“


 

Obhájci poukazují rovněž na fakt, že předkládaný návrh zároveň zachovává celou řadu institutů, které zrovna nesvědčí o nezávislosti státních zástupců, jako je možnost ukládat pokyny, dohledová oprávnění, prověrka skončené věci apod.). Nejasnost vyvolává podle nich i nová dikce, která výrazným způsobem mění dosavadní charakter zákonem chráněných hodnot. „Otázku po důvodu tak vyvolává ustanovení § 2 odst. 1 návrhu, z něhož oproti dosavadní právní úpravě zmizela dikce, že státní zastupitelství dbá na ochranu základních lidských práv a svobod. Nově má ale státní zastupitelství respektovat a chránit „jen“ lidskou důstojnost a rovnost všech před zákonem.“

Prioritu má mít trestní řád

Stejně jako předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa či řada poslanců se Unie obhájců vyslovuje pro to, aby jakýmkoli legislativním změnám současného zákona, především definujícím postavení státního zástupce v trestním řízení, předcházelo přijetí trestního řádu. „Hovoří se i o změněné definici úlohy státních zástupců, a to zejména vzhledem k jejich roli v novém trestním procesu, v němž by státní zástupce měl nést formální důkazní břemeno. Za této situace se nezdá být rozumné konstruovat celý systém státního zastupitelství, který může doznat značné změny, respektive nový trestní řád posléze může vyvolat potřebu úprav, které by fungování státního zastupitelství sladily se záměry trestního řádu.“

Mimo uvedenou výhradu UOČR varuje i před pokusy novelizovat trestní řád ustanovením, které skrytě stanoví procesní použitelnost důkazů, když se uvádí, že úkon státního zástupce nelze považovat za neúčinný pouze pro nedostatek místní nepříslušnosti.

Koncentrace moci a pochybný speciál

Proklamované posílení nezávislosti a nestrannosti státních zástupců by mělo být provázeno decentralizací a dekoncentrací moci, jenže obsah návrhu tomu neodpovídá, namítá dále Unie obhájců. „Zrušení vrchních státních zastupitelství bude znamenat koncentraci moci Nejvyššího státního zastupitelství a nejvyššího státního zástupce. Dosavadní kompetence vrchních státních zastupitelství se totiž přesunou na NSZ, které bude nejen dohledovým orgánem, ale i orgánem druhého stupně ve vztahu k rozhodování nejenom krajských státních zastupitelství, ale i ve vztahu k zamýšlenému „speciálu“.

Vedle toho zůstává Nejvyššímu státnímu zastupitelství oprávnění provádět kontrolu skončených věcí a udílet v těchto věcech závazné opatření k nápravě, a to i ve vztahu ke speciálu“ vysvětluje Gřivna. Zpochybňuje tak tvrzení ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, že se podařilo v návrhu oddělit podřízenost speciálu nejvyššímu státnímu zástupci.

Pochybnosti vzbuzuje i zřízení již zmíněného speciálního státního zastupitelství. Vymezení jeho věcné působnosti je na jednu stranu velmi široké – s možností atrahovat některé věci, nebo naopak se jich zbavit delegací, přitom tak může učinit téměř libovolně a bez možnosti přezkumu.


O speciálu

„Otázkou tak zůstává, v čem se fakticky zlepší činnost současného systému, dojde-li vůbec k zefektivnění činnosti.“


 

Jak dále obhájci upozorňují, celkové nastavení příslušnosti speciálu může vést k nebezpečí, že návrhy na zajišťovací opatření, např. návrh na vzetí do vazby, na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu budou podávány v přípravném řízení ke kterémukoliv okresnímu (účelově vybranému) soudu v České republice.

Důvodová zpráva přitom neuvádí žádné konkrétní údaje, o kolik věcí by se mělo ročně jednat. Není tedy ani odhadem uvedeno, které konkrétní trestné činy by měly být předmětem dozoru tohoto specializovaného úseků a není ani uváděno (například s poukazem na statistiky MSp), kolik trestných činů stejného charakteru bylo vyšetřováno, respektive dozorováno v minulých letech.

„Nelze si tak učinit ani představu o tom, nakolik je třeba vůbec zřizovat speciální útvar a proč by například nestačili specialisté či specializovaná oddělení na aktuálních Vrchních státních zastupitelství, kde ostatně existují. Otázkou tak zůstává, v čem se fakticky zlepší činnost současného systému, dojde-li vůbec k zefektivnění činnosti,“ ptají se obhájci, kterým v této souvislosti chybí též jakákoliv informace o existenci podobných útvarů v jiných zemích a o jejich faktickém fungování a zejména efektivitě, například srovnáním se sousedním Slovenskem.

Zapouzdření a neodpovědnost

Stanovení kvalifikačních předpokladů, za kterých lze státního zástupce jmenovat do funkce vedoucího státního zástupce znamená, že celý systém měl být tvořen výhradně kmenovými státními zástupci a je vyloučena jakákoliv profesní prostupnost tak, aby se například nejvyšším státním zástupcem mohl stát odborník, ovšem z jiné dosavadní profese. To povede podle Unie obhájců k přílišnému zapouzdření systému.

Přestože je důvodová zpráva uvádí jako cíl návrhu zákona posílení odpovědnosti státních zástupců za jejich činnost, fakticky zůstávají instrumenty označené jako kárné opatření velmi podobné úpravě aktuální, dochází spíše k oslabení kárné odpovědnosti – vágní skutková podstata kárného provinění, kárné sankce zmírněny. Zde je zcela zřejmý rozpor s cílem návrhu.

„Máme obavu, že státní zástupci zůstanou nadále neodpovědní za podávání zcela zjevně nesmyslných obžalob, za postupy, který jsou v rozporu s právními předpisy, a za újmu způsobenou nezákonnými trestními stíháními,“ vysvětluje Gřivna.

Kolik nás to bude stát?

Zanedbatelné nejsou podle Unie obhájců ani náklady, které by nový zákon přinesl. Zřízení Speciálního státního zastupitelství si podle důvodové zprávy vyžádá 20.300.000,- Kč. Další náklady související se zrušením vrchních státních zastupitelství jsou vyčísleny na 8.600.000,- Kč (souvisí s přechodem části agendy rušených vrchních státních zastupitelství na Nejvyšší státní zastupitelství) a na 1.600.000 Kč (odstupné pro některé zaměstnance rušených vrchních státních zastupitelství). Přitom důvodová zpráva uvádí, že díky zrušení vrchních státních zastupitelství nebudou čerpány stávající rozpočtové prostředky na jejich provoz.

Současně se již ovšem naznačuje potřeba speciální budovy či části budovy pro potřeby zmíněného speciálního státního zastupitelství, přičemž náklady nelze odhadnout a nelze odhadnout ani náklady spjaté s rozšířením Nejvyššího státního zastupitelství, kde se rovnou předpokládá stavba nového sídla. „UOČR konstatuje, že je zřejmé, že změna zákona bude mít jakýsi dopad na státní rozpočet, ovšem nikdo není schopen říct jaký přesně.“

Dušan Šrámek