Odborníci: Princip přičitatelnosti skutku automatickým zastavením trestního stíhání firem nehrozí

Budoucí ministryně spravedlnosti Marie Benešová Foto: archiv

Značný nesouhlas vzbudilo mezi politiky, včetně ministra spravedlnosti a Českou justicí oslovenými odborníky prohlášení Unie státních zástupců (USZ), které kritizuje řešení přičitatelnosti skutku v rámci zákona o trestní odpovědnosti právnických firem přijaté jednomyslně poslanci ústavně právního výboru (ÚPV). Tvrzení USZ o tom, že pozměńovacím návrhem se znemožní stíhání firem,je podle nich nesmyslné.

Jak sdělila USZ ve zmíněném stanovisku, bude-li tomuto návrhu vyhověno, půjde o tak zásadní legislativní změnu, která velmi pravděpodobně povede k zastavení podstatné většiny všech dosud neskončených trestních stíhání právnických osob. Podle Unie obhájců ale nic takového nehrozí. Většině oslovených se rovněž pozastavuje nad načasováním celého stanoviska, protože v průběhu téměř roční diskuse, státní zastupitelství k této otázce nevzneslo žádnou připomínku.

„Bude-li zakotvena možnost, aby se právnická osoba zprostila odpovědnosti za protiprávní jednání svých statutárních zástupců a osob, které u ní vykonávají řídící nebo kontrolní činnost, které tyto osoby činí v jejím zájmu či v rámci její činnosti, přestane mít zákon o trestní odpovědnosti právnických osob smysl, neboť ke zproštění odpovědnosti právnické osobě postačí, pokud bude mít i jen formálně nastavený vnitřní kontrolní systém,“ píše ve svém stanovisku prezident USZ Zdeněk Matula. V souvislosti s takto zásadní změnou je podle něj namístě uvažovat o nahrazení trestní odpovědnosti právnických osob odpovědností správní, tedy aby protiprávní jednání právnických osob podléhalo pouze správnímu trestání.

Přijaté řešení spočívá v tom, že by se právnická osoba mohla vyvinit z trestního stíhání, pokud by přesvědčivě prokázala, že učinila vše, aby zabránila protiprávnímu jednání jedinců ve svých strukturách.

Podle poslankyně Marie Benešové (ČSSD), která byla spolupředkladatelkou pozměňovacího návrhu, aktivita pana Matuly z USZ není náhodná. „Domnívám se, že souvisí se zákonem o státním zastupitelství, který naráží na odbornou kritiku, a já se k jeho kritikům od počátku řadím. Je to taková malá odveta za to, že tvůrci toho zákona narážejí. Státní zástupci se naučili vstupovat do legislativního procesu, což jim nepřísluší, a za vším vidí škůdce.“ Kdo se jim názorově nepřizpůsobí, tomu zařídí mediální lynč, případně nějaké to předvolání na policii ČR k podání vysvětlení, nebere si Benešová servítky. „VSZ Praha moc dobře ví, že jsem nikdy nezastupovala doprovodné kauzy MUDr. Ratha, a také ví, že moje více jak roční plná moc v kauze Chrudim nebyla  nikdy mnou naplněna a od počátku byly ve věci činný jiný advokát,“ naráží bývalá ministryně spravedlnosti a nejvyšší státní zástupkyně na spekulace médií ohledně její možné motivace k podání zmíněného pozměňovacího návrhu. „Přesto vytváří dojem, že jsem ve střetu zájmu, pokud chci prosadit rozumný, a všemi vítaný kompromis, jenž má podporu kolegů, ministra spravedlnosti i odborníků. „Jen zapomínají dodat, že do ÚPV se nikdo ze státního zastupitelství v době ročního projednávání zákona nedostavil, aby své obavy legitimně obhájil.“

„Prohlášení USZ jsem získal až prostřednictvím dotazu České justice,“ vysvětluje poslanec Radek Vondráček (ANO). „Nevím, jakým způsobem bylo doručováno a komu určeno, a tak těžko komentovat, zda samotná forma byla nebo nebyla vhodná.“ Se samotným obsahem problém nemá, protože předmětný návrh se  práce státních zástupců určitě týká a bylo by minimálně krátkozraké si je nevyslechnout.

Naprosto ale nesouhlasí s obsahem prohlášení. Bude právě na státních zástupcích, aby se v rámci své činnosti vypořádali s případnou obranou právnických osob a se zmíněnými formálními kontrolními řády. A jestli snad i tak dojde k zastavení některých stíhání, bude to jen potvrzení toho, že v praxi může docházet a dochází  k  bezmyšlenkovitému stíhání na základě objektivní trestní odpovědnosti právnických osob, což považuji za negativní jev na hraně ústavnosti, míní Vondráček. „Každá právnická osoba by měla mít právo se bránit proti excesům svých vedoucích pracovníků, když o nich nemohla objektivně vědět a zabránit jim, a to zvlášť přihlédneme-li k tomu, jak závažné mohou být uložené tresty.“

Naopak podle Jan Chvojky, který spolu s Benešovou návrh předkládal, taková ingerence ze strany profesní organizace státních zástupců vhodná není. Statut USZ nikde neříká, že by se měli veřejně vyjadřovat k legislativě, pouze v rámci připomínkového řízení se vyjadřují k zákonům, které se týkají postavení státních zástupců. Poslanec tak naráží na tuto část statusu USZ, podle níž „se spolupodílí na legislativním procesu součinností s příslušnými orgány připravujícími právní předpisy, zejména se zaměřením na přípravu právních předpisů upravujících postavení a činnost a státního zastupitelství a právní předpisy upravující oblast působnosti státního zastupitelství.“

„Legislativa je ze správných důvodů oddělena od moci výkonné, a pod tu státní zástupci bezesporu patří.“ I Chvojka tvrdí, že vyvinění z odpovědnosti není automatické, ale bude se muset individuálně zkoumat, zda společnosti na prevenci skutečně vynaložily veškeré úsilí. „Formální přijetí etických kodexů stačit nebude. O všem rozhodne soud a tak je to správně,“ uzavírá Chvojka.

„Pokládám dění posledních dnů za zcela absurdní,“ říká poslanec Marek Benda (ODS). „Návrh novely zákona o TOPO je v Poslanecké sněmovně více než rok. Celou dobu se k němu nikdo z USZ ani jednou nevyjádřil. Ministerstvo spravedlnosti ví o snaze poslanců uzákonit liberaci v oblasti TOPO celou dobu projednávání. Za celou dobu nepřineslo žádný smysluplný návrh, jak řešit mezery a problémy TOPO, na které upozorňuje odborná i teoretická veřejnost.“ A po schválení kompromisního návrhu na ÚPV se souhlasem ministerstva spravedlnosti, pokračuje poslanec, se po čtrnácti dnech objeví představitel profesní organizace státních zástupců se zcela nekompetentní a politickou kritikou. „Zdá se mi to jako objednané stanovisko, které má sloužit já nevím komu, ať si každý domyslí.“

Věcně to podle něj není pravda, protože samozřejmě možnost liberace není beztrestnost. „Je to jen institut známý z téměř všech správních sankcí, který odstraňuje nespravedlivé tvrdosti.“

Rovněž Helena Válková (ANO) se hlásí k tomu, že pro návrh hlasovala. Pokud ta novela projde i ve druhém čtení, bude se muset podle ní udělat popularizace. Takto si to některé firmy představují, že přijmou nějaká opatření nebo pravidla, že se  budou školit zaměstnanci a pak statutární zástupce firmy předloží potvrzení o školení, a bude si myslet, že se vyvinil. „Tak takto to určitě není. Jsem přesvědčena, ve shodě s podobnými právními úpravami v zahraničí, že v případě trestního stíhání by statutární zástupce musel dokazovat státnímu zástupci kontrolní mechanismy, které v té věci byly aktivované, a z důvodu, které například spočívaly v sofistikované trestné činnosti, neodhalily, že se hospodářská trestní činnost chystá.“

Ani bývalá ministryně spravedlnosti nerozumí tomu, proč USZ novelu kritizuje až nyní. Zákon byl velmi dlouho ve schvalovacím procesu a hovořilo se o přičitatelnosti poměrně otevřeně. Mohli se k tomu vyjádřit a postavit se proti tomu, než to schválil ústavně právní výbor. „Nemůžou nyní čekat, že v této situaci budeme něco měnit. Nyní je to ve fázi, kdy si už Poslanecká sněmovna stojí za svým názorem. Vstoupili do toho velmi pozdě a nebezpečně matoucím způsobem,“ kritizuje postup státních zástupců poslankyně.

Martin Plíšek (TOP 09) si naopak myslí, že schvalování pozměňovacích návrhů na výboru, které mají zásadní a ne úplně předvídatelný dopad, a to bez diskuse s odborníky na trestní právo, není úplně v pořádku. „Někdy ve snaze zákon vylepšit se podaří přesný opak. Dopady tohoto návrhu si ještě nechám zanalyzovat.“
Na tom, že se Unie státních zástupců k návrhu vyjádřila, nevidí Plíšek nic špatného. Zajímá jej také reakce Ministerstva spravedlnosti na toto stanovisko.

Podle ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) je přijatý návrh kompromisem mezi několika návrhy, z nichž některé byly podle našeho názoru v rozporu s našimi evropskými a mezinárodními závazky. „Nedomníváme se přitom, že by přijatý návrh znamenal beztrestnost právnických osob, ke které by stačilo pouhé formální přijetí interních předpisů. Podmínkou pro naplnění dikce zákona jsou reálně fungující a účinné postupy společností.“ K jednotlivým případům se Ministerstvo spravedlnosti nemůže vyjadřovat, dodává ministr. Pelikán tak prakticky zopakoval svůj názor, který představil na jednání ústavně právního výboru. „Nelze jít tak daleko, jak navrhují poslanci Benda a Chvojka, protože by to porušovalo mezinárodní závazky. Ale souhlasíme, že je to široké a právnické osobě se přičítají činy, které by se přičítat neměly. Připravili jsme proto zúžení, kompromis a věříme, že se dohodneme. (…) Hodně jsme se přiblížili tomu, co vy chcete, zúžíme to, ale neumíme ustoupit tam, kde jsou mezinárodní závazky.“

Jak sdělil České justici předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra je to věc každého sdružení, jak si stanoví šíři svého záběru, co se aktivismu týče. „Oni vykládají trestní politiku státu, která šla směrem rozšiřující se kriminalizace a do toho zapadá jejich varování z hlediska trestní odpovědnosti právnických osob,“ řekl na adresu státních zástupců.

 Profesor Jiří Jelínek soudí, že v současné době jsou dva proudy kritiky dosavadního zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.

Jeden proud kritiky poukazuje na to, že zákon trpí určitými vadami, o kterých se dílem vědělo již v době jeho přijetí, dílem se objevily při aplikaci zákona. „Tento proud kritiky, ke které se řadím i já, navrhuje, aby byl zákon buď podstatně novelizován, anebo rovnou vytvořen nový.“
Druhý proud kritiky je ovlivněn tím, že zákon přeci jenom začíná působit, začínají se stíhat i velké firmy – a tu se objevuje snaha shodou okolností vybraných obhájců, kteří shodou náhod hájí tyto korporace, o změnu zákona ve smyslu „vyvinění“ právnické osoby. Oba proudy kritiky se shodují v tom, že zákon je špatný, ale každý má pro svá tvrzení jiné motivy.
Pokud jde o proslulý parlamentní Tisk 304, ten se snaží změnit ustanovení § 7 TOPO o rozsahu kriminalizace právnických osob a teď i ustanovení § 8 o přičitatelnosti činu právnické osobě. Pomíjí ovšem dlouhou řadu jiných ustanovení, která by potřebovala změnit. „Takže jde z mého hlediska opět o nesystémové řešení.
Ministerstvo spravedlnosti se snaží alespoň něco prosadit v Parlamentu, protože jinak mnoho úspěchů nemá, takže patrně chce vyhovět hlasům volajícím po zmírnění trestní odpovědnosti právnických osob. Pokud jde o obavy Unie státních zástupců, tak k té bych uvedl jenom pár poznámek. Jde o návrh zákona, který je druhém čtení v Poslanecké sněmovně již rok, takže nevíme, kdy se dostane vůbec do třetího čtení, pak ještě přijde Senát, takže účinnost je zatím daleko a konec konců státní zástupci se mohou do té doby snažit, aby své kauzy nejen rozjeli, ale i ukončili,“ uvádí dále Jelínek.
Obecně je podle něj třeba uvést, že naše právní úprava stanoví poměrně přísnou trestní odpovědnost právnických osob, jak pokud jde o rozsah subjektů podléhajících trestní odpovědnosti, tak pokud jde o podmínky tzv. přičitatelnosti. „Čili, jen obecně požadavek na zmírnění lépe řečeno zpřesnění trestní odpovědnosti korporací podporuji, ale s tímto konkrétním návrhem nemám nic společného, nikdo to se mnou nekonzultoval,“ dává ruce pryč od zmíněného návrhu.

USZ je spolek občanů této země a má plné právo se k tomuto problému vyjádřit, konstatuje ve svém stanovisku Unie obhájců ČR (UO). Stanovisko Unie státních zástupců má ale některé nepřehlédnutelné slabiny. Jako argument nepřichází v úvahu poukaz na to, že legislativní změna povede k zastavení podstatné většiny dosud neskončených trestních stíhání. Trestní stíhání není cíl nebo dokonce žádoucí cíl, ale prostředek. Podstatné je, zda se v důsledku legislativní změny zhorší či ztíží možnost dopadení pachatele trestného činu anebo jeho potrestání. Tím se námitka nezabývá. „V obecné rovině v podstatě USZ tvrdí, že změna skutkové podstaty trestného činu povede k snížení trestních stíhání. To je ale politické rozhodnutí, co se bude nebo nebude řešit normami trestního práva,“ vysvětluje prezident UO Tomáš Sokol. „Stejně jako kdyby zákonodárce zvýšil minimální hranici pro naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže z 5 000,- Kč na 7 000,- Kč. A USZ si stěžovala, že kvůli tomu ubude trestních řízení.“

A v čem je problém, dospěje-li zákonodárce k závěru, že nastavení vnitřních mechanismů pro vyvinění stačí?, ptá se dále UO. Ani tento argument tedy není podle obhájců vydařený. O rozsahu (míře) odpovědnosti právnických osob za protiprávní jednání těch, kteří jednali v jejím zájmu či v rámci její činnosti jsou vedeny diskuze. A také, každý vnitřní ale i vnější kontrolní systém je do značné míry formální. Není proto jasné, co je míněno pojmem „ i jen formálně“. Co by mělo být navíc? „Současné kritérium („…neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.“) předpokládá také formálně nastavený kontrolní systém. Jen nikdo neví jaký, a jak ten stávající bude hodnocen, dojde-li na lámání chleba,“ oponuje Sokol stanovisku USZ.

Uvažovat lze podle něj o čemkoliv, včetně nahrazení trestní odpovědnosti právnických osob odpovědností správní. Úvahy o této alternativě ostatně předcházely přijetí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a nynější varianta byla přijata spíše z důvodu jednoduchosti než z nějakého zásadního a vážného důvodu. „Otázkou je míra ochoty vrátit se k této diskusi případně k tvorbě správního procesu jako předpokladu správní odpovědnosti právnických osob.“

Dušan Šrámek, Eva Paseková