Polotajné soudy? Rozhodnutí na základě utajovaných skutečností přibývá

V České republice se buď odehrává boj v tajných službách prostřednictvím křivých a smyšlených informací nebo válka státu proti bezpečnostním službám a jejich lidem. A nebo nemá stát některé služby a instituce pod kontrolou. Takový závěr lze učinit po přečtení dubnového rozsudku ve věci někdejšího pověřeného ředitele Vojenského zpravodajství Rostislava Pilce a s ohledem na aktuální zproštění funkce ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace Jiřího Šaška i odvolání ředitele Vojenského výzkumného ústavu Bohuslava Šafáře.

Generál mjr. Rostislav Pilc  převzal Vojenské zpravodajství poté, co policie v kauze Nagyová zadržela ředitele této rozvědky Milana Kovandu. V případu Nagyová a spol. svědčil proti zpravodajcům. Od ledna 2015 byl náčelníkem Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Když mu na základě informací jeho bývalých kolegů a podřízených z Vojenského zpravodajství byla odebrána bezpečnostní prověrka, rezignoval.

Vysoký důstojník, někdejší diplomat a v roce 2001 vojenský přidělenec v Rusku Rostislav Pilc byl označen za bezpečnostní riziko například kvůli styku s Rusy. „Žalobce se posléze v rámci předmětného okruhu žalobních bodů vyjadřoval ke kontaktu s Petrem Kovylinem, přičemž k uváděným skutečnostem navrhl výslech Ing. Vladimíra Remka, současného velvyslance ČR v Rusku,“ stojí mimo jiné v rozsudku Městského soudu v Praze, který v dubnu na základě Pilcovy žaloby rozhodnutí NBÚ o odebrání osvědčení pro stupeň tajné vrátil zpět Národnímu bezpečnostnímu úřadu k dalšímu řízení.

Další riziko spatřovali vojenští zpravodajci ve styku se ženou: „Pokud jde o třetí žalobcem uvedený kontakt, žalobce zdůraznil, že se jednalo o soukromý kontakt s jedinou ženou, která je současnou manželkou žalobce. Tento kontakt navázal žalobce již v době, kdy byl rozveden, a dle jeho názoru rovněž toto nemůže být považováno za bezpečnostní riziko,“ stojí v rozsudku, kterým se případ vrací k NBÚ.

Řada rizikových styků pak pokračuje jmény jako například ředitel ÚOOZ Robert Šlachta a „přiznáním“, že jako ředitel Vojenského zpravodajství přišel do styku s případem Nagyová a spol. Z rozsudku pak vyplývá, že podání na Rostislava Pilce učinil zpravodajec Jan Pohůnek figurující v případu Nagyová. „Žalobce uzavřel, že celé řízení působí jako cílená snaha některých osob z bezpečnostních struktur o jeho profesní likvidaci,“ stojí v rozsudku Městského soudu v Praze, který případ zatím „shodil“.

Frekvence vyhazovů z bezpečnostních složek zrychluje

Že se Městský soud v Praze s případem vypořádal jeho vrácením NBÚ, je za těchto okolností dobrá zpráva i pro další vysoké funkcionáře služeb nebo armády. Frekvence vyhazovů z utajených důvodů, které jsou proto nepřezkoumatelné a mohou znamenat, že dochází k válce ve službách, k likvidaci agentů nebo nepohodlných nositelů utajovaných informací, se zrychluje.

Dne 16. května 2018 byl ministrem vnitra Lubomírem Metnarem (za ANO11)  zproštěn funkce ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace Jiří Šašek, a to údajně kvůli nezákonným nákupům techniky a nemovitostí pro službu. Případ na základě podnětu samotného Šaška šetří policie a dozoruje VSZ v Praze.  Dva dny  před tím 14. května byl ministryní obrany Karlou Šlechtovou (ANO11) odvolán ředitel Vojenského výzkumného ústavu Bohuslav Šafář. Důvody nejsou známé. „Odvolání ředitele Vojenského výzkumného ústavu je skandální,“ uvedl k tomu někdejší ředitel Národního ústavu pro ozbrojování vojenský analytik Jaroslav Štefec.

Polotajné soudy s utajenými důkazy

Není zřejmé, jak s odvoláním naloží Bohuslav Šafář. Je ale zjevné, že v budoucím procesu, jehož účastníkem zcela jistě v nějakém procesním postavení bude Jiří Šašek, bude operováno utajovanými skutečnostmi.

Proto je dubnové soudní rozhodnutí v případu Rostislava Pilce důležité. Jde o další případ, kdy je důvodem vrácení fakt, že rozhodnutí bylo učiněno na základě utajených skutečností, se kterými se ten, jehož se týká, nemohl seznámit a bránit se jim: „Žalobce uzavřel, že byla porušena jeho základní práva účastníka správního řízení, když nebyl seznámen s konkrétním jednáním či skutečností, která ve vztahu k jeho osobě představuje bezpečnostní riziko, neměl možnost navrhovat důkazy a činit jiné návrhy dle ust. 36 odst. 1 správního řádu a neměl možnost vyjádřit v řízení své stanovisko k tvrzenému jednání či skutečnostem, které jsou údajným bezpečnostním rizikem. Obě rozhodnutí jsou podle žalobce vzhledem k nepřiměřenému rozsahu utajení informací nepřezkoumatelná,“ cituje Městský soud v Praze námitky Rostislava Pilce.

Aplikace případu Pellegrin v. Francie

Požadavek veřejnosti procesu jako součást práva na spravedlivý proces může stát omezit a často tak činí ať už z důvodů ohrožení veřejného pořádku, mravnosti, dětí nebo z důvodů „zvláštních“. Jenže spravedlivý proces ještě obsahuje právo vyjádřit se k důkazům.

„Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem,“ uvádí Listina. K utajeným důkazům se ovšem vyjádřit nelze. Vyjádřit se k důkazům umožňovala i inkvizice.

Podle Městského soudu v Praze v tomto případu není důvodem, proč by měl být Rostislav Pilc vyloučen ze soudní ochrany ani fakt, že byl vysokým vojenským funkcionářem. Soud odkazuje citací ze slavný případ Evropského soudu pro lidská práva Pellegrin v. Francie: „Ve věci Pellegrin proti Francii, tento soud vyslovil, že existuje-li u určitých specifických profesí (typicky příslušníků bezpečnostních sborů) prokazatelně zvláštní pouto důvěry a loajality vůči státu, lze připustit omezení, a až vyloučení, jejich soudní ochrany, ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod, jde-li o spory mezi těmito osobami a státem. Tato restrikce ovšem musí být vyhrazena jen pro zcela specifické případy a musí být založena na silných a racionálních důvodech sledujících elementární potřeby státu včetně jeho bezpečnosti. Soudní přezkum bezpečnostních prověrek (včetně osob nacházejících se v zaměstnaneckém či jiném obdobném postavení vůči státu) naší legislativou vyloučen není.“

Vymyslely si služby obsah zprávy?

Naplnění článku 36 Listiny je nakonec jedním z důvodů, proč Městský soud v Praze rozhodnutí ve věci Rostislava Pilce vrátil NBÚ. Podle Soudu důvody, proč byla Rostislavu Pilcovi odebrána „prověrka“ přinesené bezpečnostní službou, mohou být i smyšlené, pokud nejsou konkrétní:  „Rovněž nebyla naplněna ani podmínka konkrétního popisu okolností a důvodů, pro které má zpravodajská služba uvedené informace za věrohodné, a které závěr o věrohodnosti umožňují přezkoumat řediteli NBÚ a posléze soudu. Z klíčové písemnosti ani z jiných částí správního spisu nelze spolehlivě učinit závěr, zda informace zpravodajské služby popisují skutečný stav věcí, anebo zda se jedná o závěry (zjištění) zcela či zčásti smyšlené. Není z nich patrné, o jaká (a jak věrohodná) konkrétní skutková zjištění se zpravodajská služba opírá,“ uvádí se v rozsudku Městského soudu v Praze.

Městský soud v Praze poté cituje z jiného rozsudku  Nejvyššího správního soudu: „Nezávislému příjemci informací, jímž je v daném případě soud, pak nezbývá nic jiného, než této informaci uvěřit nebo neuvěřit. Takový podklad rozhodnutí není v právním státě přípustný, jestliže rozhodnutí správního orgánu, třebaže zcela legitimně podléhá vysokému stupni utajení, zasahuje do tak významných subjektivních práv stěžovatele, jakým je základní právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací (čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Představa, že soud uvěří zpravodajské službě, aniž by měl možnost si ověřit, že její tvrzení spočívají na skutečných a pravděpodobně pravdivých informacích, by znamenala rezignaci na kontrolní funkci správního soudnictví vůči veřejné správě (srov. rozsudek ze dne 27. 8. 2013, č. j. 8 As 73/2012 – 43).“

Jak se lze dále z rozsudku Městského soud v Praze dozvědět, obsah utajované zprávy o tom, že Rostislav Pilc představoval bezpečnostní riziko, „naznačuje závažné okolnosti“, při jejichž prokázání by bezpečnostní riziko hrozilo. Hned v další větě Městský soud v Praze upozorňuje, že „obsah předmětných písemností, který byl základem meritorních závěrů vyslovených ředitelem NBÚ v napadeném rozhodnutí, však zcela postrádá skutkový základ v jiných podkladech založených ve správním spisu.“  Rozkladová komise konstatovala, že na základě shromážděného spisového materiálu nelze považovat existenci bezpečnostního rizika u účastníka řízení za prokázanou, stojí dále ve spisu.

Podobnost případů je zneklidňující

Případ Rostislava Pilce je téměř kopií případu Václava Regnera, který svoji kauzu z totožných důvodů po deseti letech souzení se v ČR dotáhl až k Evropskému soudu pro lidská práva. Kauza Regner se nakonec dostala až před Velký senát a při veřejném slyšení kladli soudci ESLP zástupcům českého státu nepříjemné otázky. Nakonec Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že se ČR polotajným souzením nedopustila v tomto případě porušení lidských práv a základních svobod. O případu Regner v. ČR Česká justice opakovaně informovala. Jak případ Regner, tak nyní případ Pilc se týkají 40 000 českých občanů, kteří jsou držiteli osvědčení na nějaký stupeň utajení.

Také v případu Regner byla hlavním podkladem pro rozhodnutí NBÚ o odebrání Regnerova osvědčení tajná zpravodajská zpráva a Václavu Regnerovi bylo odepřeno se s ní seznámit. Jak ovšem v rozsudku případu Rostislava Pilce konstatuje Městský soud v Praze, v případu Regner v utajovaném spisu důkazy byly, u Pilce není ani to. Oba v důsledku rozhodnutí o zrušení osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi byli přitom zbaven možnosti pokračovat ve výkonu veřejné funkce.

Také v případu  Regner stát argumentoval trestním řízením vedeným z bombastických důvodů pro pletichy a zločinné spolčení se škodou 300 milionů stejně jako k tomu směřuje u Jiřího Šaška.

Zatímco v případu Regner zahájení hlavního líčení v Českých Budějovicích neslo cirkusové rysy se 40 obhájci 52 obžalovaných v dané věci, kteří se nevešli do soudní síně, po deseti letech v roce 2016 soud tiše rozhodnutí změnil ve prospěch Václava Regnera.

Irena Válová