Ekonomický deník: Soudkyně nechce vydat usnesení řidiči napadenému šéfy plzeňské zásahovky

Loňský incident Foto: ED

Soudkyně Okresního soudu Plzeň – město Lucie Bočková odmítla vydat řidiči Josefu Vávrovi, kterého vloni v září vyblokovali a verbálně napadli na jedné z plzeňských křižovatek velitelé západočeské policejní zásahovky, vydat usnesení o rozhodnutí soudu. Případ policisty Vladimíra Slavotínka, kterého soudkyně osvobodila a předala ke kázeňskému projednání, musí po odvolání znovu projednat okresní soud.

Na ten loňský zářijový den nejspíš Josef Vávra nikdy nezapomene. Poté, co jej v levém pruhu na zúžené silnici ohrožoval tmavý mercedes, z něho na Vávru po zablokování jeho vozidla na jedné z plzeňských křižovatek vyběhli dva nařvaní chlapi. Jeden z nich držel v ruce pistoli. Jak se zakrátko ukázalo, oba muži v civilu byli velitelé plzeňské zásahové jednotky – její šéf Josef Němec a jeho zástupce Rostislav Slavotínek. Došlo ke slovní přestřelce a podle svědků i ke strkanici a velmi pravděpodobně i k napadení. Vávra měl štěstí, že incident zaznamenala palubní kamera. Němec z případu vypadl a jeho neadekvátní reakce se řešila na kázeňské úrovni, Slavotínek byl obžalován kvůli zneužití pravomoci úřední osoby. Soudkyně Lucie Bočková nakonec na konci září Slavotínka zprostila obžaloby pro nedostatek důkazů.

Krajský soud v Plzni ale tento verdikt v prosinci zrušil a případ bude muset zmiňovaná samosoudkyně projednat znovu. Policistovi Slavotínkovi hrozí za zneužití pravomoci hrozí až pět let vězení nebo zákaz činnosti.

Proti rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město podal stížnost státní zástupce Jiří Richtr. Ten nesouhlasil s rozhodnutím soudkyně Bočkové, že se Slavotínek nedopustil trestného činu, ale maximálně kázeňského přestupku. Podle soudkyně se totiž Slavotínek nechoval nepřiměřeně násilně, když šel proti řidiči osobního auta se zbraní a urážel ho.

S usnesením nesouhlasil ani napadený Josef Vávra, který by se nebýt nahrávky z palubní kamery, velmi pravděpodobně nedočkal toho, že se bude drsným incidentem na silnici vůbec někdo zabývat. Vávra může hovořit o velkém štěstí, když nerespektoval pokyny evidentně nadmíru excitovaných policistů z mercedesu, aby je následoval na kraj Plzně. O tom, co se tam mohlo následně odehrát, už lze jen spekulovat.

Z celkem pochopitelných důvodů si proto Josef Vávra jako účastník řízení prostřednictvím svého právního zástupce Ronalda Němce požádal o osvobozující rozhodnutí nad Slavotínkem. Jaké bylo jeho překvapením, když soudkyně jeho žádost odmítla. Přitom se mezitím objevily citace z odůvodnění v některých médiích. „Vážený pane doktore, k Vaší žádosti ze dne 4. 12. 2018 Vám sděluji, že rozhodnutím ve věci 9 T 42/2018 nebylo rozhodnuto o nároku Vašeho klienta, a proto Vám rozhodnutí nebude zasláno. Vy i Váš klient máte samozřejmě právo nahlížet do spisu, a pokud se tedy chcete seznámit s obsahem odůvodnění vydaného usnesení, můžete tak učinit touto cestou. S pozdravem, Mgr. Lucie Bočková, v. r.,“ odepsala soudkyně na žádost advokáta poškozeného Josefa Vávry.

Svědkyně prý nedokázala předvést napadení

Proč byl nakonec přespříliš rozvášněný major v civilu Rostislav Slavotínek zproštěn obžaloby? „Soud ve věci nařídil hlavní líčení a provedl veškeré dokazování. Po zhodnocení všech provedených důkazů dospěl k závěru, že obžalovaný svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty přečinu zneužití pravomoci úřední osoby. Jeho jednání však dle názoru soudu může být hodnoceno jako kázeňský přestupek,“ napsala soudkyně Bočková do odůvodnění, které máme k dispozici. Slavotínek z případu vyklouzl především proto, že se prý u soudu neprokázalo fyzické napadení řidiče, které naznačují zvuky z palubní kamery, tvrzení Josefa Vávry a jedné svědkyně.

Jinak soudkyně v konstatování průběhu děje ve všem souhlasila se státním zástupcem. „V části skutkové věty, která se týká samotného fyzického napadení poškozeného, již soud závěry státního zástupce nesdílí a jím tvrzené skutečnosti nemá za prokázané,“ napsala do odůvodnění dále Bočková. A uvěřila Slavotínkovi, který vinu razantně popřel. „Svědek mjr. Josef Němec fyzické napadení poškozeného obžalovaným nezaznamenal a stejně tak toto nezaznamenali ani vyslechnutí svědci. Řidič bílé dodávky, sledoval celou událost ze vzdálenosti asi 30-50 m a viděl, že jeden z policistů přistoupil k vozidlu, následně se měl s řidičem chvíli přetahovat o dveře a poté se naklonit do vozidla. Přišlo mu, že se policista snažil vyndat klíče od vozidla. Byl však v takovém úhlu, že do kabiny vozidla neviděl,“tvrdí Bočková.

Podle státního zástupce Jiřího Richtra ale přistoupil třiapadesátiletý Vladimír Slavotínek k levým předním dveřím vozidla Škoda Superb, aniž by slovně nebo použitím služebního odznaku prokázal příslušnost k policii. „Nejprve řidiče Josefa Vávru z Karlovarska označil slovy kur.., ty ku… a dotazoval se jej, na koho blikal. Když řidič ihned nereagoval na jeho výzvu k vystoupení z vozidla, fyzicky jej napadl. Rukou jej nejméně jednou udeřil do hlavy a ruky. Snažil se mu vyrazit z ruky mobilní telefon, což se mu podařilo. Telefon spadl na podlahu vozidla a když se jej šofér snažil sebrat, chytil ho obžalovaný do takzvané kravaty a snažil se ho vytáhnout ven z auta. Přitom mu vytrhl telefon z ruky a pohodil ho na přístrojovou desku,“ prohlásil před soudem žalobce Richtr. Podotkl, že tím obžalovaný vědomě porušil práva řidiče. „Jako policista nedodržel pravidla zdvořilosti, cti a vážnosti a u řidiče vyvolal obavu o vlastní život. Tím spáchal přečin zneužití pravomoci úřední osoby,“ konstatoval státní zástupce.

Jiný svědek měl zase vidět, že se jedna z osob, která vystoupila z tmavého vozidla, naklonila do půl pasu do okénka zablokovaného vozidla. On sám ze svého úhlu pohledu viděl tělo od pasu dolů, kdy se měly dít nějaké trhavé pohyby. Případnou komunikaci neslyšel ani jeden ze svědků. Oba svědci zastavili u předmětného konfliktu proto, že na semaforu na předmětné křižovatce byla červená. „Žádný z řidičů nepochyboval o tom, že se jedná o policisty a žádný z nich také nenabyl dojmu, že by řidič vozidla byl v nebezpečí a že by bylo nutné volat na linku tísňového volání,“ tvrdí dále samosoudkyně.

Zato další předvolaná svědkyně opakovaně zdůrazňovala, že fyzické násilí viděla. Že zaznamenala, jak dva „namachrovaní“ chlapíci, kteří od začátku působili velice brutálně, se nakláněli do vozidla a z pohybů jejich těl bylo vidět, že poškozeného bijí. „Ale přitom ke konkrétním opakovaným dotazům jí tvrzené násilí nedokázala popsat, a to i přes to, že dle jejího tvrzení byla konfliktu velice blízko. Tvrdila, že viděla obžalovaného i jeho kolegu z boku a současně měla vidět i poškozeného, s kterým měla být v očním kontaktu. Je tedy překvapivé, že při tak dobrém výhledu nedokázala popsat nic z tvrzeného násilí. Pokud toto tedy měla v jednací síni názorně předvést, vypadalo to tak, že obžalovaný i jeho kolega měli být nakloněni do vozidla a oba měli máchat rukama směrem k poškozenému. Toto je však zcela v rozporu nejen s tvrzením obžalovaného a ostatních svědků, ale i s tvrzením samotného poškozeného, který násilí na něm páchané popisuje podstatně mírněji,“ zapsala do odůvodnění zproštění obžaloby.

Potvrzované násilí svědkyně podle Bočkové nepopsala ani při hovoru s operátorem na lince 158, kam volala v době sledování konfliktu. „K výslovným dotazům v jednací síni uvedla, že padat rány neviděla, to jen dedukovala z pohybů těl obou mužů. Bylo zjevné, že událost svědkyně prožívala emocionálně, byl to pro ni pravděpodobně stresující zážitek, což bylo evidentní z jejího chování jak v jednací síni, tak z telefonního hovoru s operátorem tísňové linky. Je zjevné, že vlivem toho svědkyně líčila události dramatičtěji, než jak byly líčeny ostatními svědky. Byť popírala, že by sledovala média, byla velkou medializací případu ovlivněna, neboť popisovala skutečnosti, které prokazatelně nemohla vidět, ale dozvěděla se je právě z médií,“ je přesvědčena samosoudkyně.

Absence kývání

A soudkyně ke svému tvrzení přiložila znalecký posudek. „Tvrzení poškozeného ohledně fyzického násilí nebylo svědeckými výpověďmi podpořeno. Zpochybněno pak bylo obhajobou předloženým znaleckým posudkem z oboru strojírenství se specializací biomechanika, zpracovaného znaleckým ústavem ČVUT v Praze, Fakultou strojní, dle kterého bylo v podstatě vyloučeno napadení poškozeného s ohledem na absenci jakéhokoli pohybu či kývání vozidla,“ stojí v dále rozhodnutí.

Takovýto výklad střetnutí dvou policistů s nic nečekajícím řidičem odmítá i sám poškozený Josef Vávra, jak tvrdí jeho právní zástupce Ronald Němec. „Můj klient s názorem soudu nesouhlasí. Svědkyně uvedla, že viděla násilí. Na videozáznamu můj klient křičí pomoc. Proč by si měl klient vymýšlet a sehrát scénu jako z akčního filmu? Vzhledem k tomu, že státní zástupce podal stížnost, pak i on se domnívá, že soud neposoudil skutek správně,“řekl advokát Němec.Josef Vávra prý trpí od incidentu podle zdravotní zprávy posttraumatickou reakcí. Původně za to požadoval odškodné půl milionu. Nedávno požadavek snížil na 200 tisíc korun s tím, že uznává třicet let práce policisty Slavotínka.

Případem se bude muset samosoudkyně Lucie Bočková zabývat znovu. Kauza má mnohá „ale“, jeden ze zasahujících policistů je například členem širší rodiny bývalého náměstka Policejního prezidenta. Nebo Slavotínkův rozhovor pro časopis Týden s cílem zjemnit tvrdou akci, ve kterém uvedl, že „postupoval tak, jak mi nařizuje zákon, lituji jen sprostých slov“. S tím, že média udělala ze zasahujících policistů blázny.

Podobnou optikou popis případu vnímá i Slavotínkův advokát Prokop Beneš. „Rád bych poprosil, abyste v případě, že budete o případu informovat, alespoň vy zkusili obstarat stanovisko druhé strany. Nemohu se totiž ubránit dojmu, že dokonce i česká justice z nějakého důvodu participuje na podivných mediálních výstupech, které při znalostech všech souvislostí od začátku dané věci mohu hodnotit jako pokusy o ovlivňování veřejnosti v neprospěch stíhaného člověka,“ napsal ve svém komuniké Prokop Beneš.

K těmto tvrzením je proto dobré si přehrát inkriminované video z vozu Josefa Vávry.

Jan Hrbáček