Poslanci KSČM znovu navrhli nepromlčitelnost činů při privatizaci

Zástupci KSČM na tiskové konferenci Foto: KSČM

Nepromlčitelnost  zločinů spáchaných při tzv. velké privatizaci, která se odehrávala do přelomu tisíciletí navrhli poslanci KSČM. Takovým zločinem komunisté míní trestný čin namířený proti řádnému průběhu privatizace. Optikou dneška může být ovšem shledán neřádným každý privatizační projekt nebo prodej a promlčecí lhůta už většinou uplynula. KSČM rovněž navrhuje nepromlčitelnost zločinů realizace státních zakázek.

Vyloučení zločinů spáchaných v souvislosti s velkou privatizací a s realizací státních zakázek z promlčecí lhůty navrhují prostřednictvím novelizace trestního zákona poslanci za KSČM Stanislav Grospič, Leo Luzar a Zdeněk Ondráček.

Komunisté totožný zákon navrhovali už v minulosti a jeho znovu předložení avizovali ve volebním programu před volbami, jak Česká justice informovala: „V tomto již končícím volebním období jsme navrhli některé novely týkající se trestní politiky. Na jejich projednání však kvůli blokaci ze strany vládní koalice nedošlo. Mohu připomenout nepromlčitelnost trestních kauz z období velké privatizace, postihování vyhýbání se nabízené práci a parazitování na systému sociálních dávek nebo osobách blízkých nebo třeba médii velmi diskutovatelné postihování za hanobení prezidenta republiky či jiných ústavních činitelů, a to v kontextu za nově zavedené přestupkové postihy při urážkách úředníků. O těchto věcech jsme připraveni věcně jednat,“ popsal před parlamentními volbami Zdeněk Ondráček plány strany pro trestní politiku státu.

Malá privatizace promlčena, kuponová nezpochybněna

Privatizací myslí komunisté jen velkou privatizaci státních podniků a institucí prostřednictvím privatizačních projektů. Malé  privatizace, tedy aukcí provozoven, objektů, zařízení a zásob, která byla rovněž doprovázena zločiny, se podle odůvodnění návrh z nějakého důvodu netýká: „Současná právní úprava zakotvuje zánik trestní odpovědnosti po uplynutí dvaceti let, jde-li o trestný čin spáchaný při vypracování nebo při schvalování privatizačního projektu podle jiného právního předpisu. Jiným právním předpisem se zde míní zákon o tzv. velké privatizaci  – zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby,“ uvádí v odůvodnění návrhu komunističtí poslanci.

Z malé privatizace získal stát aukcemi do konce roku 1993 více než 31 miliard korun za 23 tisíc podnikatelských jednotek. Naopak následující velká privatizace obsahovala kromě přímých prodejů také kuponovou privatizaci a restituce.

Jak ovšem vyplývá z návrhu, komunisté kuponovou privatizaci ani restituční rozhodnutí nezpochybňují: „Podle tohoto zákona se trestným činem spáchaným činem spáchaným při vypracování nebo při schvalování privatizačního projektu míní v zásadě jakýkoliv trestný čin namířený proti řádnému průběhu tzv. velké privatizace podle tohoto zákona, a to bez ohledu na to, zda byl spáchán úmyslně nebo z nedbalosti, a bez ohledu na trestní sazbu stanovenou za jeho spáchání,“ vysvětluje odůvodnění, co považují komunisté za zločin. Jde výhradně o privatizační projekty.

Mimořádný zákon pro mimořádnou dobu

Jenže odhalit zločinné jednání při velké privatizaci bude značně obtížné s ohledem na předmětný zákon 92/1992, který je koncipován tak, že stát mohl ve skutečnosti rozhodovat a jednat jakkoli: Rozhodnutí vydávaly podle zákona ministerstvo nebo vláda na návrh ministerstva nebo bez návrhu, vláda si mohla rozhodování vyhradit. Rozhodování vlády bylo neveřejné a rozhodnutí nepodléhalo podle zákona soudnímu přezkumu. Mimořádný zákon vnikl v mimořádné době přechodu z diktatury do jiného režimu a dává jen malé možnosti přezkumu orgány činnými v trestním řízení, které se o to ostatně mnohokrát pokoušely. Z pohledu dneška je celý zákon řečeno slovy komunistů „neřádný“.

Nastane přezkum rozhodnutí vlády Miloše Zemana?

Komunisté však zastávají jiný názor: „Vzhledem k tomu, že uplynulý čas ukázal, že mnohé trestné činy spáchané při realizaci zákona o tzv. velké privatizaci nebyly potrestány pro uplynutí promlčecí doby, přestože potrestány být mohly, je nutné tento stav do budoucna změnit,“ uvádějí v odůvodnění.

Zákon by kvůli zákazu retroaktivity tak jako tak dopadl na všechna rozhodnutí o  privatizačních projektech nikoli z počátku devadesátých let, ale jen za posledních dvacet let. Byl by to například politický důvod, proč opět otevřít vyšetřování vyšetřeného – tedy například privatizace českých bank za předsedy vlády Miloše Zemana v období 1998 – 2002. Tak, jak je například nyní vedeno trestní řízení kvůli odprodeji státního podílu v Mostecké uhelné společnosti vládou Miloše Zemana poté, co případ prošel za deset let i přes takové státní zástupce jako je například Lenka Bradáčová a mnohokrát byl orgány činnými v trestním řízení odložen. Případ Mostecká uhelná navíc začal rozhodnutím vlády převést části podílu státu na obce, které se jich ale rády zbavovaly.

Ne, nastane prostor pro politický boj i pomluvy

Pokud si někdo myslí, že znovu otevře notoricky známé případy jako je třeba IPB, tak se mýlí. O prodeji zbytkového podílu státu Nomuře rozhodla vláda v březnu 1998. Naopak prodej České spořitelny rakouskému finančnímu ústavu Erste schválila Zemanova vláda v roce 2000 za 240 korun za akcii. Poslední prodej banky uskutečnila vláda Miloše Zemana v červnu 2001, když prodala českou Komerční banku francouzské Societé General za 1 750 Kč za akcii.

Kritiku opozice vyvolaly oba prodeje, které měla rovněž provázet zločinnost, konkrétně v případě České spořitelny úplatkářství českých politiků. V roce 2013 se však bývalí manažeři Erste Bank museli svému bývalému podniku za křivé nařčení omluvit a zaplatit rozhodnutím soudu ve Vídni vysoké odškodnění za pomluvu.

Nepromlčitelné zločiny státních zakázek a koncesních řízení

Do zákona komunisté ještě přidávají aktuálnější zločiny realizace státních zakázek:  „Proto je předkládán návrh zákona, který předpokládá změnu současného stavu tak, aby trestné činy spáchané při realizaci zákona o tzv. velké privatizaci byly nepromlčitelné. Zároveň jsou do kategorie nepromlčitelných trestných činů zařazeny jakékoliv trestné činy spáchané při realizaci veřejných zakázek a koncesních řízeních podle jiného právního předpisu, a to též bez ohledu na to, zda byl spáchán úmyslně nebo z nedbalosti, a bez ohledu na trestní sazbu stanovenou za jeho spáchání. Jiným právním předpisem se zde míní zákon o veřejných zakázkách (zákon č. 137/2006 Sb.) a koncesní zákon (zákon č. 139/2006 Sb.). Od 1.11.2016 pak zákon o zadávání veřejných zakázek (zákon č. 134/2016 Sb.),“ uvádí se v odůvodnění návrhu.

Konkrétní ustanovení trestního zákona, jak je navrhují poslanci komunistů:

  • 35

Vyloučení z promlčení

Uplynutím promlčecí doby nezaniká trestní odpovědnost

  1. a) za trestné činy uvedené v hlavě třinácté zvláštní části tohoto zákona, s výjimkou trestných

činů založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka (§ 403), projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka (§ 404),

popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia (§ 405), a to i pokud byly

v minulosti spáchány činy, které by nyní měly znaky těchto trestných činů,

b) za trestné činy vlastizrady (§ 309), rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311) a teroru (§ 312), pokud byly spáchány za takových okolností, že zakládají válečný zločin nebo zločin proti lidskosti podle předpisů mezinárodního práva,

c) za jiné trestné činy spáchané v době od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody činí nejméně deset let, pokud z důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby, a které byly spáchány veřejnými činiteli anebo byly spáchány v souvislosti s pronásledováním jednotlivce nebo skupiny osob z důvodů politických, rasových či náboženských,

d) za trestné činy spáchané při vypracování nebo při schvalování privatizačního projektu a za trestné činy spáchané při zadávání, schvalování nebo realizaci veřejné zakázky podle jiného právního předpisu.

Irena Válová