Stát by na Ištvanovi mohl vymáhat peníze, které zaplatil Tluchořovi a spol.

    Olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan je přesvědčen, že s náhradou nemajetkové újmy, kterou stát vyplatil ODS Ivanu Fuksovi, Marku Šnajdrovi a Petru Tluchořovi, nemá nic společného. Je to ale pravda? Odpověď následuje v analýze právníka Aleše Rozehnala.

    Nejvyšší soud označil trestní stíhání tří bývalých poslanců ODS – Ivana Fuksy, Marka Šnajdra a Petra Tluchoře – s ohledem na poslaneckou imunitu resp. indemnitu za nezákonné. Stát se jim poté omluvil za vazbu, ve které strávili zhruba měsíc, a vyplatil jim odškodné v řádu stovek tisíc korun. Ištvan, který jejich stíhání nařídil, má za to, že se ho tento krok českých úřadů netýká, protože nebyl účastníkem řízení o náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci.

    Co na to říká právo?

    Takový názor však není v souladu s platnou právní úpravou. Podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem platí, že nahradí-li stát škodu nebo nemajetkovou újmu, která vznikla z nezákonného rozhodnutí nebo z nesprávného úředního postupu, na nichž se podílel státní zástupce, může stát tuto škodu, resp. újmu po tomto státním zástupci vymáhat.

    Předpokladem však je, že vina státního zástupce musí být zjištěna v kárném nebo trestním řízení. Za kárné provinění se považuje zaviněné porušení povinností státního zástupce nebo zaviněné jednání státního zástupce, jímž ohrožuje důvěru v činnost státního zastupitelství nebo v odbornost jeho postupu popřípadě snižuje vážnost a důstojnost funkce státního zástupce. Vzhledem k tomu, že zákon vyžaduje zavinění, musí se státní zástupce takového porušení povinností nebo jednání dopustit buď úmyslně, nebo z nedbalosti.

    Jednal Ištvan úmyslně, nebo z nedbalosti?

    Úmyslné porušení povinností znamená, že státní zástupce chtěl porušit nebo ohrozit zákonem chráněný zájem nebo věděl, že svým jednáním takové porušení nebo ohrožení může způsobit. Nedbalostní porušení povinností státního zástupce znamená, že státní zástupce věděl, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Nebo nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

    Ištvan byl podle všeho skutečně přesvědčen, že bývalí poslanci spáchali trestný čin. V jeho případě tedy připadá v úvahu to, že nevěděl, že svým jednáním může ohrozit práva těchto poslanců, ač to vzhledem ke svému postavení a právnickému vzdělání vědět měl a mohl.

    Co by měl Ištvan vědět

    Trestní řád vyjímá určité osoby z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Mezi tyto osoby, které požívají těchto výsad a imunit patří také poslanci. Ti jsou chráněni imunitou a nelze je za projevy učiněné ve sněmovně nebo jejich orgánech trestně stíhat. Za takový projev je považováno i jednání poslance v souvislosti s jeho politickou činností, a tedy také jednání vedoucí k politickým dohodám, kompromisům či politickým rozhodnutím.

    Za takový projev je nutno pokládat i takové jednání poslance, které spočívá v odmítnutí souhlasu s přijetím daňových zákonů, ale i vzdání se poslaneckého mandátu proto, aby bylo umožněno pokračování vlády, která s přijetím uvedených zákonů spojila hlasování o vyjádření důvěry.

    Projev učiněný poslancem v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky tak nelze zakomponovat, jako jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu. Hlasování o přijetí zákona, zdržení se takového hlasování, hlasování proti zákonu či vzdání se poslaneckého mandátu, nelze považovat za naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu a takový projev je chráněn nejen imunitou, ale i indemnitou (neodpovědností). Je tedy zřejmé, že se poslanci vzdáním se mandátu nemohou z podstaty věci dopustit trestného činu.

    Výše uvedená úvaha přepokládá znalost ústavního a trestního práva. Od státního zástupce se očekává, že vzhledem k tomu, že má právnické vzdělání a vysoké postavení v rámci výkonné moci aplikující právo, měl by znát tyto dva právní obory vyučované na všech právnických fakultách v České republice. Porušení povinností státního zástupce zaviněné nevědomou nedbalosti tedy v úvahu přichází.

    Varování to každopádně je

    Poněkud jiný názor na rozhodnutí Nejvyššího soudu a kritiku vrchního státní zástupce Ištvana vyjádřil nedávno senátor a právník Václav Láska. Podle něj jde o politický bič a snahu odstranit nepohodlného olomouckého vrchního státního zástupce. Má za to, že jde o odstrašující varování pro státní zástupce a policisty, kteří se budou chtít v budoucnu pustit do stíhání politiků.

    Omluva a finanční satisfakce pro bývalé poslance varováním pro státní zástupce v každém případě je. Varováním, aby svoji práci vykonávali odborně, pečlivě, řádně a v souladu s právem.

    Aleš Rozehnal
    (Psáno pro server HlídacíPes.)

    Sdílejte
    Předchozí článekKdo učiní první krok?
    Další článekObhajoba obhajoby
    Aleš Rozehnal
    JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D. absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v roce 1993. Je autorem publikace Úvěry zajištěné zástavním právem, několika vydání publikace Mediální právo, Mediální zákony – komentář, Mediální zákon – komentář, Zákon o mediálních službách – komentář, Media Law in the Czech Republic, Závazkové právo. Je spoluautorem knihy Korupce na český způsob, Média, komunikace a kultura a Občanské právo hmotné - Relativní majetková práva, Nový občanský zákoník - Problémy a úskalí a Obchodní právo. Je autorem desítek článků v odborných periodikách. Působí jako externista katedry obchodního práva Právnické fakulty UK, vedoucí katedry práva na Bankovním institutu vysoká škola, jako externista na Fakultě humanitních studií UK a jako odborný asistent na Vysoké škole Bánské – Technická univerzita.